Spisovatel Fousek: Já jsem ještě živej
Foto: Archív nakladatelství Brána

Spisovatel Fousek: Já jsem ještě živej

23. 3. 2019

Český spisovatel, básník, textař, humorista, písničkář, cestovatel a fotograf – tyhle všechny profese zvládá Josef Fousek, který letos oslavil osmdesáté narozeniny.

V březnu jste oslavil osmdesáté narozeniny. Jak se v tomto věku cítíte?
Přes mnohé neduhy se raduji z  hezkých okamžiků a děkuji Pánu Bohu, že  mohu žít! Není týdne, abych nepotkal někoho, kdo řekne: „Hele Fousek! Ty jsi ještě živej?“ Pan primář MUDr. Jiří Povolný a kladenští zdravotníci jsou mou oporou. Večer se modlím za sebe, za své blízké a za přátele.

Jste i dost pracovně aktivní (rozhlas, recitály). Co všechno děláte a jak často vystupujete?
Miluji svou práci. Píši knihy, fotografuji... V roce 1999 můj přítel profesor Ivan Vaněk a jeho tým opravili na kardiochirurgii VFN mé srdce. Omezil jsem svá vystoupení, ale setkávání s publikem je pro mne hojivým balzámem. Těší mne, že mám příznivce v naší vlasti i mimo ni. V dubnu se těším do Přerova, Olomouce a 5. dubna budu vystupovat v hotelu Alexandria v  Luhačovicích... A protože bylo mé březnové narozeninové představení v divadle U  hasičů vyprodáno, bude další 24. října 2019.

Kde stále berete energii pracovat? Máte recept na dlouhověkost?
Sebemenší úspěch mne těší a žene dál. Mám oporu ve své ženě Jarmile, se kterou v listopadu oslavíme 58 let společného života a samozřejmě v celé mé rodině. Klasik řekl: „Prací proti  smrti!“ Na délku života asi nejsou rady. Ať chodíme do kavárny nebo do hospody, čeká nás poslední přístav. Doufám, že v Nebi, ani v Pekle nedělí duše na celebrity a na VIP. Snažím se řídit starou moudrostí: „Přej a bude ti přáno!“

O čem je vaše nová kniha?
V právě vydané knize Z omšelého saka, které vydalo nakladatelství Brána, vyjadřuji své pocity z dnešní doby. Fejetony, texty, básně a úvahy jsou hledáním cesty, kde vítězí vlídnost a laskavost. Píši o hlouposti, závisti, naději i strachu z budoucnosti. Jsem nazýván Don Quijotem, ale občas věřím, že Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí!

S oblibou říkáte, že se bojíte o slušný svět. Z čeho tak vyvozujete?
Stačí si poslechnout či přečíst zprávy ze světa. Jen blázen může říci, že svět je normální. On nikdy normální nebyl. Denně slyšíme o hrůzách "lidských" selhání a činů. Lidstvo se nepoučilo! Jsme lhostejní a to je podhoubí pro návrat diktatur! Ale jak změnit svět, když neumíme změnit sebe? Peníze nahradily Pána Boha! Jsme pyšní a chybí úcta k obyčejnému životu! Mnozí mění charaktery s výší majetku! Byl jsem a jsem nestraníkem! Hrozím se hesla: Kdo nejde s námi, jde proti nám! Dospíval jsem v socialismu. Tenkrát se říkalo „Soudruhu! Charašo!“. Nyní v „českokapitalismu“ se říká - „Pane! Ou kej!“ Mladí mají dnes o hodně více svobody, ale i svoboda musí mít rozumná pravidla. Fandím mladé generaci, ale bojím  se, jaká je čeká budoucnost. Ale stejně se o nás báli naši rodiče a tak je to již po staletí.

Jak vzpomínáte na své působení v Semaforu?
Do  svých čtyřiceti let jsem byl  dělníkem. V mém posudku z Huti Koněv bylo napsáno: „Josef Fousek, nesouhlasil s příchodem sovětských vojsk, ostouzel politiku KSČ a byl pomýlen pravicovými extrémisty. Nebrat do kultury!“ Nečekal jsem nikdy, že najdu ve světě kultury uplatnění. Semafor se pro mne stal bájným přístavem, kam zásluhou Miloslava Šimka vplula má bárka z kladenské ulice. Není dne, abych nevzpomenul na skvělé lidi, které jsem měl čest potkávat na pódiu i v zákulisí. Byl jsem nepatrným kolečkem v divadle, kde bylo stále vyprodáno, kde zpívaly krásné ženy, hrála skvělá kapela, a kde burácel potlesk a smích. Pokaždé, když někdo odejde do Věčného nebeského divadla smutně hledím na nebe a naliji si panáčka moravské slivovice.

Napsal jste mnoho knížek. Kterou z nich máte nejraději?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Nevím. Má žena Jarmila má ráda Fouskovy skoropohádky. Možná bych si vybral na cestu do vlaku knihy Vlídná slova a Z omšelého saka.

Jak jste osmdesátiny slavil?
13. 3., den po mých narozeninách, jsem měl recitál se svým synem Tomášem v Divadle U  hasičů. Slavil jsem tam vícero událostí: 60 let od seznámení s Jarmilou, 40 let působení na kulturních scénách, 20 let od trojitého by-passu. Další den jsme se setkali všichni z rodiny a jeli do kavárny Panenka v Tuchlovicích na kávu. Tam jsem řekl své ženě: „Jarmilo, jednou dostaneš za svou péči o mne svatozář! Zasloužíš si ji!" Zarecituji Jarmile báseň, kterou jsem napsal v březnu v roce 1999 před operací srdce.
         Až ti budou říkat, že je se mnou konec,
         nevěř, lásko, těmhle lžím!
         Já z té černé rakve, co mě do ní dají,
         zpátky k tobě poběžím.
Také jsme jeli do kostela sv. Petra na Křivoklátě, kde jsem si tiše vzpomenul na všechny kamarády, kteří se se mnou toulali podél Staré řeky.

Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Přeji panu Fouskovi, aby do té doby, kdy ho "andělé zavolají k sobě", uplynulo ještě hodně a hodně let!
Dagmar Bartušková
Pan Fousek by jistě na besedě pobavil.
Antonín Vácha
Sympatický muž.
Marie Ženatová
Také mám moc ráda jeho písničky a myšlenky...
Marie Doušová
Čtu jeho knihy a věřím ,že je to člověk ,kterých by mělo být po světě víc. Umí dobře a krásně vyjádřit myšlenky , které bych nedokázala takto napsat. Jako člověka si ho vážím a přeju mu ještě hodně krásných a spokojených let s jeho Jarmilkou.
Zdenka Jírová
Humor Pepy Fouska je ojedinělý, mám ho moc ráda. Mám ještě na kazetách jeho písničky a vtipy , kdy je nahrál spolu s Jiřím Krampolem. Vždy mě znovu pobaví.
Antonín Nebuželský
Pepu Fouska mám rád. A protože to doteď nevěděl, píšu to sem.
Alžběta Kusá
Dovolím si důvěrné oslovení Pepa, přestože jsme se nikdy nepotkali, je Boží člověk, s nádhernou povahou a nadhledem na svět! Mám ráda jeho "dílo", ze srdce přeji ještě mnoho plodných let!
Alena Vávrová
Pepu Fouska mám už moc dlouho ráda. Ráda čtu jeho knížky. Byla jsem před časem v Mimoni na výstavě jeho fotografií. Tehdy jsem netušila, že je taktéž skvělý fotograf.
Věra Ježková
Je skvělý. Ve čtvrtečním magazínu MFD jsem četla rozhovor s ním a jeho ženou. Na besedu s ním bych šla bez váhání.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.