Zaslouží si naši vzpomínku, vděčnost a úctu
Na původním obrázku Protivanova z roku 1935 je silnice, po které od Prostějova přijela první obrněná vozidla a tanky

Zaslouží si naši vzpomínku, vděčnost a úctu

9. 5. 2020

V květnu 1945 skončilo šest válečných let plných těžkých bojů, útrap, násilí a zabíjení civilního obyvatelstva a zahynulo při něm přes 60 milionů lidí.

Nejsem pamětníkem, narodila jsem se až rok po válce, ale vím hodně z vyprávění hlavně svého tatínka i jiných, kteří prožili tyto dny v mé rodné vesničce Protivanov na Drahanské vrchovině.

Nejhoršlí situace byla ve dnech 8. a 9. května 1945. Ozývala se střelba a výbuchy munice, kterou Němci likvidovali. Byl zastřelen protivanovský občan František Luňáček. Němci v panice utíkali a útočila na ně sovětská letadla.

9. května 1945 v odpoledních hodinách přijely od Prostějova do Protivanova jako první průzkumné jednotky 1. čs. armádního sboru v obrněných vozidlech. Hned první tank byl na krají obce zasažen a poškozen. Němci se však na větší odpor již nezmohli. Za průzkumníky přijeli sovětští vojáci.

Když Němci 9. května postupně utíkali, lidé si z nákladních aut začali brát všechno, co se hodilo - tatínek pak nám malým dětem vždy ukazoval veliký kufr, který byl celý okovaný, a dlouhý černý nepromokavý plášť - to měl dlouhá léta na památku.

Podle některých vojenských historiků zahynulo při osvobozování Československa 144 tisíc Sovětů, 33 tisíc vojáků rumunské armády, 1.302 Poláků a 120 Američanů - mnoho z nich je pohřbeno v Brně na Ústředním hřbitově ve vojenské části - mám to tam hodně prochozeno.

Na památu osvobození obce byl dlouhá léta na náměstí vedle pomníku padlých, vystaven tank, který jako první přijel 9. května 1945 do Protivanova.

Dnešní mladé generaci je hodně z této vzdálené historie neznámé. Ve škole se o tom neučí, od rodičů se to nedozví. K tomu ještě dochází k překrucování dějin - východní fronta jako by přestala existovat. Miliony padlých příslušníků Rudé armády, Poláci  Rumuni pomalu upadli v zapomenutí.

Měli bychom vzpomínat na všechny oběti války, na všechny, kteří bojovali a umírali za naši svobodu v letech 1939-1945, ať už na východní nebo západní frontě nebo v řadách domácího odboje. Patří jim naše vzpomínka, úcta, vděčnost, uznání, obdiv a poděkování. Mějme v úctě historii našeho národa.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji Vám všem za Vaše dobrá slova.
Jana Šenbergerová
Vždycky je mi smutno z toho, kolik životů přišlo na zmar kvůli jednomu fanatikovi a jeho přisluhovačům. Všechny zbytečně padlé nejlépe uctíme, když už nikdy nic podobného nedopustíme. Bohužel žádné zmoudření, natož pochopení, nevidím. Díky za hezkou vzpomínku.
Helena Jelínková
Tak jsem chtěla článek ohodnotit všemi hvězdičkami,ale načetla se jenom jedna.Takže za mne všechny hvězdičky.Také jsem válku nezažila,je mi 65 r.,ale moji rodiče ano a také o ní vyprávěli.Proto jsem za tento článek velmi vděčná.A plně s ním souhlasím.Uctěme všechny,kteří bojovali a padli za ukončení této války.
Dana Puchalská
Jsem ráda že jsem osobně žádnou válku nezažila. A je víc než smutné, že mnozí z mladší generace ani nevědí, jak to vlastně bylo. Nebo ani nechtějí a opravdu netuším proč tomu tak je. Úcta patří přeci všem padlým vojákům,ať mají jakoukoli národnost. Děkuji za článek.
Anna Potůčková
Kdyby žil můj tatínek, také bych mohla napsat jeho vzpomínky na válečnou dobu. On i jeho bratři byli totálně nasazení. Byl z 10 dětí, jen však o 3 vím že byli v Německu na nucených pracích. Historie se musí připomínat a nesmí se tato válečná doba opakovat. Díky za tento vzpomínkový článek
Hana Nováková
I když já jsem Bohu dík válku ani osvobození nezažila, můj názor je ten, že všechny ti, kteří položili svůj život v boji s fašisty ať už jsou z různých národů zaslouží naši úctu a to třeba i za 300 let od války. Byla to doposud nejstrašnější válka v historii lidstva. Je to od nás slušnost a jakýsi vděk, ale podívejte se, co se děje ?Oslavovat vlasovce, stavět jim pomík? Začít překrucovat dějiny, že tohle, nebo ono? Nelíbí se mi to. Moc hezky jste to napsala a děkuji možná za hodně z íčkařů, že jste připomněla konec války po pětasedmdesáti letech.
Zuzana Pivcová
Děkuji, Maruško, osobní vzpomínky účastníků konce války a osvobození (tatínka a dalších) jsou velmi cenné

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.