Není omluva jako omluva

Není omluva jako omluva

20. 4. 2019

Možná jste to také zaznamenali. Slovo „promiň“ se stalo běžnou součástí života. Děti již od mala jsou vedeny k tomu, aby se za své sebemenší prohřešky omlouvaly. Zdá se to tak správné. Ale já začala o významu omluvy pochybovat. Mám pocit, že se z ní stálým, často bezduchým používáním, stalo devalvované slovo. Nemám na mysli „promiň“, když omylem někomu šlápnu na nohu. Mám na mysli pochybení, kterým jsem někomu způsobila újmu na duši. Když neodhadnu nebo přeženu svoji ironickou poznámku. Když se arogantně zachovám k někomu, kdo si moji aroganci nezaslouží. Když svým neuváženým činem způsobím problém. To se slovo „promiň“ stává prázdným gestem. Nemám ráda ani omluvné kytice, drahé dary a podobné úlitby. Je to totiž velice snadné. Místo toho by mělo přijít vysvětlení, proč se tak stalo, kde se stala chyba a jak ji nejlépe napravit. Pojmenovat věci pravými jmény ale stojí velkou sílu a odvahu k sebekritice.

Vezměte si příklad. Manžel uhodí manželku (nebo obráceně). Po uklidnění řekne, promiň, moc se omlouvám. Nikdy neřekne, že je hulvát, který se neumí ovládat a že se musí jít léčit. Pubescent ve škole úmyslně zničí exponát, řekne pardon, zaplatí škodu a vše je zapomenuto. Nikdy nepřijde a neřekne, že se chtěl předvést před svými spolužáky, jaký je borec, ale že je jen obyčejný pitomec, který nic neumí a nemá se čím jiným pochlubit. Novinář (politik) někoho omylem dehonestuje. Omluví se, ale nikdy si nedá práci s tím, proč a jak k tomu došlo a že profesně pochybil, protože není až takový profesionál, jak si o sobě myslel.

Slovo promiň dává často na stejnou úroveň drobné nechtěné zakolísání a závažnou úmyslnou újmu.

Proto nemám ráda omluvy. Bez patřičného vysvětlení jsou to jen prázdná slova a nic neříkající gesta. A jestli nemám pravdu, tak mi to, prosím, promiňte.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Omluva míněna upřímně se pozná podle člověka. Jestliže to řekne člověk, který neustále zraňuje, pak od takového omluva pozbývá smysl.
Jitka Caklová
"Nejlepší" je takové to, "Promiň, ale seš úplně blbá, jak můžeš měco takového říct" To mi vždycky zvedne náladu :-)
Mirek Hahn
...ale něco mne přeci jen napadá :-) Příliš nerozebírám upřímnost a důslednost omluv při prvním zaškobrtnutí. Každý občas šlápne vedle nebo se zachová nějak zbrkle, aniž by uvážil dopady své zbrklosti. Jinak je tomu ovšem při opakovaném či dokonce notorickém zaškobrtávání. Pokud někomu nestojí za to (nebo není schopen) si pamatovat, že toto nebo ono se mne dotýká...., nepromíjím. A také v tom smyslu otevřeně reaguji slovy: "Neprominu".
Mirek Hahn
Nějak ani nevím jak článek okomentovat...., promiň...
Eva Mužíková
Dobrý článek.
Marie Doušová
Vždy záleží , kdy se slůvko "promiň" použije.Někdy nestačí a někdy je na místě.
Dana Puchalská
Já jsem ochotna prominout. Ale něco prostě odpustit nedokážu, i kdyby se dotyčný /á snažili sebevíc. Něco ve mně zůstane, ať dělám co dělám. Ta sloní paměť je ve mně a s ní už nehnu.
Blanka Macháčková
Děkuji vám všem za vaše názory. Ať souhlasné či ne. Jsem ráda, že je vás dost, kteří ještě o omluvě nepochybují. Mé zkušenosti pramení z kantorské praxe, kdy si děti myslí, že pouhé slovo promiň(te) vše smázne a napraví a tak se stále jen omlouvají a omlouvají. (Neplatí to pro všechny). Zkrátka, není omluva jako omluva.
Jitka Caklová
Člověk, který udělá něco špatně, měl by se omluvit především sám sobě. Mě omluva připomíná vyzpovídání z hříchů v kostele a Pán Bůh prostřednictvím pana faráře, "pomodli se 10x Otče náš a bude ti odpuštěno". A on čistý vyjde z kostela a druhý den udělá to samé. Dobrý člověk ani slovem nezraní a pokud dobrý není, nemusím si to brát osobně. To je 2. Dohoda D. M. Ruize.
Zuzana Pivcová
Myslím, že je to situačně velmi odlišné, vyslovit slovní omluvu Promiň. Může to být určitá ironie. Např. A ty si myslíš, že teď honem půjdu a udělám to a to? To tedy promiň....Tak to určitě omluva není. To je totiž už velmi blízké tomu zpopularizovanému Babišovu "Sorry jako". Může se ale stát (a myslím, že téměř každému), že v nějaké vypjaté situaci vyslovíme něco, co milé není. Nejde to vzít zpět, ale pokud se s tím člověkem dobře známe a důvěřujeme si, pak je snad slůvko Promiň, s případným dodatkem Mrzí mě to, na místě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.