Adventní rozjímání
Ilustrační foto: pixabay.com

Adventní rozjímání

6. 12. 2019

Vlastně nejde tak úplně o advent, jen se to moje období s adventem částečně překrývá. A svým obsahem a smyslem s adventem souvisí jen velmi volně. A vlastně to není ani moc rozjímání…

V dětství se mi stal symbolem nedostatku a zároveň symbolem vzácnosti, exkluzivity, uherský salám. Není divu, nebyl u nás ani na každé Vánoce a Silvestry. Některé roky byl prostě na chlebíčkách gothaj a vajíčko. Ale když byl Uherák…! Pamatuji si ta kolečka tloušťky hedvábného papíru. Nějaké ochutnávání před přípravou bylo přísně zapovězeno. Samotný uherák? Bez chleba? To by si snad nedovolil sníst ani arcilotr. Takový hřích, plýtvání a zpovykanost. A pak, když jsem opatrně z talíře zvedl obložený chlebíček…, raději jsem ani nedýchal, aby ten lehký, slaboučký lísteček uheráku neodletěl jako motýl. A ta chuť, rafinovaně nepatrná, člověk ji v tom soustu musel vyloženě hledat, protože stopové množství salámu se rozpouštělo, ještě než se dotklo jazyka. Byla to spíš taková připomínka, že někde v okolí by mohl být uherák. Takhle jsem to intenzivně vnímal. A taky jsem to po letech, mnohokrát a mnohomluvně popisoval každému, kdo byl ochoten to poslouchat. Vždycky, když na mne sedla vánoční nálada u nějakého punče nebo svařáku…

Moje žena, potom co si několikrát vyslechla drama mého dětství a´la Oliver Twist, se rozhodla jednat. A tak jsem jednoho Mikulášského večera našel v punčoše štangli uheráku, tu menší, co má asi 20 cm. Nejdřív jsem byl překvapen, nečekal jsem to. Ale rychle se mi rozsvítilo. Musím říct, že to byl fantastický dárek. Nešlo o samotný produkt, uherák. Šlo o ten zážitek, tu možnost, prostřednictvím symbolu si prožít ten dostatek, bez omezení, bez pravidel, bez chleba. Fungovalo to na sto procent. Všechny ty ponuré svátky mého dětství, ty bez uheráku…, zmizely v historii. Ukrojil jsem dvoucentimetrové koleso a pomalu jsem ho snědl, a ještě jedno. Paráda, dožil jsem se toho.

Každého Mikuláše znám předem jeden dárek. Nakládám s ním velmi nehospodárně, sobecky a poživačně. Někdy štangli uheráku rozměřím na stejné dílky do Štědrého večera a dám si každý den jeden. Někdy vytvořím pár chlebíčků se silnými plátky. Někdy beru, jak mne napadne.

Hezký advent přeji.

Můj příběh
Autor: Mirek Hahn
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Macháčková
S uherákem to mám úplně stejně. Jednou se proto můj otec rozhodl, že nám ho přiveze z Maďarska. Neprošel. Sedl proto na hranicích na mez a celou štangli snědl. Ó ten si pochutnal. Hezký nový rok přeji.
Marie Faldynová
Pro mého muže je klobása nejlepší dárek! Vzpomínka na tenoulinké plátky uheráku mne pobavila. Nevzpomínám si, co jsme měli na chlebíčkách, jídlo mne netáhlo asi do 17 let.
Mirek Hahn
Poděkování všem za příspěvky.
Dana Puchalská
Jak Mirek vzpomíná na tenounce nakrájený uherák tak já pro změnu na ementálský sýr. To jsem se pokaždé nemohla dočkat. Taková dobrota a pro mně symbol výjimečnosti. A uherák mám ráda dodnes.
Hana Rypáčková
Ty vaše vzpomínky jsou bezva. Uherák( tenounký) si i teď dávám na jatyk až, se tuk na plátku rozpustí a je dírkovaný...
Jana Šenbergerová
Velmi "chutná" vzpomínka. Pro mě byly takovým symbolem mandarinky. Když jsem na Mikuláše nějakou dostala, byla jsem celá u vytržení, že si ji mohu oloupat a sama celou sníst. Uherák u nás asi nebýval, na jeho místě byla vzácností šunka. Když se objevil plátek šunky na krajíci chleba s máslem, věděla jsem, že byla výplata. Dodnes ji vnímám jako výjimečnost, i když si ji mohu koupit kdykoliv chci. Navíc není šunka jako šunka, a některé se cenou stávají výjimečností i dnes.
Zdenka Jírová
Na uherák se pamatuji až v době dospělosti, kdy jsem na prvního společného Silvestra s manželem stála dlouhou frontu v bývalém Gastronomu, abych dostala přidělených 10 deka tence nakrájeného uheráku. Totéž jsem měla se šunkou. Připomnělo mi to mou touhu, dostat k narozeninám celou konzervu Pražské šunky a moci ji sníst sama. Dnes už tu touhu nemám, uzeniny skoro nejím. Asi to bylo to "zakázané" ovoce, které těm dobrotám dodávalo tu zvláštní chuť.
Lenka Kočandrlová
My byli dost chudí, 4 děti,žádné babičky ani dědové,co by nás podporovali,tak u nás toho doma moc k jídlu nebylo,uherák jsme ochutnali až když otec dostával v 70.letech od vděčných žáků v autoškole tzv. dárkový balíček s dobrotami. Jinak jen točený,často koňský salám.
Jitka Hašková
Také mi to připomnělo uherák v dětství jako vzácnost.
Alena Vávrová
Jó, uheráák!! V dětství ani náhodou, ale tím spíš svým dětem jsem ho občas dopřála. Byli jsme s nimi 2x u moře v BLR vlakem. Jedna štangle byla na cestu tam, druhá na tu zpáteční. Musela jsem ho 2 týdny v kempu chránit svým tělem, aby vydržel ;-)) .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.