Neposloucháš. Slovo, které se často ozývá v dlouholetých partnerstvích
Ilustrační foto: ingimage.com

Neposloucháš. Slovo, které se často ozývá v dlouholetých partnerstvích

15. 6. 2020

Dělá jen to, co sám uzná za vhodné. Vůbec mě neposlouchá. Nechápe, že to s ním myslím dobře. To jsou časté věty žen, které zní v dlouholetých manželstvích. A ze strany mužů se ozývá: Proč si myslí, že najednou začnu měnit zvyky? Proč bych měl někoho poslouchat?

Proč mi to děláš?
Už ti na mně nezáleží.
Chci ti pomoct, ale ty to nechápeš.

Takové věty často zní v manželství sedmdesátiletého Borise a o tři roky mladší Jany. On je silný kuřák, za dobu, co je v penzi, přibral asi dvacet kilo. Rád si posedí u televize, pohyb není jeho kamarád. „Vidím, jak se ničí. Nechci být vdova. Mám kolem sebe plno vdov mého věku, které nemohou utáhnout bydlení, musí se stěhovat, musí prodat chatu či auto. Jemu je jedno, že mě do takové pozice dostane. Cigarety, jídlo a pohodlí jsou mu milejší než já,“ říká Jana.

Vypráví to kamarádkám, synům, dceři. Všechny jejich tři děti tátovi říkají: „Máma má pravdu, měl by ses o sebe starat, ona to s tebou myslí dobře.“

Boris: „Kouřil jsem, když si mě brala. Nadváhu jsem měl vždycky. Sportu jsem nikdy moc nedal. Jsem pořád stejný, jenže poté, co se z ní stala takzvaně aktivní seniorka, která jí jen saláty a jezdí na elektrokole, na mně stále vidí něco špatného. Ale já jsem pořád stejný.“

Jeho kamarád doma prožívá totožné situace a říká dokonce toto: „Každý den doma slyším litanie na téma zdravá výživa a nutnost pohybu. Vždy jsou zakončené slovy: Ty mě vůbec neposloucháš. Nevím, kde se v ženách ve věku okolo šedesátky bere pocit, že musejí brát život svých partnerů do svých rukou, že je mají měnit. My se většinou nezměnili, jen málokdy se z atleta stane tlusťoch nebo z intelektuála buran. Když se chtěly vdávat, byli jsme jim dobří takoví, jací jsme. Když jsme vychovávali děti, měli jsme starosti, práci, na úvahy nebyl čas. Ale šedesátka, blížící si penze, poslední fáze života, to je pro většinu žen doba, kdy se rozhodnou něco měnit. Ať mění, co chtějí, ale ne nás. Před pár lety jsem tu svoji vzal do kina, když se promítal film Teorie tygra. Považuji ho za jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Žena po jeho zhlédnutí řekla, že větší pitomost ještě neviděla. Zřejmě si nebyla ochotna přiznat, že ten film je jako z našeho manželství.“

Případy, kdy se muži cítí být po dlouhých letech manželství řízeni svými ženami více než byli zvyklí, nejsou výjimečné, naopak.

„Takové případy jsou časté, dá se říct, že pro mužskou populaci typické,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová, která ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta zveřejnila mimo jiné příběh šedesátisedmileté paní, jež se léta marně snažila svého manžela přimět, aby navštívil lékaře. „Všechny problémy tajil asi proto, že mi nechtěl dělat starosti, ale právě v té době jsem mu měla být oporou. Viděla jsem, jak mi odchází před očima a nemohla jsem mu pomoci,“ popisuje v knize žena, jejíž muž měl řadu potíží, přesto odmítal přestat kouřit a chodit k lékaři. Zemřel a jeho žena mu to dodnes neodpustila, protože je přesvědčená, že si to z velké části zavinil sám.

A v takových případech pak přichází řada na věty: Co mi to udělal? On si klidně umře a mně tady nechá tolik starostí. On mě vůbec neposlouchal. Kdyby dal na mě, mohl tady být.

„U mužské populace dominuje neochota sdělovat stesky, vyhledat pomoc. Muži se více než ženy drží motta ‚já sám‘. Je pochopitelné, že mnohé ženy toto nechápou, ale zároveň je dobré si uvědomit, že ve vyšším věku se už člověk příliš nemění. Naopak, jeho dosavadní vlastnosti a to, jak byl zvyklý žít, se jen více projeví,“ vysvětlila psychiatrička.

V jedné rodině nedávno došlo k velké hádce poté, co žena vyhodila muži všechny láhve alkoholu. Byly mezi nimi i kvalitní koňaky a také  drahá whisky, kterou dostal od přátel. „Babi, přece nemůžeš dědovi vyhazovat jeho věci. To je stejné, jako by třeba vyhodil z poličky v koupelně tvé parfémy,“ zasáhla do podivné situace vnučka těchto manželů. Odpověď její babičky: „Ale to je přece nesrovnatelné. Moje parfémy mi neškodí, nikomu neškodí. On má nadváhu, zdravotní problémy a k tomu se prostě pít nesmí. Alkohol by správně v domácnosti starého nemocného muže vůbec neměl být.“

„Babi, ale přece mu nemůžeš něco bez jeho souhlasu vyhodit, i když to myslíš dobře.“
„Tomu porozumíš, až budeš s nějakým mužským čtyřicet let a budeš vidět, jak se ničí.“

Podle psychologů se jedná o situaci, která se skrývá v mnoha domácnostech dlouholetých partnerů. Na jedné straně je to hezká zpráva. Ženy dokazují, že jim na mužích stále záleží, že s nimi chtějí žít co nejdéle. Na straně druhé je to pro muže zpráva naprosto devastační. Když zestárnou, stávají se v očích svých žen nesvéprávnými bytostmi, které je třeba napomínat, řídit a uchovávat co nejdéle ve stavu, který partnerce nekomplikuje život.

Takže je vlastně na každém muži, jakým způsobem na tuto skutečnost bude nahlížet. Může se tím trápit, ale také se z toho může radovat. Otázkou je, jak dlouho ta snaha radovat se z toho, že jim někdo neustále něco radí či přikazuje, může vydržet.

psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Co se má stát,se stane.Muži obvykle umírají dříve než ženy.Nemá smysl si otravovat konec života nesmyslnými hádkami.Každý má svůj rozum,někdy zkrátka musí (chytřejší ?) ustoupit,ačkoliv později na její slova dojde...to už ale je mrtvému úplně fuk. Život nebývá spravedlivý,a možná i kdyby se takový plísněný manžel na poslední chvíli začal dle manželky měnit,stejně by to mohlo špatně dopadnout. Tak je snad rozumnější to nechat být,jak to je.
Soňa Prachfeldová
Bohužel nedožila jsem se v manželství takového počtu let, abychom to dotáhli /nebo také ne/ k takovému stavu. Někdy vidím takové ženy, které pečují o toho svého přespříliš. Každý potřebuje svoji svobodu i vztah by měl dýchat volně.
Dana Puchalská
Nemám doopravdy ráda jakékoliv rady podobné těm, o kterých je v článku řeč. Dá se říct, že jsem na ně téměř "alergická" ... Přeci nebudu partnerovi dělat to, co sama bytostně nesnáším.
Marie Doušová
Nějak se mi nechce k tomuto námětu napsat něco veselého,neboť muži opravdu někdy strašně podlehnou samotě a nechtějí nikam chodit a stávají se bručouny a hodně přibývají na váze a nechtějí se hýbat. Vím, je to jejich život, ale ke stáří jsou trochu sobecký. Trochu humoru by jim neškodilo .Ženy jsou také někdy dost nesnesitelné ,hlavně, když stále někomu něco vnucují.
Antonín Nebuželský
Jojo?, jak píše paní Marie, zbyl tady jen manžel.Dcera jezdí koncem týdne do Německa, k nám chodí spát vnouček. To je požehnání, rádi ho vidíme, trochu rozvíří stojaté vody", manželka má koho citýrovat", kluk hezky jí, což je žádoucí, a vůbec nám dělá radost. Jo, a na mě nezbyde čas :-)
Zuzana Pivcová
Ono je něco jiného poslouchat ve smyslu naslouchat druhému, co říká, a poslouchat ve smyslu být poslušný, tedy plnit pokyny či dokonce rozkazy toho druhého. Nemůžu někomu radit či nařizovat, co má či nemá dělat. Nemám jeho tělo ani duši a nevnímám jeho pocity a potřeby. Že jsme spolu, ještě neznamená, že jsme jedno tělo, jedna duše. Tomu rozumím jinak.
Marie 00000
Jestli ta snaha muže "umravnit" nepramení z toho, že už doma nejsou děti, tedy nikdo, koho by bylo možno beztrestně buzerovat. Pod záminkou lásky a "myslím to s tebou dobře" jde o čistou buzeraci. Někde jsem četla, že když ženská má pocit, že je nějak mimo dění, začne buzerovat kvůli pořádku a "myslím to s tebou dobře". Jestli je toto tvrzení pravdivé nevím, ale vím, že každý je sám za sebe, tedy dost rozumný (nebo taky ne), aby věděl, co dělá. Je hodně těžké vydržet s někým, kdo kecá do všeho - i když je to manželka :) :)
Věra Ježková
Jsem velmi citlivá na větu, že to někdo s někým myslí dobře. Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Pomoc mohu nabídnout, nikoli vnucovat. Předpokládám, že ten druhý je dostatečně rozumný a myslí to se sebou také dobře. Ovšem poslouchat, co partner říká, považuji přinejmenším za slušnost.
Mirek Hahn
"Ty mně vůbec neposloucháš....!" ..."No, vlastně poslouchám..., ale svým mlčením ti dávám příležitost, abychom se oba mohli tvářit, žes tu hloupost neřekla." :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.