Na táboře v Táboře
Foto: Martina Růžičková

Na táboře v Táboře

4. 3. 2020

Během studia na Pedagogické fakultě UK jsme jezdily, tři kamarádky, o prázdninách jako vyučující na tábory s výukou ruštiny. Byli na nich také rodilí mluvčí, což nám přispívalo ke zdokonalování se ve studovaném jazyce.

Učily jsme děti dvě hodiny dopoledne a hodinu odpoledne, zbytek dne jsme měly volno.

Jeden takový tábor se konal v Táboře. Mám to město ráda, byla jsem tam několikrát. S ruskými kolegyněmi jsem zažila několik úsměvných příběhů a jeden trapas. Tím začnu.

Byla jsem s Ruskami ve městě nakupovat. Vešly jsme i do obchodu s punčochovým zbožím, v té době v SSSR velmi žádaným. Jedna kolegyně si vybírala, vybírala a vybrat si nemohla. Nevydržela jsem to a řekla jsem prodavačce: „Tak už jí něco dejte“. Ruska se tvářila jakoby nic. Krátce nato jsem zjistila, že Rusky přijely z Milovic a rozumí česky.

Navštívily jsme Husitské muzeum. Musela jsem tlumočit. Šlo mi to celkem dobře až do chvíle, kdy průvodkyně pronesla „dvoukomorová houfnice“. Tak to jsme se tedy skutečně neučili. Po vteřině zaváhání jsem se ze sebe vypravila „ružjo“, tedy puška. Což ostatně viděly a poznaly.

Podnikly jsme také exkurzi do sýrárny v Plané nad Lužnicí. Zážitek to byl velice zajímavý, včetně čichových vjemů – a to můj čich není příliš dobrý. Musela jsem tlumočit proces výroby. Ke svému překvapení jsem si vzpomněla i na to, jak se řekne odstředivka, a že se mléko rozprskává na její stěny.

S kamarádkami a ruskými kolegyněmi jsme navštívily hrad nebo zámek. Čtenáři prominou, už nevím, který to byl. Mladá průvodkyně promluvila rusky. Naše ruské kolegyně se na sebe a na nás rozpačitě podívaly – nerozuměly jí. Měla špatnou výslovnost. My Češky jsme jí rozuměly, i když obtížně. Dopadlo to tak, že jsme opakovaly, co ona řekla – a Rusky byly spokojeny. Z toho je zřejmé, jak důležitá je v jazyce správná výslovnost. Disciplínu, která ji učí, tedy fonetiku, jsem měla moc ráda. I ve druhém studovaném jazyce, v němčině.

Pokud to vypadá, že jsem se chtěla chlubit svými znalostmi ruštiny, není tomu tak. Byly to prostě zážitky jednadvacetileté studentky, kterou bavily jazyky. Připomněla mi je Martina svou fotografií Klokot na FD.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Jsou to úsměvné zážitky. Do Tábora jsem letmo nahlédla jen jednou před lety a moc si toho nepamatuji. Myslela jsem, že na úvodní fotce je Tábor, ale krásné Klokoty budou asi někde poblíž. Tento kraj vůbec neznám.
Věra Ježková
Děkuji vám. :-) Zuzko, máme jistě více podobných zážitků a zkušeností. Jendo, řeč dokonale neumí ani rodilí mluvčí (mn. č.) Já jsem naproti tomu nekomunikativní typ. Mám problém promluvit, když si nejsem jista, že to bude správně. Takže obdivuju ty, kteří se domluví v každé situaci.
Jan Zelenka
Měl jsem takový divný zvyk, že když jsme se ženou někam jeli, chtěl jsem tam mluvit jejich řečí. Domluvil jsem se tak ve Španělsku, Rakousku, Chorvatsku, v Egyptě anglicky a bez problémů rusky a na Předním Východě anglicky. Problém je v tom, že žádnou řeč neumím dokonale. Tak nevím, co je lepší.
Soňa Prachfeldová
Zážitky a vzpomínky člověka neopouští a rád si na ně vzpomíná. Tábor je krásné historické město, stojí za návštěvu. Výslovnost je důležitá. Trochu německy umím, ale stydím se kolikrát jak komolim. Hezký článek.
Eva Mužíková
V Táboře jsem také nebyla, zajímavé čtení.
Jan Zelenka
Je dobré cizí jazyky umět. Na zájezdech a dovolených se tak člověk cítí daleko lépe. S ruštinou mám jeden zážitek, který nezapomenu do smrti. Je ze srpna 1968. Pracoval jsem tehdy v tiskárně Polygrafia na Výtoni. Nebyli jsme zatím obsazeni a tak celá tiskárna jela letáky. My mladí jsme je roznášeli. A já s plnou taškou letáků jsem vlezl rovnou do ruského štábu na Václaváku. Vyslýchalo mě NKVD a já v té hrůze mluvil jak rodilý Rusák. Nakonec mi sebrali hodinky a pustili. Věrko, pěkný článek.
Zuzana Pivcová
Obdobný tábor, ovšem s výukou němčiny, měla v létě i českobudějovická jazyková škola. Tam se také dopoledne učilo a odpolední program byl jako v jiných táborech. Ještě mám jeden obdobný zážitek s tlumočením. Tedy, jela jsem s evropskou skupinou historiků na výlet na Bítov a tam je, jak asi většina ví, sbírka vycpaných zvířat. Já jsem byla jen doprovod, žádná tlumočnice. Ale tamní průvodkyně mluvila česky a schválně, asi aby mě prověřila, tam házela různé pojmy, které po mně žádala v angličtině. Nejhorší byly v závěru "parohy z jelena dvanácteráka". To už jsem vzdala a jen zatroubila a ukázala rukama. :-D :-D Díky, Věrko!
Anna Potůčková
Díky za článek. Nebyla jsem v Táboře zatím vůbec, natož pak na jeho táboře :-)
Jitka Hašková
Věro, článek je fajn, jenom jsem v té nové úpravě nemohla najít, kam ti můžu napsat.
Martina Růžičková
Věro, mám radost, že tě moje fotka inspirovala k prima článku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.