Dny do krabičky
FOTO: autorka

Dny do krabičky

16. 4. 2020

Dny do krabičky si schovávala kdysi jedna moje kolegyně. Byly to dny, v nichž se jí přihodilo něco velmi hezkého, příjemného, radostného. Takový den si zapsala do notýsku. Jestli ho měla v krabičce, nevím, ale těm dnům tak říkala. Vracela se k nim v těžších obdobích. Hledala a nacházela v nich útěchu.

Protože se mi to moc líbilo, zkusila jsem to taky. Ještě si pamatuji, jak vypadal notýsek. Byl uložen v šupleti psacího stolu. Vydrželo mi to asi dva měsíce. Jistě jsem za tu dobu moc takových dnů nenasbírala. To ale není důležité. Podstatné je, že tenhle princip pro mě není. Já funguju jinak. V dobách, kdy mi není dobře na duši či na těle, kdy mám starosti, mi vzpomínky na hezké dny nepomáhají. Právě naopak. Rozlítostňuje mě, že jsou pryč. Naději, že zase bude dobře, mi nedávají. Tu musím čerpat ze sebe.

Vůbec to mám se vzpomínáním nějak divné. Nevzpomínám příliš ráda. Především ne na dětství. To se moc nepovedlo. Proto v něm útěchu nenacházím. Na rozdíl od většiny ostatních lidí. Když si zde čtu vaše vzpomínky, divím se, že a jak mohlo být dětství krásné.

Možná znáte termín vzpomínkový optimismus. Znamená, že při vzpomínání si člověk vybavuje spíš to hezké, nebo dokonce to, co se mu přihodilo, si představuje ještě krásnější. Tak ten nemám. Já mám vzpomínkový pesimismus. To je taky termín. Samozřejmě mám ale i hezké vzpomínky. Tyto způsoby vzpomínání  souvisí s temperamentem. První je vlastní flegmatikům a sangvinikům, druhý cholerikům a melancholikům. To, co si zapamatujeme, ovlivňují do značné míry emoce, které v daném okamžiku prožíváme.

A co vy? Máte také své „dny do krabičky“?

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Dny do krabičky nedávám. Když něco za to stojí, dokážu si přesně vybavit emoce se zážitkem spojené. Bohužel i ty spojené s událostmi nepříjemnými. Deník jsem si nikdy nepsala a ani nemám trpělivost zapisovat si, co se mi přihodilo. Jedině kalendář je svědkem různých událostí. Vlastně asi by se mi ani nechtělo vzpomínky číst.
Věra Ježková
Moc vám děkuji. Vaše názory a zkušenosti jsou pro mě zajímavé. :-) Myslím, že z textu je patrné, že člověk nemá příliš vliv na to, co se mu ve vzpomínkách vybavuje, pokud se na nějakou událost nezaměří záměrně. Zuzko, každý večer před spaním si den krátce zrekapituluju a poděkuju za něj. Moniko, váš postoj mě zaujal. Deník jsem si psala jako dítě. Jako dospělá jsem se ze svých starostí občas vypsala na papír a ten po čase vyhodila. (Krabičku mám na kuchyňské lince, jsou v ní krémíčky na obličej a balzám na rty. Už nevím, jak jsem k ní přišla.)
Naděžda Špásová
Věrko, píšeš mi z duše. Taky nerada vzpomínám na dětství a dospívání. A taky mě vzpomínky na hezké věci nenaladí do lepší nálady. Jsem spíš pesimista a myslím, že deník jsem si nikdy nepsala. Radši. Krabičku taky ne, na některé věci mám paměť jako slonice. :-)
Jan Zelenka
Věrko, napsala jsi to pěkně. Takovou krabičku má ve svém podvědomí asi každý. Nehledejme v ní ale to špatné. Každý máme v ní i chvíle pěkné. U mne jsou to hlavně dvě chvíle. Tou první je asi večerní posezení v kavárně u majáku na porečské Lanterně, já jsem popíjel těžký, červený Teran a moje žena si vychutnávala pohár sladoledu a oba jsme se dívali, jak slunce zapadá daleko za obzor moře. Tou druhou vzpomínkou je posezení s celoživotním přítelem Vláďou na terase restaurace u horní stanici lanovky ve dvou kilometrech nad údolím Raurisu v Hohe Tauern a pohled na moře skal daleko a hluboko pod námi. Já si sice nepamatuji, co jsem dělal předešlý den, ale to dávné, co je uloženo v oné krabičce, si vybavuji hlavně teď, v té nepříjemné izolaci.
Jitka Hašková
Hezký článek. Mám vzpomínky hezké i smutné. Spíše vzpomínám na to hezké.
Helenka Vambleki
Chválím, ale dny do krabičky nedávám. Byla by přeplněná. Každý den je pěkný, když se zasměju, když se něco naučím, když se něco dozvím, když mě Dimi u sporáku jen tak mile obejme, když někdo zavolá. Každá taková maličkost potěší. A pokud se člověk neumí radovat i z těch nejmenších/byť obyčejných a samozřejmých/ věcí, tak musí zakládat krabičky. Už jsme to tu před nějakým časem měli - myslím, že to byla sklenice a tam se měl dávat lísteček a nějakou příjemností - takže obdobné ukládání, abychom mohli ve špatném dni projít krabičku a bude hned veselo. Já na to krabičku nepotřebuju :-)
Anna Potůčková
Moc hezký článek. Jako krabička zatím slouží stále můj mozek, ve kterém je uložena spousta vzpomínek. Většinou jsou tam ty krásné, ale i ty, které byly smutné a bolestné. Takový je život - je to jako se sluníčkem. Jednou zajde a přiřítí se mraky......
Alena Vávrová
Napsala jsem komentář, ale neuložil se mi. Asi to tak mělo být....
Zuzana Pivcová
Milá Věrko, určitě nemám patent na rozum a už vůbec ne na moudro. Tak asi jen toto: Lidskou přirozeností je touha po štěstí, i když zvolená cesta nebývá vždy optimální. Ale z určitého pudu sebezáchovy si pamatujeme především to příjemné, zatímco to horší si postupem času modifikujeme tak, aby to bylo alespoň snesitelné, včetně našeho vlastního chování, které si máme tendenci ospravedlňovat (většinou právem, protože jsme nespáchali nic se zlým úmyslem). Pomyslné krabičky jsem mívala, z některých se staly bedny, které jsem vláčela jako zátěž. Dnes si připomenu, co hezkého jsem ten den prožila, a jsem za to ráda. Na Havaji, jak vyprávěla jedna stará krajanka, se sejde rodina každý večer, všichni si řeknou, co hezkého je ten den potkalo, co by si dál přáli a od čeho by se chtěli oprostit. Pak se i navzájem omluví za něco, co případně tomu druhému nechtěně zavinili, a odpustí si. A neexistují mezi nimi trvající negativní emoce. - Každý nový den leží před námi jako bílý nepopsaný list. Co tam bude později napsáno??
Dana Puchalská
Věrko, to je moc krásný článek. Já si to hezké co mně v životě potkalo ukládám do své paměti. A když mi není moc dobře, stačí zavzpomínat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.