Mýty a nesmysly, které se týkají darování květin

Potěší mne každý darovaný květ, řezaný i v květináči. Nemám ráda lilie a tulipány, ale i z těch se dokážu radovat, vím - li, že jsou davány s láskou. A to jsou! Karafiáty se mi moc líbí, hlavně žíhané, fialově-bílé

Lichá čísla mám radši než sudá, proto bych sudý počet nedala. Karafiáty se mi líbí celý život. O darování květin podle věku jsem neslyšela. Pokud znám vkus té, jíž chci květiny dát, snažím se, aby mu kytice odpovídala. Takže dám třeba červené růže, zatímco já bych uvítala víc kopretiny nebo žluté tulipány. Kytičku v květináči občas dostanu od kamarádky Martiny – vždy mi vydrží dlouho.

Když jsem jednu dobu nosila zásadně oranžové oblečení, tak náš ředitel v archivu byl tak pozorný, že mi k narozeninám (přál všem ženám) dal skutečně oranžové kytky. Jak už jsem ale někde uvedla, řezané květiny nepřijímám ráda, svým způsobem je lituji, že už záhy zvadnou. Včera v prodejně Lidl v Bohnicích obdaroval mladý zaměstnanec každou nakupující ženu jednou růží. To bylo docela milé. Naše maminka měla ráda zásadně jen luční květy, proto jí je i dáváme v Týně na hrob.