Turistika je nový životní styl, po horách chodí všechny generace
Pustevny jsou jedním z nejnavštěvovanějších míst v Beskydech. FOTO: Jan Raška

Turistika je nový životní styl, po horách chodí všechny generace

3. 8. 2020

Není to jen letos kvůli koronaviru. Hory jsou plné lidí už několik posledních let. Turistice se oddávají mladé páry, rodiny, ale hlavně lidé v důchodu, kteří mají konečně více času. Jde o návrat k pěkné české tradici. Rostoucí počet členů hlásí i kluby turistů.

O víkendech to například v Beskydech vypadá, že hory patří především seniorům. Zdolávají i poměrně náročné trasy, dají se potkat na vrcholech a hřebenech hor, v místech, na která se dostane jen fyzicky zdatný jedinec. „Lidí ve věku nad šedesát let máme organizovaných dvakrát tolik, co členů v produktivním věku,“ říká Mojmír Nováček z ústředí Klubu českých turistů. K tomu přidejme seniory, kteří nejsou v klubu, ale chodí po horách sami, na vlastní pěst. Výsledek? Je to jasné, seniorská pěší horská turistika právě prožívá obrovský boom.

„Osmdesát procent našich členů je starších šedesáti let,“ říká Herbert Schenker, který vede klub turistů v Ostravě-Vítkovicích. „Máme tady i dvě dámy, kterým je přes devadesát a vydaly se s námi například na cestu Poodřím nebo na výstupy na haldu Ema,“ vypráví. Právě lidé vysokého věku často volí vycházky ve skupinách, například  s kluby turistů. Důvodů je více. Jednak je to  šance setkat se s lidmi se stejnými zájmy, tedy uniknout samotě. A také mají jistotu, že kdyby se třeba dostali do potíží, nejsou na trase sami a dostane se jim pomoci.

„Moje maminka začala chodit na hory až v sedmdesáti,“ vypráví třiačtyřicetiletá Jana z Ostravy. „Nikdy předtím se nikdo v naší rodině turistice nevěnoval, tak jsme se dost divili. Jenže máma byla po smrti táty jako vyměněná. Po letech, kdy  o něj pečovala, bylo jasné, že chce zbytek život užít. A tak prostě začala chodit se sousedkou a jejím přítelem na hory. Nedávno dokonce vyšli pěšky z Rožnova pod Radhoštěm až na vrchol Radhoště. Výrazně se jí zlepšila kondice, začala si věřit, je veselejší,“ vysvětluje.

Podobných případů bychom na horách našli spoustu, stačí se jen dát do řeči se staršími lidmi, například právě na už zmíněném vrcholu Radhoště.
„Je mi sedmdesát devět let,“ říká se smíchem vitální muž, který tam právě vystoupil po trase vedoucí z Černé hory po příkré sjezdovce. Právě v tomto úseku funí a odpočívají i lidé o dvě generace mladší. On s turistickými holemi a  batůžkem vystoupal zcela svěží, dal si pivo, hodinku poseděl a vydal se zpátky. „Když neprší, chodím téměř každý víkend. Někdy s kamarády, někdy sám. Loučí se se slovy: Nebýt turistiky, byl bych už dávno starý nemocný dědek.“

A další kontakt. Pár seniorského věku. Přišli na Radhošt po cestě z Pusteven, plánují sejít přes Černou Horu k chatě Mír a tam pro ně přijede autem syn s vnuky. „Vnuci  s námi jít tak dlouhou trasu odmítají, pro ně je vrchol aktivity, když se autem vyvezou na Mír a tam se nacpou koláči a poháry. Mrzí nás to, ale kolem sebe na horách často vidíme, že starší lidé jsou aktivnější než mladí a děti. Je to prostě nebaví. Pro nás jsou naopak hory smyslem života,“ vyprávějí  tito dva bývalí učitelé.

Šéf vítkovického klubu turistů Herbert Schenker je také ukázkou toho, kdo vlastně tvoří současnou seniorskou komunitu turistů. „Je mi dvaasedmdesát, ročně nachodím tak dva tisíce kilometrů,“ říká a dodává, že takových lidí, jako je on, zná hodně. K oblibě horské turistiky mezi seniory přispívá skutečnost, že jde vlastně o jeden z nejlevnějších sportů či aktivit vůbec.  Stačí si pořídit kvalitní pohorky, nepromokavou bundu, případně turistické hole. A pár peněz na jízdenku na autobus či vlak, abychom se k těm horám nějak přiblížili. Ve srovnání s tím, co stojí vstupenky do různých fitcenter či aquaparků, jde o pakatel.  Ale hlavně, málokde se lidé tak dobře dávají do řeči, jako na horách. Na horských stezkách se totiž cizí lidé běžně zdraví, na odpočívadlech a vrcholech si cizí lidé sdělují dojmy z cesty, navazují přátelství. Protože všichni mají podobné smýšlení:  Milují přirozený pohyb a přírodu. 

Lékaři nad tímto trendem přímo jásají, právě chůzi označují za nejlepší způsob pohybu ve vyšším věku. „Plavání a  chůze jsou nejlepší pohybové aktivity pro seniory,“ podotýká geriatr Hugo Přibyl. „Samozřejmě by se při turistice lidé neměli přepínat, klást si zbytečné vysoké cíle a chtít dosahovat výsledků, které by jejich zdravotní stav mohly spíše zhoršit. Ale přirozená únava a fyzická zátěž je potřebná a právě při chůzi se jí dá dosáhnout v tom správném poměru,“ dodává.

hory sport turistika
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Mirek Hahn
No, koronavirus zasadil turistice nepěknou ránu..... Nejenom známé a profláknuté cíle jsou teď plné "takyturistů", kteří tam stojí fronty. Už i na méně známých místech pochodují průvody výletníků ve špatně zvolených botách, kteří neznají své možnosti, neumí číst v mapě, netuší jak se na pěším tempu projevuje převýšení nebo skalnatý terén, nemají sebou ani tatranku natož vodu, v ruce jen telefon na selfíčka a žádný batůžek. Před pár dny jsem takové neštěstí potkal na Doubravě. Snažil jsem se, bez ztráty květinky, přejít šikmou mokrou plotnu nad řekou, vzepřený o řetěz, který je tam příhodně pro tento účel zakotven. V polovině plotny se mi zkraje na řetěz pověsil nějaký hroch v sandálkách, zalomcoval s tím, já za řetězem letěl ke skále, nohy podjely a už jsem se válel. Ani jsem nestačil zařvat co si něm myslím. Tomu mamlasovi to ani nedošlo. Ještě, že manželka to místo přešla přede mnou, mohlo to dopadnout moc zle. Sodoma Gomora, tahle tuzemská invaze rekreantů... :-)
Jan Ciprys
Dobrý den. Tvrdit že chození po horách je nový životní styl je hloupost.To je vliv COVIDU 19. Češi nejeli kvuli pandemii na dovolenou do zahraničí tak okupuji v Česku památky a lozí po horách.At se někdo podívá na hory po takovém nájezdu rádoby turistu.Až pandemie pomine na horách budou jenom skalní turisté.
Antonín Nebuželský
Chodím každý den, tak do deseti kilometrů, ale kopce nemůžu, nemám dech". Ale mám kolegu, o maličko staršího, osdesátníka, tak chodíme a povídáme. Já taky jezdím na kole, ale to pokecání"by mi chybělo, tak raději chodím.
Petr Dvořák
Již před mnoha letmi jsem objevil kouzlo turistiky a vlastně nejen turistiky, ale pobytu v přírodě vůbec. Je to jednoduché: V týdnu choďte ven a v sobotu-neděli, kdy jsou lesy plné všelikjakých vysvátkovaných rodinek (promiňte, ale je to tak: s uječenými a většinou nezvládanými a nezvladatelnými dětmi), tak je lepší někam zalézt. Zpracovávám fotografie, čtu různé blogy a zúčastňuji se internetových diskusí, dívám se na kabelovce na filmy ze záznamu týden zpět atd. atd. Co komu brání si užít "týden naruby"? Hloupý celoživotní zvyk?
Soňa Prachfeldová
Je to skvělé, obohatit se chozenim a procházením známých i neznámých míst a udělat mnoho pro své zdravi. Kdo nema barák a zahradu má na tyto aktivity více času. Když mi to vyjde jdu s nadšením na nějaký ten menší výšlap
Alena Tollarová
V důchodu dělám to, na co jsem celý život neměla čas - chodím. Chodím raději na místa turisticky příliš neobjevená. Nerada se na jednom místě tísním s davem. Právě minulý týden jsem měla nápad podívat se k Mumlavským vodopádům. Ale když jsem viděla harrachovskou promenádu a dav mířící k vodopádům, vzali jsme zpátečku a vyšli si k vodopádům na Černé Desné. Bylo tam krásně a nikde nikdo. Psst ... nikomu to raději neříkejte :)
Jana Šenbergerová
Od útlého dětství jsem s rodiči hodně chodila a dokud jsem si neporanila nohu, využila jsem každé příležitosti k pěším výletům. Teď chodím také, ale už to není ono. Až to nepůjde vůbec, budu mít na co vzpomínat. :-)
Danka Rotyková
Moji rodiče nešli ani na procházku, natož aby provozovali turistiku. Měla jsem ale štěstí, můj manžel se pohyboval moc rád, procházky v přírodě nikdy neodmítnul. A když jsem zůstala sama, postaral se o mne syn. Ukázal mi Alpy a já se zamilovala. Po 9 letech už musím trochu zvolnit, ale pokud budu chodit, chci alespoň 1x v roce do sebe načerpat tu krásu přírody. V zimě mi musí stačit fotografie a těšení se na další výlet do hor.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.