Lelkování o adventu je zdraví prospěšné
Ilustrační foto: ingimage.com

Lelkování o adventu je zdraví prospěšné

4. 12. 2018

Činnost, která je úplně k ničemu. Třeba navlékání korálků, háčkování dečky nebo sestavování dřevěného vláčku. Něco, co jsme dělali, když jsme byli děti. Něco, o čem bychom sami řekli: Vždyť to je ztráta času. Tak právě to je prý to pravé, co bychom měli dělat v předvánočních dnech.

Pro většinu lidí to zní jako naprostá šílenost. Právě dny před Vánocemi mají spojené s největším shonem. Ať už jde o studenty, lidi pracující nebo o seniory v penzi, většině z nich se honí hlavou, co ještě nestihli, co by ještě do Vánoc měli udělat, co ještě chtěli vidět, zažít, koupit, uvařit, upéct, zorganizovat.

„Ráda tomu říkám myšlenková tykadla. Neustále v mysli odvíjíme vlákna všech možných situací, které nás teprve čekají. Zpravidla se nejdůkladněji věnujeme takovým, která by mohla špatně dopadnout nebo nám hodně záleží na jejich výsledku,“ popisuje tyto pocity psycholožka Alžběta Protivanská. A pokračuje: „Je to vnitřní stav, kdy může pomoci opravdu jediné, a to na chvíli se zastavit.“ Jenže pod tím pojmem si každý představuje něco jiného.

V jedné ostravské rodině se už nyní děsí Vánoc, protože jejich babička, osmašedesátiletá Jana, loni tak organizovala jejich přípravu, až den před Štědrým dnem skončila v nemocnici s vysokým tlakem. „Nakonec jsme uprosili doktora, ať ji na Vánoce pustí domů, ale byla v naprosto mizerném stavu. A my všichni víme, že to bylo proto, že se celý prosinec žila v pocitu, že ještě něco musí stihnout udělat, protože my všichni ostatní jsme zaneprázdnění, jejími slovy nemožní a neschopní připravit krásné rodinné Vánoce. Naši babička totiž penzi pojala jako nepřetržitý hon za dokonalým životem a organizuje ho celé rodině,“ vypráví Janina vnučka.

Letos se moc nezměnilo. Jana jezdí na velké nákupy, má seznamy dárků, které se rozhodla koupit, seznamy cukroví, které chce upést. „Její život je jeden velký seznam. Já si vždy myslela, že v penzi lidé odpočívají, ale naše babička maká více, než když byla v práci,“ směje se vnučka. Jenže Jana si už nyní opět stěžuje přítelkyni, že se cítí být unavená.

„Dělám co můžu a mám pocit, že oni to ani neocení,“ říká jí.
„Myslíš děti a vnuci? Tak proč se tak honíš, když máš pocit, že jim tím neděláš radost? Děláš tím radost sobě?“
„Ne, dělám to kvůli rodiny.“
„Ale když říkáš, že oni to neocení, tak asi něco není v pořádku. Tak to nedělej, když to nechtějí.“
„Ale chtějí.“
„Aha. No když myslíš.“

Podobné rozhovory jsou v adventním čase poměrně běžné. Je to logické, každý má trochu jinou představu, jak tento čas trávit, protože pro každého je ten čas něčím výjimečný.

Psycholožka Alžběta Protivanská říká, že jednou z cest, jak se s tímto obdobím vyrovnat, je přistoupit k němu tak, že v třetím adventním týdnu si najdeme činnost, která nikam nevede. Proč právě v třetím adventním týdnu? Protože ten prý většina lidí prožívá nejzběsileji. I ti, kteří si umí advent užít v pohodě a v klidu, s blížícími se Vánocemi často lehce znejistí a říkají si: Neměla bych přece jen něco upéct? Neměl bych přece jen koupit ještě nějakou drobnost? Že bych přece jen zajel z bráchou, i když mi leze na nervy, ale když jsou ty Vánoce…

„Koukejte do ohně nebo na ptačí krmítko. Vybarvujte omalovánky nebo navlékejte korálky. Podstatné je, že to k ničemu nepovede. Věnujte se něčemu, v čem se vlastně nedá uspět. Dá se to jen dělat,“ vysvětluje Alžběta Protivanská. No jistě, pro mnoho lidí tyto rady mohou vypadat poněkud přitažené za vlasy. Nesmyslné. Zbytečné. Ale kdo se jimi zkusí řídit, možná bude mile překvapen. „Pozorujte, kam vás pak vaše mysl vezme. Po deseti nebo patnácti minutách to bude nejhorší. Hlava bude dělat všechno pro to, abyste šli něco dělat. Vydržte a uvidíte, co se bude dít potom,“ tvrdí psycholožka.

Ano, účastníci pokusu se musí připravit na to, že se v rodině setkají s nepochopením.

„No ty jsi výborný. Tak já nevím, kam před Vánoci dřív skočit a ty koukáš na krmítko. Co tam vidíš?“
„Ptáčky.“
„Super, takže ty hledíš na ptáky a já se tady dělám s cukrovím.“
„Tak se na to vykašli a pojď se dívat se mnou.“
„Jsi se zbláznil? Teď? Vždyť budou Vánoce!“

advent psychika Vánoce
Hodnocení:
(4.8 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Já jsem příklad člověka, kterého tento předvánoční shon naprosto míjí. Jak už jsem kdesi psala, vánoční svátky pro mne začínají 24.12. dopoledne, kdy si byteček vyzdobím, odpoledne dlouhá procházka, večer pohoda. \\\\\\\ žádné honění, žádný stres...
Marie Faldynová
Přijde Ježíšek a ne kontrola z hygieny! Díky za dobrou hlášku pro mé kamarádky! Lelkování - tedy zbytečné vyrábění drobností - provozuji vlastně celý život. Po všem, co člověk musí a nestíhá je to pro mě forma odpočinku. V poslední době si k tomu pouštím z internetu Rádio7, nic vánočnějšího nenajdete!
Věra Halátová
Okounět, loudat se, lidově řečeno, čumět do blba. To nedokážu. Nějakou činnost vyvíjím stále, ale předvánočnímu blbnutí jsem nepodlehla nikdy a tudíž ani letos. Vy jste ještě nedostali ten e-mail, který ženy - zavilé uklízečky - upozorňuje na to, že 24.12. přijde Ježíšek a ne kontrola z hygieny?
ivana kosťunová
Tenhle článek musím zatajit před manželem.
Hana Rypáčková
Lelkování asi neprovozuji, mám to spojené s pospáváním, ale Advent jsme vždy měli rádi, setkávání, popíjení a očekávání...Vždy jsme s kamarádkou opouštěly rodinu v největších přípravách na Vánoce, vyply a i jely si oddychnout na hory. Moc na to vzpomínáme...
Danka Rotyková
Když už konečně máme my senioři čas, tak si to lelkování užijme každý po svém. Mám pocit, že jsme pak odpočatí, zklidnění a v pohodě. Dobré je si takovou pauzu dát kdykoli během roku.
Jana Šenbergerová
Jediné, co dělám průběžně, je lelkování. Takže když se blíží jakýkoliv svátek, nebo třeba ohlášená návštěva, chtě nechtě, musím se věnovat činnostem, které mě vůbec nebaví. Dnes jsem si užívala deště. Nevzali jsme si deštník a pořádně jsme při nakupování promokli. Vrátilo mě to do mladších let. :-)
Blanka Bílá
Hezký den, podle mne žádná činnost není ztráta času, ani to lelkování, vše nám nebo někomu jinému může prospět, udělat i radost.Chodím hodně pěšky, poslení dobou se i tzv. courám, pozoruji změny, ve městě, v přírodě, ptáky, zvířrata, stromy ,rostliny, každý den i jeho části jsou jiné a krásné, i když třeba prší.
Dana Puchalská
Lelkování je fajn. Ale vždy si vzpomenu na to, že lelek je opeřenec. A nákupní děs - běs mně absolutně nerozhodí. A že bych poletovala celý měsíc s luxem a za mrazu myla okna, to nehrozí. Já mám ráda vánoční pohodu a nehodlám skončit kvůli 3 dnům v nemocnici na infuzi.
Věra Ježková
Já si pod lelkováním představuji nicnedělání. Jakákoliv ruční práce tedy pro mne lelkování není. Slovník synonym praví, že lelkovat znamená okounět, loudat se. Coby důchodkyně dny předvánoční a jiné moc nerozlišuji. Uklízím průběžně, dárky nesháním na poslední chvíli. Něco upeču. A jsem v pohodě se sebou a svými nejbližšími.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.