Sebevědomí. Kdy ho máme nejvíce?

A jinak ti, co byli těmi nejsebevědomějšími a dávali to druhým patřičně najevo přezíráním a shazováním čehokoli, co ti druzí uměli a znali, ti to nedotáhli moc daleko, co mám možnost posoudit ze svého okolí.

Během dětství až do dvaceti sebevědomí nula. Dobrá na práci, opomíjená při studijním úspěchu. Od dvaceti do čtyřiceti zrovna tak. Dobrá na práci, tentokrát ve vlastní rodině, že doma dělám vše od A do Z opomíjeno. Je to přece moje povinnost. Nějaký ten posun v pracovní kariéře degradován. Výplata rovněž. V pětačtyřiceti spokojenost sama se sebou. Postavení se na vlastní nohy díky rozvodu, k němuž jsem se konečně rozhoupala, pracovních úspěchů přibylo /už mě nikdo nebrzdil/. Zatímco rodičům a tchánům jsem MUSELA být vděčná za to, že mi do všeho kecali, neb to se mnou mysleli nejlíp, dneska jsem sebevědomá i třeba jen tím, že si sama rozhodnu, co kde mít ve vlastním bytě, o který jsem se přičinila, že si můžu dělat, co chci, aniž by se to někomu nelíbilo a dal mi to sežrat, že se nemusím stydět za pracovní úspěch, a že je moje výplata taková, jakou si zasloužím a nikdo mi nepředhazuje, že vydělávám stejně jako chlap. Sebevědomí člověk získá časem, když něco dokáže, když má něco za sebou. Může být i mladý, nezáleží na věku. Nesmí si ho lidé ale plést s nadřazeností a nesprávným odhadnutím svých schopností a znalostí. Můžu mít sebevědomí, ale zároveň být skromný a neupozorňovat na sebe, neholedbat se. I mladý člověk může dokázat víc, než věkem a zkušenostmi starší. Jsou lidi, co za nimi nic nezbyde, i když mají na to léta, a jsou lidi podstatně mladší, co vědí, co chtějí a umějí za tím jít. Trestuhodné je, v dětech sebevědomí potlačovat a nerozvíjet je, aby to někam dotáhly. Ale i to, hnát je nesmyslně kamsi, když na to nemají nebo to nechtějí /studium, vrcholový sport atd. /

V dnešní době konkurence a vysokých požadavků je myslím výhodnější se přecenit, než dávat důvod k tomu, abych někde ani nezačala. V minulém režimu se s lidmi manipulovalo, na jejich názor nebyl nikdo zvědavý, to pak sebevědomí bylo spíš na překážku. Podle mne je největší umění se ani nepodceňovat ani nepřeceňovat - ale trefujte se do toho...

Věřím si.....

Přečetla jsem a přemýšlím zda je sebevědomí identické s egem. Jsou rivalové, nebo příbuzní a pokud nad tím začínám uvažovat příliš dlouho bez pozitivních výstupů užitečných pro moje "ego =sebevědomí" = ztráta času!

Doplnění: .......kteří z moci úřední rozhodují ........

"Některého z velkých myslitelů" bych se ráda zeptala; "Kdo je vlastně inteligent?" Zeptala jsem se a Lidový slovník chalupáře mi odpověděl, "Význam slova inteligent, inteligence, inteligentní člověk Je nám líto, ale nic jsme nenalezli. Zkuste hledat pouze kořen slova a nezapomeňte používat diakritiku (háčky, čárky)." http://lidovyslovnik.cz/index.php?dotaz=inteligent,%20inteligence,%20inteligentn%ED%20%E8lov%ECk "Sebevědomí, sebedůvěra, uvědomění si toho, co umíme, v čem jsme dobří", možná nemá s inteligencí nic společného, protože řada lidí, kteří rozhodují o druhých, má inteligenci na "bodu mrazu". aniž by si to uvědomili :-(

Sebevědomí je zdravé sebevědomí, ale také chorobně přehnané. K lidem, ať starším nebo mladým, kteří vystupují stylem: Ano, všechno znám, všude jsem byl, od všeho mám klíče, nemám důvěru. A v praxi se mi mnohokrát stalo, při přijímání pracovníka, že, když měli přehnané sebevědomí, s jejich skutečnými znalostmi to bylo horší. Když přišel uchazeč o zaměstnání do mé pracovny, rozhlédl se, s hlavou vztyčenou a on nebo ona mi, zjevně mladší než já, začal podávat ruku jako první, nepřijala jsem ji, adepta jsem vyzkoušela z jeho znalostí a nepřijala. Ale netvrdila bych, že všichni mladí lidé jsou přehnaně sebevědomí a všichni starší lidé nejsou sebevědomí vůbec. Někdo z velkých myslitelů řekl že: Inteligentní člověk o sobě pochybuje sedm dnů v týdnu.

My ,že jsme nebyli sebevědomí a skromní ? Pásci , máničky a chuligáni nám říkali, motorky, texasky, kouření, bigbít a k tomu frajerství až na půdu. Nebáli jsme se poslat do háje ani člena SNB či komanče na rozdíl od našich rodičů.

V době kdy jsme byli mladí, se o nějakém sebevědomí moc nemluvilo. Málokdo o sobě vykládal co všechno zná a umí... v hodnocení sebe sama jsme byli skromnější - někdy jsme se i zbytečně podceňovali. Někdy i projev sebevědomého chování byl označen jako drzost. Dnešní mladí takové zábrany nemají...naopak, často si právě říkají, že lepší drzé čelo než poplužní dvůr a nadhodnocují se ve všech směrech a využívají toho. Někdy jim to dokonce dlouho prochází. ..není to ale zdravé sebevědomí.