Kamarád Jules Verne

Verneovky jsem četla ve školním věku ráda, byly tak napínavé a pěkně tlusté, že díky dlouhému čtení mi zčervenaly oči, prý zánět spojivek. U jiných knih takové potíže nepamatuji.

Z budovatelských románů jsem četla pouze Timura a to mi celkem stačilo. Verneovky jsem měla ráda, hlavně mne fascinovalo to, jaký byl Verne vizionář a co všechno do budoucnosti předpověděl...a vy jste tedy byl, koukám, čilý objevitel a badatel nejen co se týká zmíněného spisovatele... :-))

Myslím, že nás bylo hodně, kdo jsme (nejen kluci, i dost děvčat) měli rádi verneovky. Mayovky jsem naproti tomu nečetla. Počátkem 60. let, kdy jsem šla na 2. stupeň, zrovna nějak vycházela celá řada nejznámějších verneovek. Hltala jsem hlavně příběhy a popisné pasáže mě částečně zzdržovaly. Nejvíc mě upoutaly Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem a Tajuplný ostrov. Ty byly hrozně napínavé. Ačkoliv jsem se k těm knížkám už nikdy nevrátila, jednotlivé části mi utkvěly v paměti dodnes. Dobře, že jste mi tu četbu připomněl.

Jendo, moc hezké čtení. Jako holka jsem knihy JV nečetla. Četla jsem například Přednostovic Madlenku – a hlavně Káju Maříka. V dospělosti jsem se ale ráda podívala na několik zfilmovaných verneovek. Old Shatterhand se mi líbil.