Člověk je tvor společenský. A mělo by to platit i ve stáří
Ilustrační foto: ingimage.com

Člověk je tvor společenský. A mělo by to platit i ve stáří

6. 10. 2019

Jedna z věcí, kterou u sebe s přibývajícím věkem ve zvýšené míře zaznamenáváme, je snaha mít vše spíše naprogramované a pod kontrolou.

Přejeme si jen málo změn a hodně času na péči o své prostředí. Je to sice na jednu stranu dobrá věc, ale někdy to pro nás není zrovna to nejlepší.

Člověk je přece svým založením tvor společenský. Po celoživotním soužití, práci i zábavě s jinými lidmi, i když jsou chvíle, kdy nám společnost jiných jde pěkně na nervy, musíme přece jen uznat, že skutečná plnost života tkví v soužití. Bez druhých lidí se sice nebudeme trápit mnohdy nicotnými cizími problémy, proměnlivými vztahy, vzestupy a pády, avšak náš vlastní život, byť bude více pod kontrolou, zůstane značně ochuzen.

Mezilidské vztahy nám dávají ucelenější pohled na svět
I když se chceme sebevíc oddělit a prožít svůj život v klidu a samotě, je to právě společenství, které nám umožňuje vidět a poznat svět, jaký je i pro jiné. Tím, že se do něj zapojíme, dozvíme se i víc o svém prostředí. Svět pro nás bude různobarevnější.

Vztahy rozvíjejí empatii
Jestliže umíme naslouchat, vnímat verbální i neverbální komunikaci, chápeme více, co vidí a cítí ostatní. Jsme schopni sdílet svět na smysluplnější úrovni. Botanik a vynálezce G. W. Carver řekl: Rozhodněte se být něžný s mladými, soucitný se starými, podpůrný se snaživými a tolerantní vůči slabým. Někdy v životě budete tím vším.

Vztahy rozšiřují kreativitu
Když odstraníme své zábrany, uvidíme jedinečné způsoby, jak vytvářet různé věci, zlepšovat vztahy mezi lidmi, rozvíjet nápady. Ne nadarmo se tvrdí, že "dvě hlavy jsou lepší než jedna". K různým nápadům i řešením dochází spíše spolu s další osobou či více lidmi.

Vztahy nás učí pochopit více i sami sebe
Vztahy s jinými jsou naším jediným zrcadlem. Jako izolovaní máme sice větší sebekontrolu, ale nemůžeme vědět, jak jsme vnímáni a chápáni jinými. Nemusíme se měnit, abychom je potěšili nebo se přizpůsobili, ale přece jen nám to může pomoci vidět u sebe takové části, o nichž bychom možná nevěděli.

Společně jsme na tom lépe
Přírodovědec J. Muir řekl: Když jeden tahá za jednu věc v přírodě, zjistí, že je připoután ke zbytku světa, ... Jako společenství máme svou historii, moudrosti, různé zdroje poznání. Vyhýbat se vztahům, protože chceme zůstat "sví", může mít okamžitý praktický smysl, ale v dlouhodobém horizontu je to lidské společenství, které nás udržuje silnějšími a posunuje nás kupředu.

Jste člověk společenský? Co vám nejvíce brání v navazování vztahů? S jakými skupinami či jednotlivci se rádi či neradi stýkáte? Dovedli byste žít v naprosté izolaci? Podělte se s námi o názory a zkušenosti na toto téma.

psychika stárnutí
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Na štěsti poznám, kdy je třeba mlčet, abych nepůsobila vlezle.....no nejsem já to hlavička??:))))))))
Eva Mužíková
Já si střežím své soukromí, nezvu návštěvy, nechodím na návštěvy ke známým... Ale " za hranicemi svého soukromí " jsem společenský a vím že i oblíbený živel. Mám ráda velká shromáždění lidí, třeba poutě, oslavy dnů měst, sportovní akce a za mlada i májové průvody. Nemám problém s oslovovaním neznámých lidí, když musím sedět třeba ve vlaku vedle člověka který dává najevo, že se nechce bavit, trpím:)))) To samé na př. při dlouhém čekání u lékaře. Tam si raději luštím, aby mi čas utíkal a " nesvrběl mne jazyk "..Zkrátka, taková jsem já
Soňa Prachfeldová
Mám ráda občasnou samotu, jsem introvert i když by to lidé do me nerekli. Též jsem v řídící funkcí byla velmi energická a dařilo se mi. I nyní v důchodu jsem ráda s lidmi, podnikáme společně výlety, scházíme se. Čas je vzácný, ještě ho vyplňují rodina, vnuci, konicky a to jsou pejsci, zahrada, moc ráda jezdím autem do našich krásných koutů. Takže užívám si a děkuji tomu nahoře, že tohle vše mohu.
Jan Zelenka
Přesto, že jsem byl v mládí čistý introvert, život mě postupně doslova dokopal na opačný pól. Dlouhá léta jsem působil v řídících funkcích a tam se musí člověk chovat úplně jinak, aby jednak uspěl sám před sebou a pracovně zvládl to, k čemu byl určen. Život a okolnosti vás postupně formují. Mám rád společnost, konverzaci a od té doby, co mi letos v srpnu zemřela žena, těžko samotu snáším.
Marie Doušová
Nevím kam sebe zařadit. Mám ráda samotu, kde knihy nahrazují nové poznatky. Společnosti se nevyhýbám , ale nějak se v ní necítím dobře.Mám stále mnoho starostí o druhé a tak na velkou společnost nemám čas.Mám pár lidí kterých si vážím a kteří mě obklopují a jsem s nimi ráda. Ráda se dovídám názory druhých ,ale v klidu na i60, kde se mohu realizovat a dovídat se nové názory na svět, kolem nás.
Hana Rypáčková
Jsem společenská. Potřebuji sdílet radosti i smutky. Snadno navazuji známosti. V divočině sama bych zešílela, i když pohybovat se v tiché divočně bez civilizace se mi často líbí . A ve společnosti všech věkových skupin se mi líbí..
Zdenka Soukupová
Mám to jako ostatní. Občas jsem ráda, že mě nikdo s ničím neotravuje, ale to jsou jen krátké momenty. Jinak mám ráda kolem sebe nějaké dění, je jedno zda rodinné nebo přátelské. Prostě ten kontakt s lidmi potřebuju.
Dana Puchalská
Celý svůj život jsem se pohybovala mezi lidmi a je jedno, jestli byli mladí nebo starší. A představa, že ve stáří zalezu někam jako jezevec, to ne. Jsou dny, kdy jsem ráda sama,ale těch je málo.
Jitka Hašková
I když jsem sama, vždycky jsem měla hodně přátel a známých, jsem ráda, že jsem na íčku našla nové kamarádky, když mi vzhledem k věku a umírání významně ubyly.
Danka Rotyková
Jsem introvert, ale v izolaci bych žít nechtěla. Narodila jsem se ve zmamení Panny, a ty mají v životě velké poslání - pomáhat. Nijak se k pomoci nenutím, je mi to příjemné. Důležité pro mne je, abych se cítila svobodně. Pokud se mi ve společnosti přestalo líbit, rozloučím se a odejdu, i kdyby se to ostatním nepozdávalo. V tomhle jsem asi jiná, než jsem bývala v mládí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.