Gruntování aneb Jak nevím, za co jsem dostala
Foto: archiv autorky

Gruntování aneb Jak nevím, za co jsem dostala

28. 3. 2020

Hodně mých vzpomínek z dětství je spojeno s babičkou z máminy strany, které jsme všichni říkávali bábinka. Máma musela brzy po mém narození do práce, a tak mě bábinka dostala na starost. A bylo mně s ní i s dědou vždycky moc dobře.

Moje zřejmě nejstarší vzpomínka je spojena s akcí, které bábinka říkávala „gruntování“. Dvakrát do roka se proměnila z úhledné hospodyňky v podivnou postavu ve starých dědových montérkách, šátku uvázaném jako turban a občas i dalším přes pusu. A začal velký úklid! Byla to v jejím provedení náročná akce, při které podléhala nutkání převrátit byt vzhůru nohama. Doslovně. Vždyť například těžká křesla převracela a luxovala zespodu! Koberečky vynášela na dvůr ke klepadlu a bušila do nich s neuvěřitelnou vehemencí. Hnula prostě se vším...

V mé staré vzpomínce se nade mnou tyčí v úklidovém vymustrování a za cosi mi hlasitě spílá. Pak to končí plácnutím na zadek, se kterým mě strčí neúprosně za dveře. Čím jsem tenkrát tu mírumilovnou bytost rozčílila, nevím, ale muselo to být vážné, protože jsem od ní už nikdy v životě nedostala ani pohlavek.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Moc děkuji za odezvu k článku. Na fotce jsme opravdu ve Stromovce, chodívali jsme tam často jak s rodiči, tak s babičkou a dědou. Mám to tam moc ráda.
Věra Ježková
Martino, moc hezká vzpomínka. Piš, umíš. Bábinku bych poznala. Jak víš, první vzpomínku na tebe mám od Balatonu, když ti bylo asi šest a mně o čtyři roky víc. :-)
Zuzana Pivcová
Je zvláštní, že řada lidí vyrůstala alespoň částečně u babiček. My jsme tu naši jednu zbývající už jen navštěvovaly. Přece jen jsme měly věkově dost staré rodiče a tím pádem i prarodiče. Ty z tatínkovy strany jsem ani nepoznala. Hádám, kde to jste? Ve Stromovce? V Riegráku?
Soňa Prachfeldová
Jo naše babičky, ty uměly zázraky z toho mála , co tehdy bylo. Také jsem nedostala nikdy od babičky, spíš mě litovala, když mě mamka kárala, to mě brala pod svoje křídla.
Vladislava Dejmková
Je zajímavé, co za útržky vzpomínek se člověku vynoří po mnoha letech. Mně tento článek připomněl, jak jsem jedinkrát v životě dostala facku od mého jinak velmi klidného tatínka. A to ještě neoprávněně. Chtěl potrestat moji sestru, ale ta se schovala pod válendu. A já jsem byla prostě po ruce. Pak se mi za to mnohokrát omlouval...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.