Že bych byla potrefená husa?
Foto: autorka

Že bych byla potrefená husa?

4. 9. 2019

Se zpracováním a zveřejněním toho tématu jsem váhala velmi dlouho.  Podnítilo mne k tomu, když jsem nedávno, poté, co jsem pochválila fotku na karuselu, náhodou mrkla na jeden diskusní příspěvek a objevila v něm vzkaz pro mne. Vzkaz v podobě rady. Nemůžu říct, že bych byla překvapena příjemně. Nevím, kolik takových vzkazů už bylo a přečetli si je jiní, zatímco já ne. Protože diskusní příspěvky zde většinou nečtu.

Než jsem přišla na íčko, v podstatě jsem nefotila. Tady mě to začalo bavit. Když jsem v počátcích nahlédla do diskuse k FD, usoudila jsem, že pro mne není a netýká se mne. Samé odborné výrazy, trochu čínština. Detaily k úpravám fotek. „Děkuji, nechci“, řekla jsem si, „zůstanu nadšeným amatérem“. Rovněž nevím, proč bych se měla já, laik, řídit názorem jednoho odborníka, byť zajisté dobře míněným, když vidím, že ani oni se neshodnou mezi sebou na tom, co je nejlepší; jaké bylo mé překvapení, když jsem si přečetla, že si dokonce fotky navzájem upravují. Co kdyby mi druhý vzkázal něco jiného? Nejmenovaná kolegyně vychází z toho, že všichni zveřejňují fotky, jak je nejlépe umí udělat, a proto přiděluje všem pět hvězdiček. Ač já tak nečiním šmahem, domnívám se také, že nikdo nedává na FD fotky podle Werichova známého „To je blbý, to se bude líbit“.

Mnozí z nás jsou v něčem odborníky, každý jistě umí něco lépe než druhý. Já jsem lingvista. V praxi íčka to znamená, že při čtení vidím každou chybu, gramatickou či pravopisnou, každou chybějící či nadbytečnou čárku, každý překlep, který kdo udělá. Nikdy by mne ale nenapadlo napsat např. „Boženko,  máš tam „mně“ místo „mě“. (Někteří si možná vzpomenou na ten humbuk, který jsem nechtěně vyvolala, když jsem upozornila redakci v její rubrice (!) na hrubku viditelnou na začátku zveřejněného článku.) Pokud je v názvu fotky na FD chyba nebo překlep, dělá mi trochu problém ji ocenit, i když se mi líbí. Ale nechci srovnávat nesrovnatelné – co je pro život důležitější, zda umět bezchybně fotografovat, či psát. Každému, co jeho jest.

Zdá se mi, že fotografování je zde některými lidmi přikládán příliš velký význam.  Toto není portál pro profesionální fotografy, je to portál pro lidi s různými zájmy a je dobře, že každý si tu může ten svůj najít a uplatňovat. Nehledejte, prosím, alibismus za tím, když napíšu, že to je názor nejen můj. Rozhovorů na dané téma jsem vedla s kamarádkami íčkařkami již několik a jednomyslně jsme se shodly.

Vážení a milí, kteří jste nebo se cítíte býti odborníky na fotografování, ctím a respektuji vaše znalosti a dovednosti. Na oplátku vás prosím, respektujte můj amatérismus. Nelpím na něm a nehodlám ustrnout ve svém vývoji, ale nemám ambice stát se profesionálkou. Děkuji.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Honzo, děkuju. :-)
Jan Zelenka
Myslím si, že dáváte Věrčiným slovům zcela jiný smysl. Od parafráze Mozarta až po - já a oni. Vždy je na straně jedné někdo, kdo je zasvěcen, kdo rozumí, kdo je odborník a na druhé straně laik, který může, či nemusí toho odborníka ve všem poslechnout, či slepě následovat. V každém případě odborníky ctím, protože co by byl svět bez nich. Teď si odmysleme íčko, mluvím obecně. Ale na druhé straně je každý člověk individualita a může věci vnímat trochu jinak, než většina. Ctěme proto i menšinový názor, pokud nevybočuje z rozumných, slušných mezí.
Jitka Caklová
„já a oni“, pak je tedy dobré si uvědomit, že lidé jsou pro mě zrcadlem, ve kterém vidím své klady i zápory a dělení na "mí - tví", není zrovna ta nejlepší cesta.
Věra Ježková
Elenko, chtěla jsem tím pouze vyjádřit, že někteří se mnou souhlasí. A vypůjčila jsem si Mozartovo „Mí Pražané mi rozumějí“. Nic víc za tím nehledej.
Elena Valeriánová
Věrko, teď jsi mě pobavila: "mí íčkaři." To se teď budeme takto kastovat, dělit? Za chvíli budeme přátelé a nepřátelé? To snad ne!
Irena Mertová
Jasně, vždyť dokud ještě žijem, je všechno OK - zpívá se v jedné písničce :-)
Věra Ježková
Radku, děkuju. To jsem vůbec netušila, co způsobím. Ale je hezké, že se íčkaři zajímají. V článku jsem vyjádřila svůj postoj, nemám důvod vzápětí na něm cokoli měnit. Prostě jsem cítila cosi jako „já a oni“. Za odborníky vás považuju, s tím nic nenadělám. Nemyslela jsem to ani konfrontačně. Jen prostě nepovažuji za důležité, je-li na fotce něco o milimetr nebo odstín špatně. A jejich hodnocení přece je subjektivní. Fotku vnímám jako celek. Jaký ve mně vyvolá dojem. Nemajíc ráda ptáky, brouky, motýly, fotky s nimi nehodnotím. Pokud hvězdičkuji, pak buď 5, nebo vůbec. Protože nechci někomu ublížit „horší známkou“. Nemám dojem, že bych se hájila, že fotím pro radost - vyplývá to snad z pojmu „nadšený amatér“? Z reakcí na můj článek ovšem vyplývá, že někteří „mí íčkaři mi rozumějí“. Tak jsme si to hezky vypsali a budeme všichni radostně fotit dál. :-)
Elena Valeriánová
Radku, za sebe ti děkuji za moudrá slova. Cítím to úplně stejně.
Radovan Cakl
Po přečtení článku a příspěvků jsem také váhal napsat svůj názor, ale protože se mne 1. odstavec týká, tak mi to nedá. Věro, fotky máš jinak pěkné, nikdy jsem neměl k žádné Tvé fotce na FD výhrady. Ta předmětná fotka byla opravdu nepovedená, tak jsem se k ní vyjádřil, včetně zdůvodnění, proč k tomu došlo s nadějí, že si na vznik té chyby dají případně pozor i ostatní. Stát se to může každému. Jsem toho názoru, že když něco dělám, třeba fotím, budu se snažit, aby mé fotky, aspoň ty, které veřejně prezentuji, byly co nejlepší. A hájit se tím, že fotím jen pro (svoji) radost, je při zveřejňování svých snah trochu scestné. To je stejné, jako když si pozvu přátele z íčka, abych se jako kuchař amatér pochlubil svou svíčkovou s knedlíkem. Někdo z přátel by mi pak řekl, že mám knedlíky rozvařené, nebo jsem do nich nedal droždí, případně že mám sraženou omáčku, a dokázal by mi poradit jak se toho příště vyvarovat, asi by mě to mrzelo. Ale nehájil bych se tím, že vařím jen pro radost a nechci být profíkem. Ještě horší by pro mne snad bylo, kdybych si toho byl vědom a přátelé by mě chválili. A co se týká rozdělení FD na „profíky“ a ty, kteří si budou všechno jen chválit bez snahy se zlepšit, je podle mne nesmysl už z toho důvodu, že tu žádný profík není, ale jen ti, kterým záleží na tom, čím se prezentují, mají snahu se něco přiučit, zlepšovat se, a dokážou přijmout jiný názor. Nikdo z nás tu není dokonalý, po fotografické stránce, ani po lingvistické.
Věra Ježková
Děkuji i dalším za upřímná slova. Ještě mne napadlo, že v obou uvedených případech, tedy fotka a písemný výrok íčkaře, upřednostňuji obsah před formou. Asi právě kvůli převládajícímu amatérismu všech zúčastněných. Zlepšovat se hodlám, jak uvádím v závěru. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA