Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet

Moji rodiče říkali, že z mladého vola vyroste starý vůl... Věkem se jen víc zviditelňují negativní i pozitivní vlastnosti člověka.

Stáří je prostě poslední etapa života a šťasten ten, kdo dokáže být srovnán, smířen a pokud možno mu pořád trochu slouží zdraví, aby mohla být zachována i důstojnost člověka.

Je to velmi moudrý článek.

Souhlas...jak s článkem, tak s reakcemi....

Ano, je to tak.

Být starý neznamená zhloupnout ani zmoudřet. Ano. S tím naprosto souhlasím. Ale taky je pravda, že moudrým se člověk nerodí. Je tedy moudrost jen více zkušeností? Kdo se narodí vysoce inteligentní, nemusí takový i zemřít, protože může onemocnět Alzheimerem nebo stařeckou demencí. Ale kdo se hloupý narodí, hloupý i zemře. Blbý nezblbne.

"Takového člověka, který byl dejme tomu ve středních letech protivný a hloupý, a ke stáru se dopracoval k moudrosti a vlídnosti, to jsem asi nepotkala." V takovém případě stačí jediné, poznat sama sebe ♥♥♥

Kdysi kdosi řekl: Nikdo si nemůže činit nárok na moji úctu jen proto, že zestárl." Jsou lidé, kteří skutečně s věkem dostávají jakousi auru moudrosti, a ti většinou byli osobnostmi už v mladších letech. Naopak jsou takoví, kteří byli protivní celý život a věkem na protivnosti ještě přidali. Takového člověka, který byl dejme tomu ve středních letech protivný a hloupý, a ke stáru se dopracoval k moudrosti a vlídnosti, to jsem asi nepotkala.

S G. Laubem, stejně jako se rčením "podstatné je, že kdo byl celý život hlupák, hlupákem zůstane, ať je mu padesát nebo sto let" se neztotožňuji, ale chápu, že to tak někdo může mít.

Ztotožňuji se s Vašimi názory a dodávám, že jsem osudu vděčná, že mne dopřál setkat se v roce 1971 s výbornými profesory a profesorkami, kteří mi ukázali tu správnou cestu. Celý život jsem z nich jako ze svých vzorů čerpala. Takže zkušenosti a moudrost získáváme po celý život, ve stáří mohu díky zkušenostem získat nadhled a některé složitosti lépe chápat. I já jsem pomalejší, což mi už teď nevadí, kam taky spěchat, že?