Po Charlesi de Gaullovi a J. F. Kennedym se do názvu mezinárodního letiště dostane další významný státník – Václav Havel. Slavnostního ceremoniálu k přejmenování pražského ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla Praha, které se koná při příležitosti narození exprezidenta 5. října, by se mělo zúčastnit zhruba 500 hostů. Programem bude provázet moderátor Marek Eben.
„Pozvaní hosté jsou představitelé české politické, společenské a kulturní scény,“ uvedla mluvčí Letiště Eva Krejčí.
Součástí akce bude také odhalení uměleckého díla věnovaného bývalému prezidentu Havlovi, jehož autorem je Bořek Šípek. Jako prezidenta, filozofa, dramatika a občana má Václava Havla představit výběr citátů. V příletové hale letiště vznikne prostor připomínající několik malých divadelních lóží, ze kterých si budou návštěvníci Havlovy citáty prohlížet.
Na akci bude také otevřena výstava fotografií Václava Havla z produkce ČTK, která vychází z expozice prezentované ve Staroměstské radnici. Panely budou situovány v Terminálu 2 a zůstanou zde do konce roku. Osobnost bývalého prezidenta připomene i řada filmů, které budou v letištním kině zdarma promítány od 5. do 31. října. O hudební program se bude během ceremoniálu starat Hudba Hradní stráže a Policie České republiky.
Prezident Václav Havel, který byl ikonou boje za svobodu a demokracii, se narodil 5. října 1936. Když loni 18. listopadu zemřel, sjely se na jeho pohřeb do Prahy desítky osobností z celého světa, včetně řady současných a bývalých hlav států.
V úřadu prezidenta Havel, který byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu míru, zboural mnohá dosavadní tabu. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důstojnost. I po prezidentskému období života Václava Havla dominovala lidská práva - opakovaně je podporoval na celém světě.
Jako dramatik byl Havel ceněným autorem, jehož hry byly hojně uváděny na českých i zahraničních scénách. Napsal na dvě desítky divadelních her, z nichž nejznámější jsou absurdní dramata Zahradní slavnost (1963), Žebrácká opera (1972), Audience (1975) nebo Largo desolato (1984). Svou poslední hru Odcházení, s výraznými autobiografickými prvky, také jako režisér převedl na filmové plátno. Ceněny jsou i Havlovy četné komentáře, studie a eseje.
