Co jsem se dozvěděl o sexuálním "harašení" v USA
FOTO: autor

Co jsem se dozvěděl o sexuálním "harašení" v USA

26. 8. 2019

Při své poslední služební cestě před deseti lety již jako sedmdesátiletý „vetchý dědoušek“ jsem se v německém rychlovlaku seznámil s atraktivní Američankou mírně nad třicet, která měla v ruce v té době moderní kapesní překladač.

Vzhledem k tomu, že ona mluvila hůře německy, zhruba jako já anglicky, tak jsme během německo-anglické konverzace její překladač chvílemi využívali. Představila se mi jako Jane a že jede navštívit své vzdálené příbuzné do Hannoveru. 

Během řeči jsem vyslovil podivení, že je tak krásně sportovně stavěná a štíhlá, když většina současných Američanek připomíná spíše takové vykrmené neforemné „almary“. Jana se mi svěřila, že žije aktivně, sportuje, jezdí na koni, cestuje, nezatěžuje se nějakou módní dietou a že má v sobě i část slovanské krve, neboť její dědeček byl Polák.

Během debaty o poměrech v USA jsem se otázal, proč si tolik amerických žen stěžuje a dokonce se i soudí se spolupracovníky kvůli jakémusi sexuálnímu obtěžování na pracovištích. To že by v takovém případě u nás skončila většina chlapů v base. Jana mi s úsměvem kontrovala, že to jsou zcela výjimečné případy, že jsou to vesměs zakyslé feministické krávy, které se tak zviditelňují ve sdělovacích prostředcích. Většina Američanek prý má rozumný přístup k životu a kladný vztah k sexu a nějaké erotické zažertování na pracovišti jim vůbec nevadí.

Když jsme se po příjemné debatě u Hannoveru loučili, Jane mne objala, políbila a nechala se i přiměřeně osahat. Uvěřil jsem jí tudíž, že většina současných Američanek je normální.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
To mám tedy smůlu. Já mám "styk" s některými jen e-mailem.
Elena Valeriánová
Naďo, více než článek mě pobavil tvůj komentář. A souhlasím s tebou. Já nemusím vzpomínat, já jsem se s nimi vypořádala hned a sjednala si respekt a bylo vymalováno.
Naděžda Špásová
No, vzhledem k tomu, že to bylo před deseti lety, to možné bylo. Dnešní Američanky zjistily, že se na tom dá vydělávat, tak proč to neudělat. Mám smůlu, všichni, co mě kdy obtěžovali jsou už po smrti, holt si jen zavzpomínám. :-)
Hana Nováková
Pošahaní Amíci, je ale dobré zjištění, že je jich stále hodně zcela normáních
Zdenka Soukupová
Ta informace mě uklidnila. Trochu jsem se začínala totiž bát, aby tento jev nějak silně nezakořenil i u nás, když tak rádi vše ze Západu přejímáme.
Zuzana Pivcová
Když jsem ještě pracovala ve vojenském archivu, jezdili k nám i Američané, znala jsem dvě badatelky, které byly velmi srdečné a jako ženy určitě "normální", žádné feministky. Možná, že se nám tu servírují jen ty křiklavé případy. :-D
ivana kosťunová
To je optimistické zjištění.
ivana kosťunová
To je optimistické zjištění.
Jitka Hašková
Zajímavý článek, děkuji za informace.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.