Nezaberu a nezaberu. Nespavostí trpí stále více lidí po šedesátce

Tak jako mnozí někdy blbě spím, řeším to čaji. Myslím, že je to lepší způsob než léky.

Jako správná sova v noci sovím. Jsem na to léta zvyklá. Není to ani o tom, že by mě deptalo něco z práce, něco z domova. Je to prostě o tom, že nespím, jako normální lidi. A tak si v noci čtu, něco srovnávám, už jsem i pekla a nebo myla okna. Ostatně...kdo může říct, že je úplně normální...? Když jsem unavená, natáhnu se přes den. Spolehlivě mě uspává to, co se nedoporučuje, a sice potichu puštěná televize....co se dá dělat. Když je dovča, jsem schopná chodit spát i ve tři. No, až budu v důchodu, snad když nebudu muset vstávat do práce, to dospím ráno....všimli jste si, že nejlíp se spí mezi pátou a sedmou, když většina lidí vstává?

prášky - pro mne tabu. Musím si ale číst. většinou 2-3 odstavce a spím. Během dne nečtu. Někdy se ale vzbudím a v hlavě to víří. Když nejde usnout, rozsvítím si a čtu si. někdy krátce, někdy dlouho. četba s lampičkou je jediné uspávadlo a jsem rád, že to ještě takhle funguje.

Existuje jedna přirozená látka zvaná serotonin. Je v mozku a je mj. důležitá i pro kvalitní spánek. Získává se z potravy a protože vytěžování vitamínů, minerálů a i toho serotoninu z našeho trávícího traktu s přibývajícím věkem klesá, tak tím dochází i k nespavosti. Řešením je tedy dobrá funkce trávení a vstřebávání potravy. Tady je třeba začít a teprve potom hledat pomoc v jiných směrech - např. v příslušných doplňcích stravy.

Je mi líto kamarádky, která má velkou zahradu, na které se unaví, je na vzduchu a na sluníčku - a nespí. Já trpěla nespavostí, když jsem měla nějaké problémy v práci, ale v důchodu spím, díky Bohu, dobře.

Ráda před s paním čtu a tak se mi stává ,že potom dlouho nemohu usnout. Chodím spát velmi pozdě ,jsem sova.Někdy si musím vzít prášek, abych vůbec usnula. Někdy je hodně starostí a myšlenky nejdou zastavit a spaní se proto také nechce dostavit - mozek pořád pracuje a né a né usnout. Je to věčný boj.

Jsem ? sova, chodím spát po půlnoci, dam si sudoku v posteli, někdy se probudím, někdy špatně usínám a pak to zase doženu, tělo si sve musí vybrat a dohnat. Jen se naučit vše pustit z hlavy, u mě to jde těžko.

Musím říci, že nyní v 63 letech spím lépe než zamlada. Asi už se před spaním tolik nezabývám nevyřešenými problémy. Pokud mám nějaký den těžší, jsem ráda, když si na chvíli po obědě odpočinu, pokud ne, obvykle mne spánek přepadne dříve večer. Pak jsem chvíli v noci vzhůru, ale zatím to nepokládám za nic hrozného.

Oprava prosím- vždy,začátek,neznamená. Děkuji. A přjďte si koupit moji knížku Dětem Dana/ Knihkupectví Franze Kafky a čtěte ji večer...../

V mladém a mladším věku jsem měla dost nocí bezesných a pokud jsem usnula a spala, budila jsem se zpocená hrůzou ze snů, které se mi zdály. Od doby, co jsem se naučila večer si srovnat myšlenky a "vypnout" mozek, usínám a spím dobře a hlavně, budím se odpočatá. Sny mám už zřídka kdy a nebo jsou tak bezvýznamné, že si je ani nepamatuji. Když potřebuji vstávat ráno na určitý čas a nařídím si budík, tak se budím pět minut před signálem buzení.