Detektivka nazvaná rodokmen

Dobrá inspirace - začala jsem na MyHeritage a úplně mne to pohltilo, našla jsem shodu, budu pokračovat...

Velice doporučuji! Indiány a hrabata nečekejte, jako levoboček se k vám hrábě nebude hlásit. Já sám jsem se dostal do 17 století, máme se ženou v rodokmenu asi 900 osob. Žádní exoti, ale člověk najde území původu, které na venkově nebývá rozsáhlé. Po srovnání se sčítáním v letech 1867, 1880, 1890,1900, 1910 zjistí, jak žili předci. Já jsem získal k předkům obdiv, nežilo se jim vždy nejlíp, ale zvládli to a své potomky vychovali, mnohdy jim dopřáli vzdělání. Skutečně často zážitek. Perlička na závěr - na Geni.com jsem zjistil, že můj zeť byl příbuzný již před svatbou, přes 50 kroků k jeho prapraprapradědovi.

Zatím jsem se v pátrání moc daleko nedostala, ale náhled do starých matrik a snažit se rozluštit písmo, je zážitek.

Zajímá mne to, i když nečekám, že objevím mezi svými předky nějakého hraběte. Mám dohledané své prarodiče z obou stran. Také jsem napsala takové své "paměti" o svých příbuzných, kteří již nežijí, aby dcery věděli něco o rodině, protože žádné známé žijící předky už nemám.

Genetika rodu by mě docela zajímala, ale asi ne dost na to, abych začala sama pátrat. Možná se donutím k tomu, že pro dcery a vnoučata sestavím rodokmen sahající k mým prarodičům.

Se Stromem života jsem pomáhala synovi a nyní neteři a právě přes MyHeritage se nám přihlásili i lidé, se kterými máme nějaké společné předky. Je to velice zajímavé. Mám kamarádku, která je v tom hledání již tak zběhlá, že má předky zmapované do 17. stol. a stále pátrá dál.

Také jsem zkoušela nahlédnout do digitalizovaných matrik. Našla jsem tam velmi zajímavé věci, o kterých se v rodině nemluvilo. Zkusím pátrat dál.

Pracovala jsem 28 let ve vojenském archivnictví. Byly u nás vojenské matriky, ale také tzv. vojenské kmenové listy (zaváděné při odvodu, kam se pak zanášely veškeré vojenské osobní údaje). Když si představíte, že z předků byla vojáky rakousko-uherské armády většina, tak co to asi bylo za nápor na archivní pátrání. Lidé si sice chodili občas sami studovat (později víceméně jen fotit), ale většina to chtěla vyhledat a poslat. Chudáci kolegové, kterých se to týkalo. Já jsem byla u pramene, ale přitom jsem na to nedbala. Měla jsem zjištěny jen ty nejzákladnější údaje.

Rodokmen sestavovat nebudu... ale hledal jsem v digitalizovaných církevních matrikách, pár generací zpátky, protože na straně jedněch prarodičů jsou kořeny mého původu poněkud nejasné. Sice jsem nenašel co jsem hledal ale bavil jsem se prohlížením řadu večerů. Naskenované, švabachem psané, archaické záznamy. Příjmení rodin, které v kraji žijí léta se objevovalo třeba 150 let zpátky. Velmi zajímavé !