Psa nikdy neházejte do vody. Z šoku by se mohl utopit

Pes mně životem provází od mého útlého dětství. Nyní mám své 3 pejsky a každý z nich vodu jinak snáší !

Tak ke sdělí Dany se připojím. Kdykoli zatáhnu Čikinu do koupelny, připadám si jako potomek kata Mydláře.

Můj jezevčík miloval všechno, kromě vody. To byl schopný sedět na břehu a trucovat. Plavat odmítal, nikdo a nic ho do vody nedostal/o. Už koupel ve vaně byl pro něj trest nejvyšší. V tom případě měl smůlu. A zbytek dne se mnou ani "nepromluvil".

I mně se článek líbí, protože jsou v něm rady t.zv: " Šité na míru ". Někteří pejsci vodu opravdu milují, jiní jsou spíš opatrní. Nic se nesmí uspěchat, výsledek se určitě časem dostaví. Příkladem je Míša, který na jaře u vody jen postával, nyní aportuje hozený klacek i z míst, kde již musí plavat...

Článek se mi líbí. V seniorském věku jsem si vzala pejska z útulku. Před vlastní adopcí jsem si nastudovala informace pro chovatele, abych se nedopustila chyby. Vhodit psa nečekaně do vody bych nikdy nedokázala, protože si stále uchovávám vzpomínku na šok, který mi způsobil tatínek vhozením do vody a vytažením až na poslední chvíli, když jsem tzv. polykala andělíčky. Bez povšimnutí nenechám jakékoli informace pro chovatele psů, přestože s Čikinou oslavíme osmileté výročí. Připoutala jsem k sobě živého tvora a musím se o něj postarat, stejně jako o všechny bytosti, které jsem milovala a už tu nejsou.

Výborné rady pro lidi, kteří dříve pejska nemohli mít a teď, na stará kolena, již mohou a plánují si touto radostí zpříjemnit život.

Měli jsme úžasnou fenu, ta nemohla jít kolem vody, aniž by se do ní nevrhla. Bylo jí jedno, jestli bylo léto nebo zima.