Holky z naší školky
Ilustrace: archiv autorky

Holky z naší školky

20. 9. 2019

Má třetí vnučka nastupovala do školky a zpočátku to nesla celkem těžce, chodilo se s brekem a značným odporem. Po nějakém čase se jí ptám, jestli je to už s tou školkou lepší,  jestli se jí tam už líbí.

Odfrkla si jako kůň, zvedla oči k nebi, celá se předklonila, že ručky vláčela málem po zemi (asi aby naznačila tu tíhu, kterou má na svých malých tříletých bedrech), těžce vzdychla a rezignovaně prohlásila: Nelíííbííí…ale víš, už jsem konečně pochopila, ŽE TAM PROSTĚ MUSÍM. Což jsem, uznejte, musela zas já zapsat do své knihy Babičko, vyprávěj, aby se tomu mohla i ona po letech zasmát.

Později se to zřejmě  ustálilo. Následující rok, to už tedy postoupila do druhé třídy, jsem ji šla opět vyzvednout. Povyk mne zavedl na zahradu. Hledám ji očima mezi skotačícími dětmi a už ji vidím: je celá ohnutá a na zádech má pověšeného nějakého klučinu, který ji zároveň škrtí, až jí vylézají oči z důlků a vypadá to, že ji ještě při tom kouše do ucha. Její výraz je vyděšený, čelenku z hlavy má někde na krku a pečlivě učesané vlásky celé rozvrkočené. Učitelky nikde, nebo je nevidím - možná, že řeší něco v křoví. Vypadá to, že budu mít o jednu vnučku méně! Vystartovala jsem, že dám klučinovi co proto, sundám jí ho ze zad,  provedu šetření a následné vyčinění.

Rozběhla jsem se a klučina, když mne uviděl, se hbitě pustil a prchl do dáli.  Co to mělo znamenat, ptám se vnučky. Uklidnilo mě, že vnučka není uškrcená, nebrečí a že se dokonce začala smát. No já se mu líbím, uculila se. Aha, no jo, už to začíná...pomyslela jsem si.

A co ty - tobě se on taky líbí, ptám se.  Nééé, mně  nééé. A proč, vždyť je hezkej, vyzvídám. Ale babííí... (intonace jako když se mluví s někým, kdo je mdlého rozumu). A pak rezolutní závěr: Vždyť vypadá jako opice ! Otočila jsem se, abych nevyprskla. Aha.  A proč si to, proboha, necháš teda líbit? Tak to řekni paní učitelce, nebo mu jednu vraz, aby toho nechal. My nesmíme žalovat, a kdybych mu jednu vrazila, tak to bych pak musela ke stolečku... K jakýmu stolečku ? No musela bych sedět ZAS u paní učitelky. Takže jsem vyrozuměla, že u stolečku se sedí za trest, že to bylo už několikrát a vnučka taky asi není zrovna andílek. Kdoví, jestli zrovna před chvílí nevisela klukovi na zádech ona. A pak suďte děti!

vnoučata
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Jani, děti občas umí skutečně pobavit. :-) :-) :-) Já milovala ve školce jednoho kluka tak, že jsem s ním i tančila a nosila mu tajně buchty. U nich doma se nepeklo. Občas je musel tajně ukusovat na hřišti. Díky článku jsem se vrátila zpátky do dětství. Děkuju.
Jana Hošková
Děkuji za pochvaly ! :-)) Jitko, já to mám obráceně - jen jednoho kluka. Takže ten má mezi těma holkama "školu", žije v holčičím světě, ale má klučičí zájmy a manýry, takže s ním pro změnu jsem nucena lovit všelijakou havěť apod. Děti člověka nabíjí, zapomene na chvíli na to, co ho třeba trápí...
Jitka Chodorová
Ano paní Jano, příběh vaší vnučky je mi nějak povědomý, máme ve školce 3,5 letou pravnučku, sice ze zdravotních důvodů nemůžu pro ní do školky chodit, ale její zážitky mám z první ruky, nedávno mě vzali mladí na nákup, tak mi ukazovala odřený loket, prý jí to udělal chlapec, který se na ní pořád dívá. Jak roztomilé jsou dětské lásky, jak jsme šťastní, že s nimi ještě můžeme tyto zážitky sdílet. Máme čtyři vnuky-kluky, které bezmezně miluji, ale tato malá princezna mě dodává radost ze života, která se v poslední době u nás vytratila. Když jsem s nimi naposled byla na nákupu, tak vnuk trochu přidal na rychlosti v autě, a zezadu se ozvalo, "tatínku, jedeš jako blázen!" Ještě, že tu holku máme.
Hana Rypáčková
Sleduji vnučku přes stránky lesní školky a vždy tam jsou rozesmáté tváře. Děti musí být mezi dětmi.
ivana kosťunová
Moc hezky maluje ta vaše vnučka :))
Anna Potůčková
Úsměvný článek. Naší téměř 4leté vnučce se líbí sousedů synek, který je o 6 let starší, a když dojdou na zahradu, tak visí na něm jak pijavice. Jo, jo láska kvete v každém věku...…...
Libuše Křapová
Jani :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.