Možná si položíte otázku, copak tady asi je? No přece já a mraky. Už se mi fakt stýskalo. To takhle sedíte u odpolední kávy, venku svítí slunce, v TV, jak jinak, nic moc a nápad je tady. Pojedeme na Střížák, řidič naštěstí souhlasí, pejsci při slově výlet začnou běhat jako splašení, během pěti minut jsme oblečení a jsme na to tata v autě.
Cesta je naštěstí suchá, jen na kopci je samozřejmě tající sníh, ale co není, je slunce. Ta žlutá koule je pokryta mraky, které tam předtím nebyly. No nic, beru foťák a pejsky a vydáváme se po louce na procházku, konec konců kvůli tomu jsme tam jeli. Obloha je místy krásně modrá, místy zamračená, takže nakonec mám to, kvůli čemu jsme vlastně tuto malou procházku podnikli.
Tak se se mnou pojďte pokochat únorovou odpolední oblohou. Mraky umí namalovat na nebi moc hezké obrázky, které se naštěstí neopakují a mě bylo zase móc dobře.
