Člověk je tvor společenský. A mělo by to platit i ve stáří

Na štěsti poznám, kdy je třeba mlčet, abych nepůsobila vlezle.....no nejsem já to hlavička??:))))))))

Já si střežím své soukromí, nezvu návštěvy, nechodím na návštěvy ke známým... Ale " za hranicemi svého soukromí " jsem společenský a vím že i oblíbený živel. Mám ráda velká shromáždění lidí, třeba poutě, oslavy dnů měst, sportovní akce a za mlada i májové průvody. Nemám problém s oslovovaním neznámých lidí, když musím sedět třeba ve vlaku vedle člověka který dává najevo, že se nechce bavit, trpím:)))) To samé na př. při dlouhém čekání u lékaře. Tam si raději luštím, aby mi čas utíkal a " nesvrběl mne jazyk "..Zkrátka, taková jsem já

Mám ráda občasnou samotu, jsem introvert i když by to lidé do me nerekli. Též jsem v řídící funkcí byla velmi energická a dařilo se mi. I nyní v důchodu jsem ráda s lidmi, podnikáme společně výlety, scházíme se. Čas je vzácný, ještě ho vyplňují rodina, vnuci, konicky a to jsou pejsci, zahrada, moc ráda jezdím autem do našich krásných koutů. Takže užívám si a děkuji tomu nahoře, že tohle vše mohu.

Přesto, že jsem byl v mládí čistý introvert, život mě postupně doslova dokopal na opačný pól. Dlouhá léta jsem působil v řídících funkcích a tam se musí člověk chovat úplně jinak, aby jednak uspěl sám před sebou a pracovně zvládl to, k čemu byl určen. Život a okolnosti vás postupně formují. Mám rád společnost, konverzaci a od té doby, co mi letos v srpnu zemřela žena, těžko samotu snáším.

Nevím kam sebe zařadit. Mám ráda samotu, kde knihy nahrazují nové poznatky. Společnosti se nevyhýbám , ale nějak se v ní necítím dobře.Mám stále mnoho starostí o druhé a tak na velkou společnost nemám čas.Mám pár lidí kterých si vážím a kteří mě obklopují a jsem s nimi ráda. Ráda se dovídám názory druhých ,ale v klidu na i60, kde se mohu realizovat a dovídat se nové názory na svět, kolem nás.

Jsem společenská. Potřebuji sdílet radosti i smutky. Snadno navazuji známosti. V divočině sama bych zešílela, i když pohybovat se v tiché divočně bez civilizace se mi často líbí . A ve společnosti všech věkových skupin se mi líbí..

Mám to jako ostatní. Občas jsem ráda, že mě nikdo s ničím neotravuje, ale to jsou jen krátké momenty. Jinak mám ráda kolem sebe nějaké dění, je jedno zda rodinné nebo přátelské. Prostě ten kontakt s lidmi potřebuju.

Celý svůj život jsem se pohybovala mezi lidmi a je jedno, jestli byli mladí nebo starší. A představa, že ve stáří zalezu někam jako jezevec, to ne. Jsou dny, kdy jsem ráda sama,ale těch je málo.

I když jsem sama, vždycky jsem měla hodně přátel a známých, jsem ráda, že jsem na íčku našla nové kamarádky, když mi vzhledem k věku a umírání významně ubyly.

Jsem introvert, ale v izolaci bych žít nechtěla. Narodila jsem se ve zmamení Panny, a ty mají v životě velké poslání - pomáhat. Nijak se k pomoci nenutím, je mi to příjemné. Důležité pro mne je, abych se cítila svobodně. Pokud se mi ve společnosti přestalo líbit, rozloučím se a odejdu, i kdyby se to ostatním nepozdávalo. V tomhle jsem asi jiná, než jsem bývala v mládí.