Mlč, neupozorňuj na sebe. To starší generace slyšela často
Ilustrační foto: pixabay.com

Mlč, neupozorňuj na sebe. To starší generace slyšela často

12. 9. 2020

Do ničeho se nepleť. Neupozorňuj na sebe zbytečně. Nevyčnívej z davu. Toto často v dětství a mládí slýchávali lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku. Jejich vnoučata naopak slyší: Jsi výjimečný. V životě hodně dokážeš. Musíš se prosadit.

František se v sedmdesáti letech začal učit italsky. Nyní je mu třiaosmdesát, mluví skvěle a ještě před dvěma lety si dopřál dovolenou v Toskánsku. Splnil si sen. Vše, co se týkalo Itálie, ho celý život zajímalo. „Nevím, jak to začalo, prý jsem četl o Itálii nějaké knížky. Pak jsem doma vždycky říkal, že chci studovat italštinu. Zajímali mě staří italští malíři, toužil jsem se  podívat do Říma, do Vatikánu, ta kultura mě fascinovala,“ vypráví František. Jenže jeho rodiče mu říkali: „Nemluv o blbostech, raději se pořádně uč.“ František se vyučil autoklempířem. „Ta práce mě nebavila, nešla mi, nejsem moc manuálně zručný. Po roce 1989 jsem ještě zkusil podnikat, ale taky to nic moc nebylo. Naopak mě stále bavilo číst si, chodit do galerií, jsem tak trochu snílek. Ovšem rodiče mé zájmy vždy označovali výrazem ‚blbosti, které tě neuživí.‘ Vlastně ve mně nikdy nepěstovali sebevědomí, nevyvolávali ve mně touhu vyniknout, odlišit se. Nedávno jsem si o tom povídal s kamarádem a zjistili jsme, že naše generace má tento pocit často.“

Šestasedmdesátiletá Hana vzpomíná, jak často doma slýchávala, že nikdy nemá vyslovit svůj názor, upozorňovat na sebe. „Dospívala jsem v padesátých letech, moji rodiče měli strach a ta atmosféra byla doma cítit. Pořád si šeptali o tom, koho z jejich přátel zavřeli komunisté do vězení. Pořád zdůrazňovali, že venku a ve škole nesmím mluvit o tom, co slyším doma. Také dohlíželi na to, abych takzvaně neprovokovala. Když jsem si vyčesala vysoký culík, táta prohlásil, že by z toho mohly být problémy a donutil mě ho sundat. Dodnes jsem nepochopila, jaké by culík mohl způsobit problémy, ale vždy se mi na dostalo odpovědi ‚neupozorňuj na sebe´."

Mladí lidé, kteří nyní vychovávají své děti v naprosto opačném stylu, mnohdy říkají, že jim generace jejich rodičů připadá málo sebevědomá, ustrašená a právě proto se snaží ze svých potomků vychovat lidi sebejisté s touhou se prosadit, odlišit, dosáhnout úspěchu. Někdo si pod tím představuje skvělé vzdělání, někdo vysokou pozici v práci, někdo obrovský majetek, někdo všechno dohromady a tak v mnohdy naprosto průměrných dětech vyvolává pocit, že jsou géniové, před kterými svět padne na zadek. V rodinách kvůli tomu vznikají neshody, protože generace jinak vychovaných seniorů nyní samozřejmě příliš nechápe způsob, jakým jejich děti vychovávají jejich vnoučata. Některým se však naopak současný trend líbí a vnesl i do jejich života motivaci.

„Pro mě je vlastně motivační, když vidím, jak jsou současní mladí lidé sebejistí. Začala jsem se to také učit,“ říká sedmašedesátiletá Irena, která celý život pracovala ve školství. „Byla jsem průměrná šedá myš, učitelka zvyklá mlčet a plnit příkazy ředitelky. Byla jsem zvyklá odsedět si nudné schůze, odučit hodiny pro znuděné děti, nakoupit, navařit a strávit večer u televize. Až v penzi jsem se rozlétla. Najednou jsem se  přistihla, že častěji dávám najevo, když se mi něco nelíbí. A je mi jedno, co si o mě lidé kvůli tomu myslí. Oblékám se barevněji, výstředněji, cítím se lépe. Máma mi vždycky říkala, že slušná ženská na sebe neupozorňuje. Tak já si až teď, v penzi, radostně nosím fialovou batikovanou sukni a zlaté tenisky a je mi úplně fuk, jestli si někdo říká, že jsem baba bláznivá.“

Je totiž v podstatě jedno, jestli jde o vyslovení názoru, zapsání se do kurzu italštiny nebo změnu šatníku. Podstatné je, že mnoho lidí si až ve vyšším věku dokáže uvědomit, co jim v životě schází, co dělali špatně, co by chtěli změnit. A udělají ten podstatný krok, že změnu opravu realizují. „Stereotypní představa, že seniorka je paní v šátku, která sype ptáčkům, už dávno padla. Právě mezi lidmi vyššího věku je nyní mnoho těch, kteří nasávají nové znalosti, dovednosti a získávají tím sebevědomí,“ uvedl Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, která pořádá pro seniory různé kurzy a akce.

Současná seniorská generace to totiž, co se týká budování sebevědomí, měla obtížné, jenže mladší lidé si to zpravidla nedovedou představit. Současní senioři totiž prožívali dětství a mládí v době, kdy se k moci dostali komunisté a školství a výchova v totalitním režimu rozhodně nebyly založeny na tom, aby se z dětí stávali sebejistí jedinci s vlastním názorem a touhou vyniknout. Když se tato generace trochu nadechla k lepšímu životu, přišel rok 1968, sovětská okupace a následná doba normalizace. Takže se mnozí lidé naučili mlčet, nevyčnívat, plnit si své pracovní povinnosti a žít klidný domácí život. A po listopadu 1989 mnozí z nich museli najet na nový, rychlý rytmus života. Někteří ještě stihli rozjet podnikání, nové kariéry, takže na nějaké plnění snů a změny života zase neměli čas.

A tak se mnozí lidé až ve vyšším věku zamýšlejí nad tím, jak žili, co by ve svém životě chtěli změnit, jak ho zlepšit. A pokud se jim to daří, získávají sebejistotu, sebevědomí. Najednou nejsou nepatrnými součástkami davu, ze kterého je lepší nevybočovat. Stávají se jedinečnými osobnosti. Pozdě, ale přece.

psychika společnost
Hodnocení:
(4.3 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Kolín
Pane Prejzo, to jsou zlatá slova.
Zdenek Prejza
U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou" nákupní tašku: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!" Dáma se omluví: "Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli. "Pokladní se tím víc rozhořčí: "Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!" To ovšem přehnala a dáma se dožrala a pravila jí: "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí. Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí. Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové. Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují hafol elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí. Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky, namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícenásobnou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít. TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!
Marie Faldynová
Líbil se mi výrok ženy, která se po válce z Německa dostala do USA. Svoboda v USA a s ní spojená odpovědnost za to, co si svobodně vybrala jí dovedla k závěru, že ve svobodné zemi je ten moudrý ještě moudřejší, ten schopný ještě schopnější - a gauner ještě větší gauner. Moje maminka si nechala líbit tolik, že jsem se rozhodla, že takhle tedy žít nechci. Leccos dělám jinak - a v jiných oblastech jsem "celá máma". Ale nedávám za to nikomu vinu. Ani starému ani novému režimu.
Jiří Dostal
Nic proti seberozvíjejícím novým piškvorkám místo starých, ale autorka by neměla zapomínat, že svou úvahou pouze kopíruje zmoudření starého sedláka radostným vstupem do JZD. Nové je zpravidla to, na co se dávno zapomnělo, oceánová monotónnost lidských generací stěží rozliší temné a skvělé věky a zdání pokroku je hrou na dokonalost z nedopatření. Život je jinde i bez Kundery...
jitka schildhabelová
V této době se mi lépe žije,ale je hodně věcí,které se mi nelíbí-a tak to asi bude stále dál,další generace bude hledat na své době pozitiva a na té stávající negativa,je to prostě koloběh života,pouze se obávám,že to při tomto tempu bude mít tento vývoj tragický konec.Doufám,že se mýlím.
Marie P.
Do ničeho se nepleť, mlč, ať splyneš s davem. Vždy mi takové řeči silně vadily. Slyším je od matky (83) dodnes, dokonce ji nesmím ani doprovodit k lékaři, abych s ním nediskutovala a neptala se ho, proč tzv."léčí" příznaky a nehledá příčiny nemoci.
Růžena Břendová
Paní Skopanová píše, že se její babička plížila do kostela, aby ji nikdo neviděl... Moje bába byla tzv. "svíčková bába", tady v kostele pečená vařená, její syn - můj otec byl zase člen KSČ, my děti musely pro klid v rodině chodit do náboženství. Nikdo nikdy neměl sebemenší problém s kostelem a stranou. Otec zemřel jako člen strany a nikdo mu nic nevyčítal, že chodíme do náboženství. Nevím jak je to možné, že někteří prý měli problémy. O jeho hrdinství za války nikdo nevěděl, tak z toho nemohl mít nějakou úlevu na členství. Moje maminka byla věřící, ale nijak to nehnala do extrému a říkala jedno, kdo chce žít jako slušný člověk, tak ten bude žít jako slušný člověk za jakékoli situace. Naše rodina žila slušně a nikdo nám nebránil ve vzdělání, v zaměstnání, prostě v ničem. Ta doba mi chybí, protože lidi vůči sobě byli slušnější, pomáhali si, nebyli tak bezohlední jako dnes.
Eva Kopecká
No, ano, rádo se po komunistech sveze úplně všechno. zejména teď, kdy už nejsou u vesla. Je tedy fakt, že kdo držel pusu a krok, měl víceméně pokoj. Na druhou stranu - občas se musel udělat ústupek, který byl člověku proti srsti. Člověk by snad možná radši šel do práce, než šaškoval v průvodu o Prvního máje. Vědělo se, že se to hlídá, kdo tam byl a kdo ne. Každá doba nese svoje. Dnes už není povinnost volit, ale právo. I tak leckdo z nejrůznějších důvodů prostě nejde. Ví, že už si ho nezavolají na kobereček a neřeknou, tytyty, soudruhu, tak takhle tedy ne! A ta politická poddajnost tehdejší doby se samozřejmě nějak na chování v práci a v rodině musela promítnout. Když došlo k uvolnění, tak trochu jsem se styděla. Kdyby každý dřepěl v koutečku a mlčel jako já, jak by ta nová doba asi vypadala.... Dneska mladým skutečně sebevědomí nechybí. A jak je tu správně podotknuto...JE SEBEVĚDOMÝ I TEN, KDO NA TO NEMÁ. Je takový už jen z principu. Nezapomenu na jednoho pana podnikatele, který se u nás v práci krátce po revoluci předváděl tak, že poklesly čelisti jak nám sebevědomí sbírajícím, tak i těm, které byly průbojnější od přírody. Jeho monolog, na který nikdo nebyl zvědav, končil tím, že ON, PODNIKATEL, PŘECE NEMÁ ČAS NA TAKOVÉ BLBOSTI, JAKO JE MYTÍ SPOLEČNÉ CHODBY JEDNOU ZA TŘI NEDĚLE V PANELÁKU! Všechny jsme v duchu svorně litovaly jeho sousedy. Tehdy nebyly placené úklidové služby, dnes je to běžné. Pán se svou řečí značně povyšoval nad všechny ty obyčejné blbce s kýblem a hadrem a pohrdal jimi, neb on to někam dotáhl a oni ne. Pointou toho, že nás zdržoval, zatímco jeho lidi pracovali a on tam přijel dělat ramena je fakt, že obor jeho podnikání bylo ČIŠTĚNÍ UCPANÝCH HAJZLÍKŮ.
Marie 00000
Naši rodiče vyrůstali na začátku století, tedy nám nemohli předat sebevědomí dnešní doby. Ale dali nám úctu k opravdovým hodnotám života, která dnes chybí. Lidi byli k sobě otevřenější, bylo více srandy. Dnešní doba je zas sebevědomá až moc, neví, co je v životě opravdu důležité, klaní se bohu jménem Mamon. A sebevědomí mladé generace? Někdy je otázka, zda jde o oprávněné sebevědomí, nebo nevychovanost a blbost.
Hana Řezáčová
Myslím, že to co je v článku popisováno jako důsledek toho, že nastoupili k moci komunisté, není tak úplně pravda ... Copak generace našich rodičů, prarodičů atd. byly vychovávány k nějakému sebevědomí, podporovalo se "vyčnívání"? Děti musely poslouchat rodiče, otec byl jako živitel hlava rodiny, syn musel často převzít řemeslo po otci, dcerám se většinou nedopřálo žádné vzdělání (i kdyby byla někde vůle, nebyly peníze) ... Myslím si, že naše generace byla a je proti těm předchozím daleko sebevědomější, většina si mohla vybrat školu, povolání, přestalo se postupně s rodiči bydlet, naučili jsme se být samostatní ... Samozřejmě dnes je to zase jiné - je otevřený celý svět, mladí mají nesrovnatelně víc možností a s tím přichází větší nezávislost a s tím i sebevědomí ... Už jsem trochu alergická na to, že se do všeho zapletou "komunisti" a ti za všechno můžou ... Doba to jistě nebyla jednoduchá, ale která byla?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.