Básně 7

Asuán   
 

Poslední verše slunce píše,

Asuán rozsvěcuje tvář.

A stíny felúk plynou tiše,

až k obzoru, kde pohasíná zář.

Před Fryal garden poslední drožkař čeká.

Terasa nad řekou a pozdní sklenka vína,

detektiv s motýlkem svůj černý klobouk smeká,

a dole na řece usíná Elefantina.

Hasan se s drožkou do přístavu vrací,

majáky světel se rozběhly do šera,

staccato kopýtek se v ruchu města ztrácí,

po Nilu rozlévá se vůně večera.

Život pro krásu

Jak kvítek něžné sakury

život náš pomíjí a opět vstává.

Jak bájný Fénix z popela

zas a zas vylétá a život dává.

Ten život pro bolest i život pro krásu,

rozkvetlou sakuru ti vetknu do vlasů.

Čas   
 

Čas tulák pospíchá

a honí listí stromů.

Jen chvíli posečkej,

chci poslouchat hlas zvonů.

Zas chodit životem

a cítit vůni stromů,

zas chodit po cestách,

zas vracet se pak domů.