V naší zemi se podle statistik uvádí, že v domácnostech žijí asi 2 milióny psů a milión koček. To nás staví do čela všech zemí asi nejen v Evropě. Z vlastní zkušenosti vím, že jen málo lidí, s kterými jsem se kdy setkala, nikdy nemělo nějaké zvířátko doma. Třeba jen křečka nebo andulku. Máme jako národ ke zvířatům pozitivní vztah. Ovšem najdou se i výjimky, ty jsou ale vždy tvrdě kritizovány a odsuzovány. Máme i zákon na ochranu zvířat, a to nejen domácích mazlíčků. A to je dobře.
Já sama mám dvě kočičky a musím říci, že jsem v celém svém životě vždy nějakou micku doma měla. Mám s nimi bohaté zkušenosti a myslím, že jim dobře rozumím. Moje starší kočka, která si mne před 12 lety našla v útulku, kam jsem si přišla nějakou kočku vybrat, protože ta bývalá mi odešla po šestnácti letech do kočičího nebe, se jmenuje Lucinka. Je celá černá a kožíšek se jí nádherně leskne. Schválně jsem napsala, že si mne vybrala sama - když jsem přišla do útulku a začala se po nějaké micině rozhlížet, přišla ke mně, skočila mi na klín a začala vrnět. To je vždy znamení, že se kočka cítí dobře. Je mi velmi vděčná, že jsem si ji vzala, a dává mi to najevo. Mluvíme spolu - já slovy, ona očima. Přesně poznám, co chce, kdy se něčeho bojí nebo kdy se chce jen pomazlit. Nechá si ode mne ošetřit drobná zranění, protože mně zcela důvěřuje. Je to příjemný pocit, mít důvěru zvířete.
Druhou kočičku jsem před čtyřmi léty dostala jako 2 a 1/2 letou od paní, která se o ni nemohla starat. Je to princezna, má i rodokmen, patří mezi ragdolky - druhé největší domácí kočky. Má dlouhé, husté šedo-béžové dlouhé chlupy a váží kolem šesti kilo. Kocouři i dvakrát tolik. Na PP má napsané jméno Madison, já jí volám Mejdy. Přišla ke mně vyděšená, bála se všeho, protože v minulém domově bývala dlouho sama, nikdo si jí nevšímal. Všechno se vlastně učila od začátku. Plachost jí trochu zůstala, ale trvalo to dlouho, než jsem získala její důvěru. Mě pozná po hlase bezpečně, ví, když mluvím na ni a kdy mluvím na Lucinku. Kočky mluví například pohybem ocasu právě tak jako psi, ale jejich styl je obrácený - při zavolání jemně pohnou ocáskem, to znamená " slyším tě, ". Naopak, když prudce mávají ocasem ze strany na stranu, znamená to velké rozčilení. To mi Mejdyna předvedla nedávno, kdy jsem si do koupelny koupila novou stoličku a ta jí "nevoněla". Moc ji to rozhněvalo a k prudkým pohybům ocasu ještě urputně mňoukala, což jsem u ní ještě do té doby neviděla. Jako by mi říkala:" cos to přinesla, mně se to nelíbí". Asi po dvou týdnech se se stoličkou smířila a ignoruje ji.
Kočky také mají v hlavě hodiny. Když se blíží hodina, kdy končím na počítači a chodím spát, probudí se a jdou ke mně a otírají se o nohy a někdy mě hlasitě lákají do postele. Jsou to milé a pozorné partnerky.
