Hledání starých lásek. Hlavně opatrně
Ilustrační foto: ingimage.com

Hledání starých lásek. Hlavně opatrně

12. 12. 2018

Internet a sociální sítě otevřely nové možnosti v hledání lidí, které jsme řadu let neviděli. Bývalých spolužáků, kamarádů, kolegů, kteří se časem někam vytratili a my o nich nemáme zprávy. Týká se to i starých lásek. Pátrat po nich může být zábavné, ale i škodlivé.

Kdo ví, co dělá Maruška, moje první holka? Byl to můj první sex, v osmnácti, těsně po maturitě. Kdo ví, jak vypadá? Možná jsem se měla kdysi rozhodnout pro Pavla a nezůstat s Petrem. Jo, Pavel byl moje první opravdová láska. A já si nevážila toho, jak byl pozorný a hodný. Tehdy mi připadal jako moula. Kdo ví, co dělá? Kde žije? Jestli ještě žije? Zkusím zadat jeho jméno do vyhledávače…. Jani, všimla sis v té internetové diskusi toho Adama? To, co o sobě psal, naznačuje, že to je náš Adam, z naší třídy. Já ho neviděla snad čtyřicet let. Napíšu mu, co myslíš? Ne, nic si od toho neslibuju, prostě mě zajímá jak se má. No tak dobře, ano, byla jsem do něho úplně blbá a pořád na něj někdy myslím. Jaký by s ním byl můj život a tak..

Podobné myšlenky napadají mnoho lidí a současné internetové možnosti jim dávají dříve netušené příležitosti, jak po svých dávných láskách zapátrat. Pětapadesátiletá Irena se například velmi ráda baví tím, že projíždí sociální sítě a hledá na nich profily svých bývalých spolužáků, kteří se jí líbili. Našla už tak svého prvního kluka, pak druhého kluka, pak letmou známost z prázdnin.

„Baví mě podívat se, jak po letech vypadají, jak žijí. Někdy si je idealizuju a pak, když vidím jejich fotky, jsem ráda, že je to minulost. Naopak s jedním klukem, se kterým jsme se rozešli po letmé letní známosti, jsem si nedávno začala psát a oba jsme zjistili, že na to léto moc rádi vzpomínáme. Asi si někam zajdeme. Kdo ví, třeba se to po letech všechno vrátí. A když ne, prostě mě zajímá, jak žije,“ vypráví.

Psychologové upozorňují, že takové hledání starých lásek může poněkud zkomplikovat život. Když je člověk sám, je to v pořádku. Ale žít v manželství či partnerství a po večerech vyhledávat na internetu, jak se má ten, s kým jsme se poprvé líbali, vůči současnému partnerovi zrovna moc fér není. Znamená to, že nejsme spokojení? Nebo jsme, ale zároveň jsme prostě jen zvědaví? Nudíme se? Využíváme kouzlo sociálních sítí? Nebo je první láska opravdu tak silný emocionální zážitek, že se na něj nikdy nedá zapomenout?

Britský deník Daily Mail zveřejnil závěry průzkumu, který na toto téma dělal tým amerických a anglických psychologů. Vyplynulo z něj, že jednadvacet procent mužů by se po letech rádo setkalo se svou první láskou. A pozor, nejen platonicky. Uvedli, že by chtěli znovu zažít vášeň a vzrušení, které jejich první milostné vzplanutí kdysi provázelo. Jednalo se přitom o muže čtyřicetileté, padesátileté, ale i mnohem starší. Jistý pán, kterému bylo přes osmdesát, uvedl, že se mu o první lásce ještě stále občas v noci zdá, byť se mezitím oženil, rozvedl se, znovu oženil a ovdověl a obě svá manželství označuje za velmi vydařená. Ale na první lásku nezapomněl. Průzkum naznačil, že podobně uvažují i ženy. Většina z nich přiznala zvědavost a zájem o to, jak její lásky z mládí žijí a vypadají. Čtyři z deseti žen uvedly, že když se se svou první láskou po letech viděly, napadlo je, jaké by to bylo, kdyby spolu opět prožili milostný románek. Přes sedmdesát procent žen uvedlo, že použilo sociální sítě a zkusilo přes ně svou první lásku najít.

Kdyby to bylo možné, nechal bych si vyoperovat pomyslné centrum zamilovanosti ještě před pubertou,“ uvedl před časem psycholog Petr Šmolka s tím, že právě první setkání s láskou lidí zpravidla ovlivní na celý život. 

„První láska je takzvaně eroticko-emoční vztah. Ale ten se časem vyčerpá a pak záleží, jak jsou partneři schopni spolu kooperovat. Když jde o první lásky, často krátké a takové, které člověk poznal velmi mladý, mnohdy v něm zůstává pocit, že šlo o něco mimořádně krásného. Mnohdy je to ale proto, že byly krátké a nezasahovaly do nich problémy běžného života, tedy to, co pak člověk prožívá v manželství. Prostě si je tak trochu idealizujeme,“ vysvětlil.

Jenže takové idealizování může zkomplikovat život. Šedesátiletý Rostislav nedávno zjistil, že jeho žena přes sociální sítě vyhledala svého dávného přítele a domluvila s s ním schůzku. „Prostě jsem šel přes město a viděl ženu v kavárně s cizím mužem. Ne, že bych byl patologický žárlivec, ale koukala na něho asi tak, jako když náš pes kouká na salámy v řeznictví. Toho chlapíka jsem neznal. Když jsem se jí pak zeptal, kde byla, řekla, že  u kamarádky. Pro mě to byl šok. Po desítkách let jsem zjistil, že mi žena lže. Že by mě i podváděla? V našem věku? Nebo to dělala i dříve? Nakonec jsem zjistil, že to není tak horké. Neřeknu jak, ale prostě jsem vypátral, že to je muž, se kterým kdysi dávno chodila a prý to bylo hodně vážné. Prý se pak nikdy neviděli a teď se zkontaktovali přes Facebook. Nic jsem jí k tomu neřekl, dělám, že to nevím. Ale nechápu, proč mi to normálně neřekla, proč lhala. Kdyby to bylo nevinné, tak by přece mohla normálně říct: Hele, ozval se mi dávný kamarád, jdeme spolu na kafe,“ přemítá Rostislav.

Neví však jednu podstatnou věc. Jeho žena po schůzce své kamarádce řekla: „Byla jsem úplně blbá. Já si myslela, že to bude pořád ten zábavný chytrý kluk. Je z něj arogantní náfuka. Ještě štěstí, že jsme spolu nezůstali, zaplaťpánbůh za mého Rosťu.“ Jenže, jak řekl francouzský básník Emile Zola, první láska je los, který sice nevyhrává, ale jehož číslo si navždy pamatujeme.

vztahy a sex
Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
Navštívil jsem stará místa z dětství a byl jsem totálně zklamán, takže si myslím, že bych to taky nerozdýchal . Raději to tak nechat jak to bylo a vzpomínat na to pěkné...
Věra Ježková
Já bych ho vidět chtěla. Konečně, už jsem o tom napsala. Žádné co by, kdyby… Jen vědět, jak žil.
Jitka Hašková
Pátrat je obtížné. Chtěla z vysoké školy získat jména a adresy spolužáků ke svolání srazu asi před 8 lety a nedali mi to už tenkrát kvůli utajení adres. Ani spolužákovi, který tam učil, to nedali.
Hana Rypáčková
V manželství se lhát nemá, když je vše v pořádku, věří si a váží si partnera, klidně si mohou vyprávět, koho potkali, mít přátele stejného pohlaví. Věří napřátelství víc jak na lásku. Láska je droga, přátelství je pevné.První i poslední lásku už nemám na tomto světě. Přátelé mi ještě někteří zbyli. Na internetu nikoho nehledám, vadí mi žádosti o přátelství od neznámých lidí.
Zuzana Pivcová
Před několika lety mě v létě v jižních Čechách chytla zvědavost a začala jsem si na internetu vyhledávat své "staré lásky". Byla to ale jen taková zábava, nic jsem tím nesledovala. V některých případech, u cizinců, jsem byla překvapena. Pokud někdo žije ve vztahu, spíš by takto "pokoušet osud" neměl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.