Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém věku
Ilustrační foto :pixabay. com

Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém věku

18. 1. 2020

Ujasňovat si, jací jsme, co se nám líbí, co je pro nás důležité a naopak, to není jen záležitost pro tenagery, hledající teprve svou životní cestu a zařazení ve společnosti.

Jsme ve svém věku, chtělo by se mi říct, už pěkně okopáni životem. Jak šly roky, byli jsme čím dál víc přetvářeni ze své původní podoby různými povinnostmi a takzvanými životními rolemi. A v nich, i když nás uspokojují, najednou ztratíme svůj vlastní pohled na sebe. Mnohdy se o něj snad už ani nepokoušíme. Přijali jsme roli životních partnerů, rodičů, prarodičů, zaměstnanců, S tímto světem je spojeno pro nás většinou vše, v něm se pohybujeme více či méně úspěšně a tak trochu automaticky.

A možná, že právě v současnosti, v našem dnešním věku, kdy se mnozí členové rodiny už vydali svou vlastní cestou, nás napadne: Co vlastně zbylo z té někdejší holky, z kluka, z mého vlastního já? Kde zůstaly naše sny a touhy, kolik jsme jich proměnili ve skutečnost? A co z nich bychom dokázali uskutečnit i dnes? Co se mi líbí, čeho si sám, sama za sebe užívám?

Pokud jsme měli štěstí, mohli jsme alespoň některé ze svých tužeb prožít ve své práci či v soukromém životě. Většinou však ne, naše záliba v malování, hře na klavír nebo tanci, sběratelství, sportu, kutilství, ustoupila do pozadí, protože nás život směroval jinam.

V současnosti to často dojde až tak daleko, že lidé už dokonce ani nevědí, co by je zajímalo, co by podnikali, kdyby k tomu měli podmínky. Nevědí ani, co je před lety bavilo. Nedokážou navázat na své zájmy, které se utopily v mlze. Někde v hlubokém nitru to Něco v nás zůstalo, ale nedokážeme se toho často ani dotknout, natož to znovu oživit.

A co když právě teď nastal čas vrátit se a hledat? Ale jak, jak objevit něco dávno zapomenuté a navázat na to?
Zkuste si položit několik nejzákladnějších otázek, v nichž budete myslet také jednou na sebe, nejen na své nejbližší.
Na čem mi opravdu záleží? Co je pro mě důležité? Čeho si cením? Žiji podle svých hodnot a priorit? Co mě dokáže nadchnout a probudit z letargie? Co bych chtěl/-a dělat, a budu litovat toho, když to neudělám? Co by se mi líbilo z toho, co nebylo součástí mého života? Co u mě vzbuzuje pocit dobra a naplnění?

Přemýšlejte o všech věcech, které vám činí potěšení. Byť to byly maličkosti. A ty jednotlivé maličkosti pozvolna vkládejte do svého života. Nepokoušejte se být perfekcionisty. Jak řekl francouzský filozof Voltaire: Nedopusťte, aby se dokonalé stalo nepřítelem dobrého. To znamená, že i pouhé "dobré" stojí za to a byla by škoda ho v honbě za dokonalostí zavrhnout. Pokud třeba rádi cestujete, ale nemůžete jet příliš daleko, nerezignujte na cestování jako takové, nýbrž si stanovte nějaký blízký cíl. Když nedokážete jet na koni, ale máte koně rádi, choďte se na ně dívat do hřebčince. Vždy máme k dispozici alespoň části toho, co milujeme, a ty si můžeme nárokovat a obohatit jimi svůj život. Když si vyhotovíte dva seznamy - jeden z věcí, které děláte každodenně, a druhý z věcí, které byste dělat chtěli -. porovnejte je a postupně trochu upravte ve svůj prospěch.

Chci říci, že jestliže žijeme ve svém nejpravdivějším já, žijeme bohatý a dobrý život. Pokud jsme však zapleteni do sítí vztahů, pocitů a povinností, které nám nejsou příliš vlastní, je dobré zkusit tu pavučinu rozmotat a spojit se s tím, co je v nás nejlepšího a co může dát našemu životu i dnes radost a smysl.

Jaké aktivity vás baví, čeho jste se kvůli jiným povinnostem třeba na dlouhé roky vzdali a rádi byste se k tomu alespoň trochu vrátili? Jakou byste ještě rádi dostali osobní šanci? Dokážete myslet také na sebe bez pocitu, že je to sobecké?

psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Martschini
Děkuji za inspirativní a krásný článek. Je asi přirozené, že nás tyto myšlenky napadají právě teď, když už máme život z větší části odžitý a máme konečně čas a možnost přemýšlet i o sobě. Je to víc než 10 let, kdy jsem se rozloučila s manželem a téměř současně s ním i s maminkou, což bylo velmi bolestné. Ale až nyní po takové době pozoruji, že jsem tady opravdu já, taková jaká jsem a vlastně byla pořád. Vrátila jsem se k přírodě, kterou jsem vždycky milovala. Chodím po loukách, pozoruji motýly, říkám si znovu jména rostlin (někdy si vzpomenu i na latinský název), můžu si je i nakreslit. Všude mám spoustu knih o přírodě, listuji si v nich a učím se. Mohu být venku, jak dlouho chci. vařím si jídla, která bych si asi mým chlapcům (muž a dva synové) nabídnout netroufla, miluji práci na zahradě, včetně sečení, a těším se z jejích proměn během roku. Při tom všem jsem v duchu s nimi, říkám si, jak by se jim to líbilo. Ráda mluvím s lidmi, kamarádkami, bývalými spolužáky, sousedy v domě i na zahradě. Občas si vyjedu na kratší výlety vlakem nebo busem, jezdila jsem ráda do Prahy. Je to velké dobrodružství. Jezdím sama a to je pro mne to pravé. Celý život jsem jezdila na kole a dělám to denně i teď. Kolo je můj náklaďák, když mám těžší nákup a dopraví mne kam potřebuji. Nedávno jsem patou rozbíjela led na kraji rybníka a můj čtyřicetiletý syn nevycházel z údivu a říkal, že je asi pravda, že lidé se ve stáří mění v děti. Měl asi pravdu, a já se tak opravdu cítila . Letos mi bude 73 a je mi dobře.
Marie Ženatová
Zuzanko moc děkuji za moudrá slova. Já osobně to mám podobné jako Hana R.
Hana Rypáčková
V životě se mi střídaly chvíle, kdy jsem se víc starala o druhé než o sebe. Ale zase oni se starali o mne. Teď se nemám ( až na malé chvíle) o koho starat a tělo si o starost samo říká. Bylo mi milejší starat se o druhé a své tělo nevnímat .Ale tak to v životě chodí. Ubírám ze svých aktivit každým rokem.
Jaroslava Handlová
To jsou moudrá slova, budu se jimi řídit znova. Šancí jsem již uchopila za pačesy dost, ráda přijmu další jen tak pro radost.
Anna Potůčková
Moc hezký článek. V mládí jsem měla spoustu snů. ten nejdůležitější se však nenaplnil. Byla jim má největší životní láska, která mně stála mnoho slz. No ale dnes si říkám, že to tak mělo být. Ta láska vloni zemřela, takže bych byla už vdova. Myslet na sebe také dokáži, ale vždy ráda pomůžu i svým dětem a vnoučatům. Jinak nechávám věcem volný průběh - na co mám dopřeji si, na co ne mít nemusím.
Naděžda Špásová
Zuzko, napsala jsi to moc hezky. Myslet i na sebe jsem se naučila už před lety. Co se týče zálib, některé mě opustily, pár jich zůstalo. A sny? Ty už si nepěstuji. Beru to, co přijde a na co stačí moje kapsa. O ideály jsem přišla v průběhu pracovních let. Sumasumárum jsem celkem spokojená. Ale pár přání ještě zbylo, to největší je, abychom byli zdraví. :-)
Eva Mužíková
Při čtení článku jsem si v duchu říkala, tak tohle se paní Hofmanové opravdu povedlo. Jen mi v něm " scházely" odkazy na to, co říkali někteří lidé, jak je v jejích článcích obvyklé. Když jsem dole objevila jméno pravé autorky Zuzky, byla jsem opravdu překvapená a zároveň potěšená. Že umíš psát krásné básně, že ať se vyjádříš k čemukoliv je to vždy smysluplnné, že máš hodně zkušeností ze své náročné práce a osobního života to za ta léta, co Tě znám už vím. Ale tenhle článek, to je podle mne oblast ve které Tě já neznám a upřímně, " posadila jsem se před Tebou opět na prdel". A jasně, v mnohém jsem se v něm poznala. Díky Zuzko, jen tak dál. Bertice
Stáňa Junková
Úžasný článek, mluví mi přímo z duše. Právě o tom, co rozebírá autorka, aktuálně hodně přemýšlím. Potěší, že v tom nejsem sama.
Soňa Prachfeldová
Všechny sny se mi určitě nesplnily. Nenaplnila se moje velká dívčí láska, můj sen byl stát se zpěvačkou, ale hudebka a hraní na housle mě nebavilo. Celý život mě provázela normální práce, rodina, běžné starosti, ale i při nich jsem měla své koníčky, které mám dodnes. Čtení, zahradničení, sport se psy, plavání, tanec . Dnes v důchodu mám konečně volneji, mohu svoji milou turistiku, jízdu na kole, autem zajet kam chci, zejména na Šumavu, věnovat se tomu co mám ráda volněji beze spěchu. Škoda, že moje kamarádky už na tom vetsinou takhle nejsou. Myslím, že synové jsou docela hrdí na svoji mámu, která jim do ničeho nemluví a oni zase respektují ji. Hodně uz je pro něj nedosažitelné, ale jsem velmi šťastná s tím co mám a mohu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek považuji za jeden z těch nejlepších, které jsem četla. Dík Zuzko

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.