Trojnásobná zlatá slavice Petra Janů začala s nálepkou rockové zpěvačky, pěla kantilény Karla Svobody, skladby Gershwina a objevuje se i v muzikálech. Do světa hudební slávy sice vstoupila pod jménem Petra Janů, ale narodila se jako Jana Petrů 19. listopadu 1952.
Zpívání ji provázelo od dětství, po absolvování střední ekonomické školy ale pracovala nejprve jako účetní. Účastnila se různých pěveckých soutěží a v roce 1972 to dotáhla až ke druhé příčce na jihlavské Mladé písni. Všimli si jí v divadle Semafor a přijali ji do souboru, tam si změnila jméno na Petra Janů.
Semafor jí dal potřebné základy, výrazněji se ale prosadila až poté, co ho v roce 1977 opustila. Začala spolupracovat se skladatelem Otou Petřinou a textařem Zdeňkem Rytířem. S nimi natočila desky Motorest a Exploduj, které jí zajistily místo na rockové scéně.
Později se její doménou staly silné, klenuté melodie (Už nejsem volná, Moje malá premiéra, S láskou má svět naději). Po roce 1989 to ale vypadalo, že střední proud skončil a Petra Janů zmizela. Svůj nový repertoár si pak našla v muzikálech (Les Misérables, Hamlet, Krysař, Galileo a další).
Vzácní hosté: Pilarová a Kubišová
Šedesátiny oslavila Janů vyprodaným vystoupením v pražské Lucerně ve stejný den. V rámci koncertu pokřtila trojdiskový komplet nazvaný Má pouť. Jako hosty v Praze přivítala Otu Petřinu, Evu Pilarovou a Martu Kubišovou. Turné zakončí 24. listopadu v Turnově v Kulturním centru Střelnice.
„Turnov je pro mě důležité místo, je to město mého mládí, tam jsem se zúčastnila mé první pěvecké soutěže, chodila jsem tam do tanečních, zažila první lásky, takže se těším, že si zavzpomínám na mládí,“ říká Petra Janů.
Na zastávce v Lucerně rockovou éru Janů reprezentoval kytarista Ota Petřina. Duet si oslavenkyně zazpívala s Evou Pilarovou a Martou Kubišovou, které považuje za své "pubertální ikony". „Co si mohu přát více, než že mě právě tyhle senzační baby, které mám moc ráda, zazpívají jako hosté na koncertu?“ ptá se Janů, na jejíž koncerty chodí tři generace posluchačů.
V Lucerně pokřtila výpravný komplet tří CD Má pouť, který nabízí výběr úspěšných skladeb napříč její čtyřicetiletou hudební dráhou od rockových začátků, přes pop, filmové melodie a George Gershwina až po její muzikálovou kariéru. Nahrávka obsahuje i dosud nevydané písně. „Písničky vybíral Jan Adam, který je taková pilná včelička a má čas se tomu věnovat a konzultovat výběr s poletující subretou,“ podotýká Janů.
Adam v bookletu také připomíná, že na konci roku 1993 se Janů stala první českou popovou zpěvačkou, která s písněmi George Gershwina koncertovala v pražském Rudolfinu. „Nebyla jsem tehdy dobře naladěná, protože zkouška začínala už v devět ráno, což je pro zpěvačku popu velmi nezvyklé. Když jsem si ale uvědomila, kdo všechno tam vystupoval, řekla jsme si, že nemám vůbec právo na nějaké špatné nálady a velmi pokorně jsem zkoušela,“ vzpomíná.
V nejtěžší chvíli pomohla práce
Trojalbum Má pouť je věnováno Michalu Zelenkovi, zesnulému manželovi Janů, který zemřel loni 16. prosince. „Ta Lucerna bude také věnována jemu, protože on měl celou tu moji pouť na svědomí a celou ji absolvoval se mnou,“ řekla Janů, které v těžké životní situaci podle jejích slov pomohla práce. „Ten den, kdy odešel, jsem měla koncert. Přes den jsem zařídila pohřeb a večer upalovala zpívat lidem, kteří o tom ještě nevěděli. Jediný způsob, jak tu ztrátu přežít, pro mě byla práce a zase práce,“ vypráví Janů, které by nikdo nehádal blížící se šedesátku. „Vzhledem k tomu, že lezu na jeviště, tak o sebe dbám. Mám zodpovědnost vůči divákům, abych je nevystrašila,“ usmívá se.
Petra Janů od roku 1972 působila v Semaforu. V roce 1977 zpívala v poprockové skupině Pro-rock, s níž natočila první album Motorest. Roku 1984 vydala album 12 Famous And Awarded Movie Songs, kde byly filmové písně, oceněné Oscary. Později pro ni některé písně skládal Petr Janda, spolupracovala i s Petřinou. Během kariéry natočila dvě desítky alb a účinkovala v deseti muzikálech. Za roli Královny ve Třech mušketýrech uváděných Divadlem Broadway byla nominována na cenu Thálie 2004. Hrála ve dvou filmech – Koncert a Můj hříšný muž.
