O vlacích vesele i vážně
Foto: autorka

O vlacích vesele i vážně

8. 11. 2019

Nemám sice profesně nic společného s železnicí, ale vlaky mám ráda. A to celý život. Je to tak silné, že mám-li se rozhodnout, zda do téhož města pojedu vlakem či autobusem, zvítězí vždy vlak, i když je jízda třeba trochu komplikovanější. Jako v případě cesty do Týna nad Vltavou, ležícího dnes už mimo trať. Mohla bych jet sice z Prahy přímo autobusem, ale já jedu do Tábora vlakem a tam, protože už to jinak nejde, přestoupím na autobus. Nejspíš ten, kterým bych mohla jet už z Prahy.


S Japonci na kraji lesa

Před několika lety jsem jezdila do Týna k známému, takřka rodinnému zubaři, který mi dělal implantát. Byla to dlouhodobá záležitost, takže jsem tam musela jet během roku vícekrát. A to vždy již zmíněným způsobem. V průběhu toho roku se hodně modernizovala trať od jihu postupně až k Praze, a tak jsem si nakonec při výlukách užila i ten nechtěný autobus.

Jednou při zpáteční cestě do Prahy byl náš popolední rychlík poloprázdný. V Táboře bylo slunečno. Náhle vlak zastavil a dál nejel. Poté přišla průvodčí a informovala nás, že mezi Prahou a Benešovem byla velká bouřka s vichřicí, která polámala stromy a ty zatarasily koleje. Musíme vystoupit v nejbližší stanici a pošlou pro nás náhradní autobusy. Tou nejbližší stanicí byla malinká zastávka v obci Ješetice, kde za normálních okolností rychlík nestavěl. Vystoupili jsme z vlaku (mohlo nás být tak 40) a šli ze stanice po venkovské cestičce až na kraj lesa, kde byla zastávka nějakého místního autobusového spoje. Tam jsme čekali. Kuriozitou bylo, že v tom vlaku, který jel už z Lince, cestovali do Prahy Japonci. Nebyli vůbec vyděšení, co se děje. Naopak to pojali jako velké dobrodružství a vesele se fotili na českém venkově. Pak přijely náhradní autobusy a podle toho, kam jsme cestovali, nás vezli dál. Mě spolu s pár dalšími vzal ochotný řidič dokonce až na Roztyly v Praze. Myslím, že dnes po velké rekonstrukci železnice snad tudy vlak už nejezdí.

V blízkosti tragédie
22. červenec 2004, ten den jsme se při letním pobytu na chalupě v Týně nad Vltavou rozhodly udělat si jako každoročně výlet do Vodňan. Od nás se jezdilo motorákem do Číčenic a tam se přestoupilo na motorák, který jel přes Vodňany až do Volar. V Číčenicích se muselo ťen den dlouho čekat na příjezd vlaku od Českých Budějovicích, byla nějaká výluka na trati. Prohlédly jsme si jako vždy Vodňany, zašly si do cukrárny a odebraly se zpět na nádraží na vlak, který měl jet nějak krátce po 15 hod. Vlak nepřijel a místo toho jsme uslyšeli nádražní hlášení, že na této trati před několika minutami došlo ke srážce vlaků. Jeden z nich byl ten "náš". Do Vodňan už nedojel. Nezbylo než jít do Číčenic pěšky. Tam už byl ovšem motorák do Týna dávno pryč, ale nás naštěstí vzali dva muži stopem.

V pozdějších zprávách vyšlo najevo, že se srazily vlaky v důsledku toho, že strojvůdce jednoho odjel nedovoleně z obce Bavorov a pokračoval po jednokolejce a po chvíli se na kraji lesa srazil s protijedoucím vlakem. Vinu na tom kromě lidského faktoru nesla určitě i tehdejší výluka a s ní spojené, v jednom směru zpožděné časy jízd. To se stalo lidem osudným a vedle těžce raněných byli i 2 mrtví. Byla to velmi smutná událost, která poznamenala i naši dovolenou.

Vltavotýnská dráha to nevzdala

Před několika roky byl zrušen železniční provoz Českých drah na trati Týn nad Vltavou - Číčenice jako nerentabilní. To jsme tehdy zjistily po příjezdu na letní pobyt. Bylo to pro nás zklamání, protože jsme si vláčkem udělaly vždy výlet do Vodňan. Spojení naštěstí zajistila autobusová doprava. Ale náš prázdninový výletní vlak to nebyl. Naše chalupa stojí blízko železničního viaduktu nedaleko nádraží. Motoráky na jednokolejce tam odjakživa už z dálky houkaly velmi hlasitě, takže jsme vždy dokázaly odhadnout, kolik je hodin. Mezi pravidelnými spoji několikrát denně byly i vlaky nákladní. A pak najednou pár let ticho, mohly jsme jít klidně po trati až na opuštěné týnské nádraží. 

V létě letošního roku jsme krátce po příjezdu najednou uslyšely houkat vlak. Vlak, když byla železniční doprava zrušena?? A pak jsme zjistily, že zdejší milovníci vlaků sehnali motorový vlak a pořádají celou letní sezónu dvakrát týdně nostalgické jízdy. Je možno jet tímto způsobem až do Číčenic a odtud třeba do protivínské krokodýlí zoo. S radostí jsme vybíhaly na práh a sledovaly, v kolik vlak jede, jaký typ motoráčku, zda s jedním či dvěma vagony a kolik tak odhadem veze lidí. Železnice zkrátka žije a žít bude nadále i v Týně, byť jen v malém.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Zuzko, hezké vzpomínky. Já jsem začala pořádně cestovat vlakem až tady v Liberci, dříve jen a jen autobusem. Když jsem jela vlakem prvně, musela jsem se zeptat, jak se otvírají dveře, abych mohla vystoupit. Čekala jsem u Tvého článku nějakou fotku,třeba toho viaduktu:)))
Jan Zelenka
Pěkné povídání, Zuzko. Já jsem jel vlakem poprvé za dvacet let až někdy před měsícem a užíval jsem si to.
Dana Puchalská
Já mám cestování ve vlaku ráda. Někdy je to opravdu námět na dobrodružný film. Jezdila jsem často a ráda. Teď už jen autem nebo autobusem. Jako malá holka jsem často jezdila tratí z Bechyně, to bylo krásné zajímavé. A milovala jsem jízdu z Prahy kdy jezdila mašina na uhlí. Mělo to kouzlo, které žádný super expres nenahradí. M
Anna Potůčková
Moc hezký článek. Já sama moc ráda cestuji vlakem, ale zatím se při mém cestování nic vážnějšího nepřihodilo. Ale vzhledem k tomu, že jsme bydleli v Holešově kousek od kolejí, tak pamatuji si hned 2 střety vlaku s osobními auty - a věru nebyl to pěkný pohled. Bohužel u jedné to bylo dokonce s úmrtím 2 lidí.
Věra Ježková
Zuzko, díky za hezké příběhy. Nádraží a vlaky mám ráda od dětství. Vzpomínám si, jak jsme při cestě do Příbrami stávali v chodbičce a dívali se v zatáčkách na kouřící lokomotivu, z níž létaly jiskry. :-)
Jitka Chodorová
Ano, vlaky jsou už pomalu jen nostalgickou vzpomínkou, ale pořád to ještě nějak funguje. My jsme byli tzv. železničářská rodina, tchán strojvedoucí ještě na parničce, můj muž též strojvedoucí, ale už na elektrické trati, já pracovala asi 15let na místním nádraží, ale i na různých jiných na trati Plzeň-Nepomuk. Pracovala jsem jako samostatná komerční pracovnice, teda česky pokladní všech přeprav, které na nádražích byly. Znám teda železnici z té druhé strany. Práce je to velice zodpovědná, hlavně strojvedoucí a výpravčí, ale i další profese. Vlakem jsem moc ráda nejezdila, ale to se změnilo v důchodu, ale když mě začaly zlobit nohy, bylo po parádě, protože na vlak to máme víc, jak 1km, a to je dnes pro mě daleko. Takže už jen nostalgicky vzpomínám na časy dávno minulé, a kdyby to šlo, někdy bych se na nádraží ráda rozběhla a zopakovala si to, co mi dnes hodně chybí. Jinak jsi pravdivě popsala železniční peripetie , někdy se opravdu stane něco, když selže lidský faktor, nebo se objeví technická, či přírodní překážka. To vše tak nějak k těm vláčkům patří, i když si to nikdo z nás nepřeje. Díky za hezky napsané povídání.
ivana kosťunová
Zuzko, ty bys dobře zapadla do naší rodiny. Táta a strýc by tvoji lásku k železnici určitě ocenili :))
Hana Nováková
Teda Zuzko, až mám husinu. Vlaková neštěstí bývají hodně zlá. Jsme malá země a máme jednu z hejhustších sítí železnic a mně se zdá, že dost často dojde k neštěstí, nejen neukázněností vlakvedoucích, potom i dalšími okolnosti. Taky hodně je mrtvých osob na kolejích. Lidí hazardují se svými životy zcela nesmyslně. Ono když stojíte třeba v Kolíně na nástupišti a profrčí Leoexpres, který zde nestaví, i když musí snížit rychost, ale přeci, je to vteřina a je pryč, uvědomíte si, že pokud dojde ke srážce s dalším vlakem, který jede proti němu, budou vagony lítat vzduchem a pro cestující není úniku. Hrůza, hlavně že se Vám nic nestalo, ale stejně to ve Vás zůstane.
Naděžda Špásová
Zuzko, moc hezky jsi to napsala. Já zase vždycky raději jezdila autobusem. Po dlouhé době jsem v pondělí jela do Prahy vlakem a ne sama, ale s kamarádkou. :-)
Mirek Hahn
Hoboes :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.