Dvojí tvář sobeckého vydírání

Řekla bych, že ano. Ten člověk to neříká s úmyslem vydírat, ale více či méně prosazuje svou. Podobně jako: Že se nestydíš...., Kdybys mě měl rád, tak bys...., To já bych nikdy neudělala...Ty mě zničíš....Já se z tebe zblázním....Je mi z tebe zle....a další.

"Budeš mě mít na svědomí", říkala v mládí maminka kamarádky, když ji pouštěla na zábavu. Měla jen ji. Nijak jsme tomu nedávaly váhu...To bylo vydírání ?

Je to velmi smutné téma.Sama vím jak je těžké, když jste citově vydírán.Nikomu to nepřeji zažít.

Pravdivý článek a taky ty dva případy, co popsala Zuzana Pivcová, to nejde vymyslet, to dokáže jen život sám. Je mi líto lidí, které to semele. Naštěstí jsem se o tom dozvěděla jen z vyprávění druhých.

Dobrý článek. V chránění svého prostoru /JC/ jsem mistr, zejména díky mamince. Ani citově nevydírala, hlavně nerespektovala soukromí. (Což já proto činím na 1000 procent. Maminku nešidím.) Jani, já jsem si to nezasela. :-)

Sklidíme jen to, co zasejeme. A pokud nám úrodu zničí vichřice, sucho nebo odnese voda, i to jsme si někdy někde vykoledovali. A pak hodně záleží na tom, jaký postoj ke své špatné zkušenosti zaujmeme. Od něho se totiž odvíjejí ty příští. Všechno dobré i zlé, co zažívám, je mým vlastním dílem, i když to tak nemusí vypadat.

Bohužel, tohle bylo, je a stále bude, co bude svět světem. Hyenismus je nedílnou součástí tohoto světa. Není to sice pravidlem, ale ze zkušenosti vím, naštěstí ne vlastní, že čím víc se v rodině obětujete, tím větší nevděk sklidíte. Někdy mi to hlava nebere, co jsou lidé schopni kvůli mamonu vymyslet.

Jde samozřejmě i o citové vydírání v partnerských vztazích ve stylu: Když se se mnou rozejdeš, tak si něco udělám. A někteří nejsou tak silní, aby si to vzali na svědomí, kdyby ten dotyčný svou hrozbu splnil. Znala jsem několik extrémních případů, už na VŠ v ročníku se jedna dívka s klukem rozešla, on si podřezal žíly, ale nezemřel, tak se k němu ze strachu vrátila. Když jsem je spolu viděla, tak on ji držel za ruku a pyšně si vykračoval, zatímco ona měla smutek v očích a byla na zhroucení. A nejhorší pro mě byl případ, kdy manželka měla vlastním zaviněním autonehodu, při které téměř úplně ochrnula. Manžel chodil do práce a staral se o dvě dost malé děti. měl nějak upravenou práci a ještě mu někdo z příbuzných s péčí pomáhal. Pak mu ale odborníci říkali, že to chce odbornou ústavní péči, protože on se úplně vyčerpá. Paní však řekla, že když ji dá do nemocnice, odmítne tam jíst a umře a bude ji mít na svědomí. A teď raďte, co s tím.....Každý má na něco právo.

Vydírá mě starý pes, starám se o něj, jak můžu, ale vysvětlujte mu to. .Neslyší, špatně vidí, bojí se a neustále se ke mně tlačí.Venku si mě nehlídá, klidně se rozběhne za jiným člověkem, sápe se na něj a chce hladit a pochovat, je vybíravý v jídle a hubený. Ještě, že neumí mluvit, co by o mně asi vykládal!

Rada dobrá ale v rodině myslím nefunguje těžko můžou mladí ignorovat stěžujícího se seniora zvlášt když si stěžuje i u cizích lidí či na úřadech.