Jarmark
Foto: archiv autora

Jarmark

5. 4. 2020

Vždycky s příchodem jara si vzpomenu, jak jsme s maminkou chodívali na jarmark. Konal se na Staroměstském náměstí u nás v Mladé Boleslavi, a to vždy na jaře. Náměstí v ten čas, to byl jeden pultík nebo krámek vedle druhého. Někdo prodával přímo z vozíku, kousek dál seděla babka, která své zboží, ručně dělané kvedlačky, měla přímo v nůši.

Koupili jste tam knoflíky, pásek do kalhot, kšandy, sponky do vlasů, na kalhoty, aby vám nohavice nevlezla do řetězu, hřebeny, kartáče na šaty, na boty, krémy na boty, na ruce. Lepidlo, které zaručeně drží. Sehnala se tam plácačka na mouchy nebo na koberce. Potřeboval-li někdo spravit hrnec, třeba na mléko, tak tam byl určitě někde dráteník a ten hrnek svázal, že se mohla majitelka spolehnout, že dál už nepraskne.

Vzadu, směrem ke hradu, kousek za Jelínkovými, to byl obchod s textilem a látkami, sedával brusič nožů a jeho volání o broušení bylo slyšet po celém náměstí. U svatého křížku, uprostřed náměstí, byl pultík přikrytý plachtou. Tam prodávali košíky a koše. Vedle pán prodával brousky na srpy a kosy. Bylo tam spousta stánků s textilem i látkami. Naše maminky tam sehnaly vždycky všechno, co potřebovaly! Na tom jarním jarmarku prodávali lidé z okolních vesnic, ale i z Boleslavi, kteří bydleli v okrajových částech města a mohli pěstovat domácí zvířectvo, králíky, slepice, kuřata, husy, kačeny. Zajímavé bylo ten mumraj pozorovat. Lidské hlasy se mísily s kdákáním, husím kejháním, a když do toho ještě zaštěkal nějaký ten pejsek, tak byl hotový blázinec!! Byly to krásné chvíle. Vím, že maminka většinou chodila ke stánku, kde měli galanterii. Tam vám bylo knoflíků, sponek, špendlíků, jehel, tkalounů a já nevím, co všechno ještě. Maminka si kupovala většinou nějaké nitě a také, jak říkala, gumu do mých tepláků, protože, jak říkala, to na mně jenom hoří. Kupovala také tzv. štepovací bavlnky. Tehdy se totiž ještě třeba díry na ponožkách opravovaly. Sloužil k tomu tzv. hříbek, na který se ponožka navlékla, pořádně se vypnula a už se „štepovalo“! Pěkně zaštepovat díru na ponožce, třeba na patě, aby vás netlačila, to bylo umění!

Když jsme to s maminkou všechno obešli a maminka se ujistila, že má to, co chtěla koupit, zašli jsme ještě jednou se podívat na kuřátka a kačenky, ale to už se maminka dívala na radniční hodiny a říkala: “Fančo, už musíme pospíchat domů, musím dělat oběd, za mě ho nikdo neudělá“ . V tu ránu jsme byli v Železné ulici, přeběhli Nové město, prošli kolem Výstaviště a Bičiků, přes trať, kolem lágrů a už jsme byli doma. Maminku čekala práce s obědem , já jsem si vzal plátěnky, věci na sebe na „běhání“ a šel jsem ven za klukama.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Hezká vzpomínka. Já jsem se též něco naštupovala za mlada - sobě i dětem. A moje tchýně štupovala ponožky pořád dokola, takže z původní ponožky nezbylo téměř nic.
Soňa Prachfeldová
Hezké vzpomínky, vybavila jsem si, jak jsem s dědou jezdila na poutě na kolech a ty atrakce a cirkusy a močáky, kejklíři a cukrovinky, nezapomenutelné.
Zdenka Soukupová
Františku, Vy si tohle fakt pamatujete? Mně se zdá, že popisujete trhy tak před sto léty (bez urážky). Ale je to krásná vzpomínka. Zase něco napište.
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka na krásné staré časy a dětství. Moc pěkně se to četlo. Hříbek ještě mám a štupovat bych asi ještě zvládla, ale nevyplatí se.
Marie Faldynová
Krásný pohled dítěte! Jsem ráda, že trhy se do našich náměstí vracejí! Štupování jsem ještě nevzdala.
Zuzana Pivcová
Já takovéto články mám opravdu ráda, protože neobsahují tu dnes hodně rozšířenou konfrontaci - bylo dřív lépe nebo hůře? Jen si tak připomenout, co bylo pro každodenní život běžných lidí typické, a navíc viděno z pohledu dítěte. Moc hezké, díky.
Alena Tollarová
Františku, máš vyprávěcí dar, hezky se čteš. Štupovat jsme se učili ve škole při ručních pracích, knoflíky možná byly z roudnické "butonky", to býval výběr! kde je jí ale konec? Opuštěné budovy žalují. A brousek? Za korunu kousek? Hezké vzpomínání.
Naděžda Špásová
Jediné, co nám nikdy nikdo nevezme, jsou vzpomínky. Tahle je, Františku, moc hezká. :-)
Vladislava Dejmková
Já hříbek i bavlnky ještě mám, ale štupuji jen výjimečně. Radši ponožky tajně vyhodím. Ono to stejně není k ničemu, bavlnky jsou nekvalitní. Ale vzpomínka je to milá.
Anna Potůčková
Štupování znám také jen od své babičky. Hříbek doma nemám a přiznám se, že toto jsem nikdy ani nezkoušela. Hezké vzpomínání!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.