Ilustrační foto: ingimage.com

Jak zůstat v kondici i po šedesátce

19. 10. 2019

Proč je někdo po šedesátce v kondici čtyřicátníka a naopak někdo trpí spoustou nemocí a má pocit, že jeho život skončil? Možná se budeme divit, jak jednoduché je udržet si fyzickou a duševní svěžest i po šedesátce.

stárnutí

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 19.10.2019 19:38

Pohyb je život.

Anna Potůčková 19.10.2019 19:23

Moc hezky napsaný článek a hned jej budu sdílet na fB

Danuše D'Engeli 19.10.2019 16:31

Cvičit nejen tělo, ale i ducha! Danuše s přáním všeho dobrého a hlavně číslo je jen číslo, neberu toto na zřetel.

Marie Měchurová 19.10.2019 14:53

Plně se ztotožňuji s autorem článku. Zdravá strava, pohyb a dobrá mysl to jsou záruky spokojeného a plnohodnotného života i po šedesátce....

Zpět na homepage Zpět na článek

Stárnout neznamená hloupnout

Slavný klavírista Arthur Rubinstein v devadesáti letech v pohodě vystupoval v americké Carnegie Hall. Když se jej novináři ptali, jak je možné, že je vtak vysokém věku ve vyšší formě než mnozí o čtyřicet let mladší klavíristé, odpověděl:

Vratislava Hofmanová, redakce

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá

Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce