Až

Až se ti zasteskne,
bude to možná k ránu,
smutek se zaleskne,
otevřou dveře chrámu,
pak poznáš najednou,
že srdci něco schází,
domněnky vyblednou,
ústa se zřeknou frází.

Až přijdeš na místo,
spíš křižovatkou zvané,
pochopíš najisto,
že všechno nezůstane,
pak zvolíš jednu z cest
po chvilce rozmyšlení,
snad věku na protest,
že nechceš omezení.

Až staneš na prahu
mých pošetilých přání,
odmítneš výstrahu,
rozum tě neochrání,
až dojdeš k úskalí,
co dřív tě odradilo,
zakřičíš do dáli,
že stejně něco zbylo.