Bramborové placky malé babičky
Foto: archiv autorky

Bramborové placky malé babičky

27. 6. 2019

Moje babička pocházela z obrozenecké Litomyšle a byla hrdá na stopy, jež ve starobylém městě zanechaly osobnosti jako Bedřich Smetana, Božena Němcová, Julius Mařák či Josef Váchal.

S nadšením nás vodila po Nedošínském háji a vyprávěla pohnutou filozofskou historii, jak ji literárně zaznamenal Mistr Alois Jirásek a prožili babiččini předci.

Babička sice neměla vysoké vzdělání, ale byla pilnou členkou osvětových a okrašlovacích spolků i ochotnického divadla. I při té nejprotivnější práci si prozpěvovala, a nechyběla snad na žádné opeře ve Smetanově domě. Její neděle začínala pokorným zastavením v chrámu Nalezení sv. Kříže, neboť si vážila piaristického řádu, který v Čechách rozvíjel vzdělávání chudých dětí.

Označení malá babička reflektovalo její drobounkou postavu. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že jsem ji nikdy neviděla jíst ani spát. Ale je pravděpodobné, že navzdory své mimořádné činorodosti nezanedbala ani tyto životně důležité předpoklady.

O prázdninách jsme se u ní a dědečka setkávali v sestavě čtyř rozjívených pražských vnoučat a dvou vzorných vnuček chomutovských.  Ale již za pár hodin se ti vychovanější ochotně integrovali mezi ty nezdárné, neboť v tak silné a nápady oplývající tlupě se dalo prožít mnohem více zábavy.

Dědeček, který byl vynálezce všeho druhu a k našim eskapádám se stavěl poměrně lhostejně, spěchal za ranního kuropění pracovat na dráhu.  Babička již měla rozpálená kachlová kamna a začala chystat oběd. Naše nepřetržitě ječící parta pádila do nedalekého obchodu, kde nám kyprá paní prodavačka vsypala křupavé rohlíky do síťovky a do bandasky nalila dva litry čerstvého mléka. Většinou jsme ještě koupili mouku, protože babička každý den válela těsto. Buďto bochánky na pláty nudlí nebo kynuté na koblihy či dukátové buchtičky.  K obědu často vařila bramboračku ovoněnou majoránkou a v sobotu jsme se těšili na polévku z hovězího hrudí. Do vývaru přidala zeleninu, domácí těstoviny a hustě zasypala petrželkou nebo šnytlíkem pěstovaným na miniaturní zahrádce. Vařené maso se stalo základem pro omáčku koprovou, křenovou či znojemskou. Salám, párky nebo tučnou pečeni jsme neznali.

K večeři jsme mívali hlávkový, zelný nebo rajčatový salát. K okurkovému jsme jako bonus dostali babiččin šibalský obličej obložený slupkami, působícími prý blahodárně na pleť jako přírodní kosmetika.

K salátu jsme ukusovali krajíce měkkého chleba, někdy namazaného sádlem, které bylo uloženo v kameninové nádobě na schodech do sklepa.

Babička nasypala do porcelánové konvice pravý ruský nebo čínský čaj – prosím nehledejte v tom žádné politikum – a do buclatých hrnků vymačkala šťávu z citronu kvůli vitamínům. Sladit jsme mohli medem nebo kostkami cukru.  Obě varianty byly skvělým zdrojem experimentů, pro něž jsme byli ochotni riskovat i pár pohlavků.

Přestože jsme o prázdninách nevytvářeli žádné hodnoty, trpěli jsme neustále hladem. A tak se babička celý den točila kolem plotny a před námi na stole se jako první pomoc vršily bramborové placky.

Recept byl geniálně prostý. Uvařit brambory ve slupce, nechat vychladnout, oloupat, nastrouhat, osolit, přidat polohrubou mouku a uhníst tenké nelepivé placky. Babička je umně posunovala na tálu plotny, aby získaly správnou konzistenci a hnědavé puchýře. Hotové je potřela přepuštěným máslem nebo povidly a my jsme se rychle postarali, aby neměly šanci vychladnout.

Zatímco ve všední dny byl stůl pokryt praktickým kostkovaným ubrusem z voskovaného plátna, v neděli babička prostřela vlastnoručně vyšívané toledo. Dodnes několik kousků svátečního prostírání s láskou ochraňuji.

Po letech jsme se sestřenkami přiznaly vlastní pokusy s přípravou bramborových placek. Navzdory různým vylepšením v podobě koření, náplně a jiných novodobých výdobytků se žádná z nás nedopracovala ke kýženému výsledku. Beztvará hmota mdlé chuti ani náhodou nepřipomínala pochoutku, kterou jsme přikusovali k nikdy nekončící hře Člověče, nezlob se.

Tušily jsme, že na vině nebyla technologie ani suroviny. V tiché nostalgii jsme se smířily s vědomím, že nám chybí to nejdůležitější.

Bramborové placky byly spjaté s laskavým úsměvem naší malé babičky, s dobrodružnými výpravami do divokých zahrad, s vyhlížením dospělosti.

Bramborové placky zůstaly v našem srdci jako vzpomínka na krajinu dětství, k níž nám chybí zpáteční jízdenka.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Krásná vzpomínka. Bramborové placky občas dělám, smažím je na pánvi. Není to sice plotna, ale chutnají taky.
Vladislava Dejmková
Své kořeny mám v Podkrkonoší a bramborové placky dělávám dodnes. Základem jsou uvařené, ideálně vlahé brambory, které jemně nastrouháme. Přidáme hrubou mouku, vajíčko a trochu soli. Vtip je v tom, že musíte objevit ten správný poměr surovin, aby po promíchání vznikla správně hustá bramborová hmota. Mouky nesmí být moc (asi 1/4 i méně). Z hmoty se udělají kuličky, z nich placky velikosti dlaně a pečou se po obou stranách v hodně rozpálené troubě na plechu potřeném sádlem. V létě je používám jako přílohu k salátům.
Helena Votíková
Tyhle nejúžasnější placky znám od tchyně. Taky jsem je pekla, na dvou plotýnkách na plynovém sporáku. Ale jen v létě. Byl jimi načichlý celý dům a voněly až na ulici (ke konci pečení už to byla hodně intenzivní vůně, až nevůně). Výměna spotřebičů má i své zápory - máme po plackách. A že bych si je dala.... nejlepší byly, když trochu "zatáhly".. Většinou byla kombinace gulášová polévka, ta z pytlíku, a placky.
Věra Ježková
Zpáteční jízdenku do krajiny dětství bych odmítla. Babiččiny bramborové placky si pamatuji. Také je pekla je přímo na plotně a byly úžasné, i díky těm puchýřům.
Dana Puchalská
Ano, vzpomínky na dětství u babiček na venkově jsou vždy krásné. Děkuji.
Naděžda Špásová
Bramborové placky jsem měla taky ráda. Už jsem je dlouho nedělala. Hezké vzpomínky. :-)
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka, dojemná. Mám podobnou. Na vánoce se snad ve všech rodinách pečou vanilkové rohlíčky. Pekla je moje máma i máma manžela. Ty od tchýně chutnaly mým dětem víc. Tak jsem ji poprosila o recept, dodnes ho mám schovaný, psaný její vlastní rukou. A syn stejně občas pronese: "jsou dobré, ale nejsou jako od babičky." Vždycky mě to trochu zamrzí, ale zase si řeknu, alespoň má na babičku krásnou vzpomínku.
Hana Nováková
I já jsem v jednom článku zavzpomínala na moji babičku - Co čas nikdy neodvane, často si ho znovu čtu a u srdce je mi pak blaze i když v očích mám slzy. Tento článek mě též vehnal slzy do očí. Děkuji za něj...
Zuzana Pivcová
Tohle krásné vzpomínání mě doslova dojalo, protože jsem si vybavila naši babičku, a to ještě v době mého dětství v Lomnici nad Popelkou, která nám velmi často pekla bramborové placky na plotně. Mastily se rozehřátým máslem a sypaly cukrem. Nikdy jsem od té doby nezjistila, co do nich všechno patřilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA