Zastavíme se u nejznámějších vánočních ozdob, které pocházejí z Erzgebirge, tedy z oblasti Krušnohoří na německé straně, kraje horníků a dřevařů včetně řezbářů.
Nejznámější ozdobou je vánoční pyramida (Weihnachtspyramide). Jsou to osvětlené otáčivé konstrukce, které se používají jako předvánoční bytové dekorace i jako venkovní ozdoba. Výroba a používání pyramid je součástí lidové tvorby a krušnohorských zvyků. Tradice sahá do středověku, kdy byly v jižní a západní Evropě po celý rok v domácnostech běžné zelené větévky, které měly zahnat nemoci a zlé duchy. Ve východní Evropě pak hrálo důležitou roli světlo. Pyramida vlastně v sobě spojovala oba prvky. Až do roku 1930 zůstávaly pyramidy jen domácí ozdobou. Poté se zrodila myšlenka zhotovit pyramidu pro všechny v obci Frohnau. V současnosti prožívají pyramidy v Německu velký rozmach a lze je spatřit téměř v každém městě. Momentálně nejvyšší je v saském městě Johanngeorgenstadt, měří přes 25 metrů. Pyramidy se otáčejí díky stoupajícímu teplu ze svíček, které roztáčí horní okřídlené kolo a s ním pomocí tyčky spojený dolní talíř. Většina pyramid je dřevěných, jsou zdobeny křesťanskými i světskými lidovými motivy.
Další vánoční dekorací je visutý či světelný oblouk (Schwibbogen, Lichterbogen). I on má tradici v hornickém kraji a údajně symbolicky představoval ústí štoly a světla na oblouku vyjadřovala touhu horníků po denním světle, které část roku vůbec neviděli. Původně se vyráběly světelné oblouky většinou z kovu, dnes převažují dřevěné. Nejstarší oblouk pochází rovněž z města Johanngeorgenstadt a rok jeho výroby 1740 byl objeven až v roce 2003 po setření vrchní vrstvy nátěru. Uvnitř oblouku se podobně jako na pyramidě objevují výjevy ze života horníků, ale i biblické náměty.
Ve velké oblibě jsou i kouřící mužíčci (Räuchermann nebo -männchen), kteří byli vynálezem hračkářů z Krušnohoří. Slouží k pálení františků. První zmínka o nich pochází z roku 1830. Jedná se o dřevěnou dvoudílnou figurku, do níž se na spodek umístí zapálený františek. Stoupající kouř vychází ven nejčastěji otvorem úst. Někdy se klade františek přímo do fajfky. Figurky se dříve vyráběly podomácku, avšak dnes už i průmyslově. Mají podobu různých povolání - k vidění je hajný, voják, horník, domácí a další. Zhotovují se i skupinové výjevy, i třeba celá hospoda, případně kouřící lokomotiva nebo hrnec. Františky se pálily v Krušnohoří ještě před výrobou tradičních dýmajících postav.
V současné době jsou výše zmíněné dekorace rozšířeny do celého Německa a hodně se i vyvážejí do ciziny. Jsou oblíbené třeba jako naše skleněné figurky nebo betlémy. Jak se říká - jiný kraj, jiný mrav.
