Vzpomínka na poutě

Dodatek: Jedna "pouťová" atrakce mne ještě čeká - snad ji stihnu navštívit: V Praze-na Letné byl historický kolotoč a snad ještě bude.?? Nyní je v opravě --restaurování .

Na pouť/posvícení jsem s maminkou chodívala, ale atrakce jsem ráda neměla, v mládí už mne to nebavilo vůbec, až zase občas se svými malými dětmi. S vnoučaty opět ne, účast "kolotočářů" na různých akcích v současn. mi docela vadí, dětem to přeji - hlavně atrakce bezpečné!

Ráda jsem chodila na poutě na hoře Tábor u Lomnice nad Popelkou (pak z toho udělali tzv. mírové slavnosti). Zažila jsem řetězák, mořské vlny, lochnesku, houpačky i kolotoč, ale nejradši jsem měla kolo štěstí ve střelnici. U historické střelnice jsem si to vyzkoušela ještě docela nedávno na Matějské pouti. Dobře, že jste tu atmosféru připomněl.

K nám přijela, jako každý rok, sice už je to jiné ,nákladnější a chodí méně lidí, přesto je to tradice a děcka se moc těší. Dokonce ve střelnici jsem trefila první ranou modrou růži, je vidět že operace šedého zákalu nebyla marná. A štěstí si pořád kupuji i pro všechny okolo a že tam jsou ukryty poklady :-) A tak se budem těšit na Jakubskou pouť za rok, zase půjdem.

Pane Čermaku, díky za připomenutí poutí mého mládí. Jako dítě jsem také nedočkavě vyhlížela, jestli "už jedou". To bylo radosti, když jsem zahlédla blížící se traktor s maringotkou. Kolo štěstí - vystřelená opice na gumě, pilinový míček a samozřejmě růže z papíru , nikdo z dětí neodešel s prázdnou. "Lochnesska" a "řetízák" musel být. A sladká vůně tureckého medu propojena sladkokyselou vůní nakladaček - to byla atmosféra k nezaplacení. Poutě mám ráda doteď.