Krizový den aneb Opravdu v krizi?
Foto: autorka

Krizový den aneb Opravdu v krizi?

27. 3. 2020

Z okna vidím kousek našeho jihoměstského sídliště a po ránu mě budí cukrování zdejších hrdliček. Skoro mi ani nepřipadá, že takhle tu před svým notebookem sedám už téměř dva týdny. Mé "krizové" dny vypadají navenek víceméně stejně, a přesto je každý z nich něčím osobitý.

Jeden z nich je prozářen nevídaně intenzivním slunečním svitem, jiný sympatickým telefonním hovorem a další překvapivým videem na youtube. Mám se stále na co těšit.

Velkou část dne trávím s portálem i60. Kontroluji a zařazuji došlé články, sleduji pohyb na "íčku", tu vyřídím něčí žádost, tu něco prohodím na chatu a obecně se snažím na každý příspěvěk za sebe samu zareagovat. Každý, kdo se zapojil a něco napsal, napsal to pro nás ostatní a zaslouží si se k tomu nějak postavit. Vždyť mnozí další nepíší nic. Překvapivě ubylo různých sporů a reptání. Je to únavou nebo uvědoměním si, co je dnes důležitější?

A tak bych mohla vlastně skončit. Napohled už nic dalšího zvláštního neprožívám. Kromě toho, že si chodím nakoupit do blízké sídlištní prodejny Albert. A ta je v těsném sousedství Domova pro seniory, který patří nikoliv naší městské části, ale Hlavnímu městu Praze.

Od včerejšího rána jsou před areálem v pohotovosti žluté blikající sanitní vozy pro přepravu pacientů. Nevím, kolik má zdejší domov "obyvatel". Ale je fakt, že i sem byl zavlečen virus, a protože jde o lidi nejvíce ohrožené, je třeba jednat rychle. Probíhá zde celkové testování, vidím se míhat zdravotníky a záchranáře v ochranných oblecích a s maskami. Opodál stojí vozidlo městské policie.

Jdu z obchodu a jsem v duchu vděčná za to, že jsem (zatím) ještě soběstačná. Má soukromá krize je najednou zcela nepodstatná. Obdivuji všechny lidi, kteří ze své pozice a jakkoliv pomáhají tuto situaci zvládat. Ať už fyzicky nebo duševně. Každý z nás přišel na svět jako člověk, a základní vlastností člověka by měla být lidskost. To znamená sounáležitost s ostatními včetně sebe, což není pouhé protlačování vlastních zájmů na úkor druhých. Virus a s ním spojená doba se dotýká nás všech. Je to krize, ale i možná pomoc, jak se stát znovu lidmi v tom nejlepším slova smyslu.

můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Pořád se neprestavám divit, jak se tohle vše mohlo tak šíleně rozjet po světě. Lidé a to všichni již nezlehčují a ti rozumní, kterých je většina ví, že teď je na pořadu dne solidarita, vzájemná pomoc a nezatěžování již tak téžké práce zdravotníků a ostatních záchranných složek. I ta milá slova zde na íčku nám pomáhají . Díky Zuzko :-)
Alena Tollarová
Ráda si čtu, jak ubíhají vaše dny, ve kterých se musíme přizpůsobit nezvyklému režimu. Už aby to bylo za námi a setkávali jsme se všichni ve zdraví.
Naděžda Špásová
Zuzko, hezky jsi to napsala. Dneska, když Petr odjel s pejskem na veterinu, na mě sedla taková chandra, že se mi nic nechtělo. Tak jsem vzala rozečteného Folletta a četla, až jsem ho dočetla a trochu se mi ulevilo. Držím nám všem palce. :-)
Jana Šenbergerová
Nepochybuji, že bez ohledu na stejné okolnosti, budou se naše dny od sebe lišit. Napsala jsem reakci na tvůj pěkný článek, ale při odesílání vypověděl počítač, monitor zčernal a já ztuhla, že budeme bez připojení. Naštěstí si odpočinul, restartoval a funguje. V našem městě pracují Poláci, kteří denně dojíždějí, tak doufáme, že nedojde k vzájemnému ohrožení. Díky za práci v redakci, Zuzko. Bez íčka by nám bylo určitě hůř. ♥
Jindra Hubačová
Vnímám to stejně, pouze se divím, že nejsi v Týnĕ , bylo by to určitě pro tebe klidnější a více přírody kolem.
Eliška Murasová
Zuzko, děkuji za článek. Neuměla bych to tak vyjádřit, ale vnímám a cítím to stejně.
Jitka Chodorová
Děkuji Zuzko za Tvůj příspěvek, lidskost by měla být jedna ze základních vlastností člověka, bohužel tomu Tak tak není u každého jedince, ale ty tuto vlastnost máš, a to vím už dávno. Tak držme všichni spolu v tomto podivném čase, a také držme palce a pomáhejme těm nejpotřebnějším. Díky.
Anna Potůčková
Zuzko napsala jsi moc hezký článek. Nic víc si nepřeji, než aby tato nemoc, která kosí tolik lidí na celém světě zmizela v nenávratnu a umožnila nám život se všemi jeho krásami!
Marie Doušová
Zuzko , hezky popsaný výhled z okna , ale přála bych Vám pohled z okna ,který mám já. Je do zahrádky , kde je hodně jehličnatých stromů a jsou stále zelené.Když jsme je sázeli tak byly maličké,ale nyní jsou to už velké a krásné stromy,které potěší duši i oko. Vložila bych snímek ,ale nevím jak.
Jitka Hašková
Hezký článek, souhlasím s tvým závěrem. Ta budova toho domova seniorů na mě dělá dojem jakoby to bylo vězení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.