Manuály na životní úklid slaví úspěch

Ctím zásadu - co nepotřebuji půl roku, nepotřebuji vůbec - kromě sezonního oblečení, obuvi. Takže vyhazuji vše, co nepotřebuji. Minulost - tu nevrátím, tak proč si nechávat věci. Nejde o to, zda staré je špatné, nebo dobré, ale o to, zda tu minulost je nutno sebou tahat, zda není lepší zaměřit se na současnost...

Nevím, jestli zrovna od padesátky, ale úplně přirozeně mi přišly časem myšlenky na to, jak postupně probrat svoje věci tak, aby "kdyby něco" nezbyl po mně až tak velký nepořádek. Myslím si, že v tom není nic morbidního, ale je to o realitě a soudnosti. Článek se mi moc líbil a s názory naprosto souhlasím.

Se mnou je to těžké, někdo mi kdysi řekl, že jsem si pracovištěm vlastně zvětšila svůj minibyt, protože jsem tam odstěhovala část věcí. Jenže na pracovišti jsem skončila a ta část věcí, byť z půlky hozelá v práci do kontejneru, zůstala v krabicích ve sklípku, kam mě jen tak nikdo nedostane.

Ano, zbavit se věcí je těžké. Jak už tady píše Zdena, nejlepší způsob je přestěhovat se do menšího bytu. Ačkoliv znám paní, která má svůj minibyt tak přecpaný, že si tam není pomalu kam stoupnout, natož sednout.

Neumím se zbavovat věcí.Když jsem před časem měla vyprázdnit 2 domácnosti mých nejbližších,musela zapracovat dcera-rak.Šlo jí to tak od ruky,že jsem ji musela brzdit.Já holt mám ke všemu "citový vztah"...

Nejlepší a nejrychlejší prostředek, jak se zbavit věcí, je stěhovat se do menšího bytu. Zbytečnosti se vím tam prostě nevejdou.To se mi stalo před 12 lety a stále ještě se zbavuji věcí, pro které mám čím dál menší upotřebení. A nejen věcí, také je třeba probrat listiny, účty, a podobně. Třídění písemností si nechávám na dlouhé zimní večery. krabici si dám vedle křesla a při televizi třídím. Dříve jsem v zimě při televizi pletla. teď už nepletu, není potřeba a ani mé prsty už nejsou tak hbité jako dříve.

Já jsem byla donucena začít s tříděním věcí na potřebné a nepotřebné před pár lety, kdy jsme se kvůli rekonstrukci celého bytu přestěhovali na 3 měsíce do polovičních prostor. Vše, na čem jsme nelpěli, jsme rozdali, jen minimum věcí šlo ke kontejneru. Knihy po mém sečtělém manželovi jsem věnovala ze 75% knihovně. Každý rok přibyde ale pár věcí, a tak by bylo dobré zase něco podniknout. Vidím to hlavně u oblečení. Jsou dny, kdy je na takovou akci i ta správná nálada, to je pro mne taky důležité. Přeji Vám všem hodně zdaru při úklidu, nemusíme to přece brát až tak morbidně, i mladí tohle musí řešit, jinak by se do svých satelitů ☺nevešli.

Děkuji všem, kdo se přiznali k tomu, že vyhodit nic nedokážou! Je to i můj problém! Obdivuji kamarádku, která svou vesnickou chaloupku loni dokázala zbavit všeho, co nepoužívá. Já to pořád plánuju, pak vyhodím tři knížky a jedny tepláky a vynadám si, že je to málo.

Moje kamarádka pro přečtení článku začala v byt generální úklid a říká, že asi bude muset nechat na své harampádí kontejner. To asi přehnala - nemá zas tak velký byt, ale požádala mně, abych jí pomohla třídit nepotřebné. Je vidět, že článek mám svoje výsledky. Já jsem zatím v práci, kde mám pořádek, ale v neděli se pustím do úklidu. Pro ty, kteří se bojí, že okrádám svého zaměstnavatele tím, že si občas surfuji v pracovní době na PC sděluji, že okrádám jen sama sebe - jsem OSVČ ve vlastní kanceláři.

Ve svém malém bytě toho moc nahromadit nemůžu, nepotřebné věci průběžně vyhazuji či dávám na charitu. Nejvíc po mně zbyde knih a s těmi lze naložit docela dobře. Manuály na život jsem přestala číst asi před 30 lety.