O xenofobii s úsměvem IX: Italové
Foto autorka

O xenofobii s úsměvem IX: Italové

2. 5. 2020

Nacionalizmus a identita

Italové nejsou rasa, ale sbírka různých národů. Mají sklon si o sobě navzájem a jeden o druhém myslet, že jsou především a v prvé řadě Římané. Miláňané, Sicilané či Florenťané a teprve až pak, zadruhé, Italové. … Italské regiony se jeden od druhého velmi liší a hluboce zakořeněný regionalizmus je docela pochopitelný, vezme-li se v úvahu, že Itálie jako národ existuje teprve od roku 1861. … Italové se tu a tam snaží chovat jako národ. Vynakládají velké úsilí, aby byli vlastenečtí. … Italové přesně vědí, odkud jsou, a svůj původ navždy ponesou jako vlajku. … Italové svá rodná města vždy milovali a je pro ně velmi těžké je opouštět. Tato občanská pýcha nicméně vyvolává velkou soutěživost, která je obzvlášť výrazná mezi sousedními vesnicemi, městy, provinciemi a regiony. Tato rivalita je nezřídka tak urputná, že Italům zbývá jen velmi málo času na cokoliv jiného. Dobře také vědí, že všechna ostatní lidská stvoření, a zejména Italové z jiných rodin, vesnic, měst a regionů, nemají bohužel dostatek disciplíny, a tudíž se na ně nelze spolehnout. Jak báječná by Itálie byla bez oněch gli altri – ostatních Italů.

Jak je vidí ostatní

Typický stereotyp Italů: jsou to hluční, vášniví, intrikářští, středozemní lidé, jejichž genialita a vynalézavost je bohužel mařena jejich leností a nespolehlivostí. O Italech je známo, že žijí v nádherné zemi plné uměleckých skvostů. Jsou pokládáni za šťastné, veselé lidi, kteří mají velké nadání k tvorbě, jídlu a módě. Je o nich známo, že vynikají ve zpěvu a vaření – a že jsou naprosto úděsní v organizování.

Jak vidí sami sebe

Italové se vidí jako vášniví a okouzlující a s oblibou tuto roli hrají před cizinci. Vědí, že žít v Itálii je privilegium, ale zároveň se urputně snaží potlačit sžíravý pocit, že jsou chudou Popelkou Evropy. Zdráhavost některých evropských národů splynout s Evropskou unií je pro většinu Italů nepochopitelná. Byli by více než šťastni, kdyby řízení své země mohli přenechat Bruselu. Italové opravdově, s potěšením a bezděkým masochizmem vítají, když jsou jim jejich chyby vyčítány. … Avšak žádná kritika není pokládána za tolik závažnou, aby vyústila ve snahu o nápravnou akci.

Charakter

Na jevišti

Italové jsou skvělí herci a jejich životy jsou často jediným velkým představením. Podstatná část italského života se odehrává na veřejnosti, na scéně … . Italové dobře vědí, jak je důležité se své role dobře zhostit – a hrát ji přirozeně. Herectví se učí již od dětství a v hraní pokračují po celý život.

Allegria

„Allegria“ je všeobecné nadšení a radost ze života, do kterého nezasvěcenec pronikne jen velmi obtížně. Je spojeno s pocitem radosti ze života a zahrnuje sluneční záři, dobrou společnost a společné nadšení – a je také důvodem, proč se zdá, že Italové se společně často smějí a usmívají. … Italové mají obecně tendenci brát život z té hezké stránky a tento pozitivní výhled je příhodně ilustrován dojemným pozdravem: „Nechť jsou ty nejsmutnější dny vaší budoucnosti nejšťastnějšími dny vaší minulosti.“

Způsoby

Italové jsou zdvořilí a slušní lidé. Vzájemné zdravení je důležité, a jelikož Italové nemají problémy s tělesnou blízkostí, potřásání rukou a polibky jsou základní normou. Vyjadřuje to nelíčenou vroucnost a potěšení nad opětným setkáním, dokonce, i když se oba aktéři třeba naposled viděli den předtím, či dokonce téhož dne ráno.

Etiketa

Dochvilnost je v Itálii důležitá jen relativně a s časovými údaji je často nakládáno jako s hodnotami přibližnými. Opozdit se na schůzku je tolerováno, nikoliv vítáno – čtvrthodina je přijatelná, ale půlhodina již nikoliv. … Italové nemohou být nikdy pokládáni za přeborníky ve stání ve frontách: vlastně již ten samotný nápad – stát v řadě – jim připadá k smíchu.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autor je Angličan žijící v Itálii.

Literatura: Solly, M.: Xenofobní průvodce. Italové. Praha, Nakladatelství XYZ, 2011. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Moc zajímavé. Velmi mě překvapilo, když jsem byla služebně na jednání v Turíně, že všichni zaměstnanci - úředníci sledovali okna svých šéfů (byla jsem tam v zimě) a odcházeli domů, až když jejich šéf zhasl ve své kanceláři. Takto čekali nižší šéfové až zhasnou ti nad nimi. Snad jen ti nejřadovější pracovníci šli domů po skončení oficiální pracovní doby.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA