Návrat ztraceného profesionála
ilustrační foto: pixabay.com

Návrat ztraceného profesionála

31. 10. 2018

Fanouš Hovorka si připadá jako Jan Sladký, Kozina. Do roka a do dne nastoupil opět jako ostraha do obchodu. Tento čin nebyl zapřičiněn ani tak nostalgií, jako spíše nedostatkem peněz. Jeden rok mít méně o šedesát tisíc korun čistého jako příspěvek k důchodu není přece žádná legrace. A je to poznat. Při frekvenci své spotřeby dvou stovek denně na obživu, pokusil se o redukci. Už žádné ,, rózné šaláty“, jak pojmenovával od studentských dob podobné laskominy. Ale k chlebu a vodě přece jen ještě nedospěl.

V předchozí prodejně strávil důchodce třináct a půl roku! Prodejna s drahými parfémy se mu stala druhým domovem. Byla to vlastně jakási klec. Prodejna malá, asi jako dva větší obýváky. Pohoda uvnitř. Měnily se prodavačky, vedení ale zůstávalo. Fanouš si znepřátelil paní vedoucí svojí nevymáchanou hubou, takže mezi nimi vzniklo jakési virtuální manželství. Zástupkyně, hezká a hodná paní, s ním sedm let nemluvila! Jednou se o tomto faktu zmínil před kamarádem, který jej v prodejně navštívil. Pravil: ,, Pepíku, ta paní se mnou sedm let nemluví a já jsem jí nic neudělal!“ A přítel odvětil: ,, No asi snad proto!“

Krásná doba skončila necitlivým zásahem. Koncem října mu bylo sděleno, že obchod rozvázal s agenturou smlouvu. A jinde pro něj práce není. Dostal výpověď. Po celý rok se pak prodejně vyhýbal a bránil se návalu nostalgie.

Čas oponou trhnul. Doba se změnila. Najednou v našem národním hospodářství nastal nedostatek pracovních sil. Fanouše zaujal inzerát. HLEDÁME ZÁJEMCE PRO OSTRAHU! Bývalý strážný zbystřil pozornost. Což aby to po roce opět zkusil. A začal si říkat:,, Nejsi stařec, jsi bývalý profesionál!“

Přihlásil se na patřičném místě a sjednal si schůzku s manažerem nové agentury. Doufal, že setkání neskončí už letmým pohledem na něj, neboť zachovalý šestasedmdesátník je spíše výjimkou. Mladý ambiciózní manažer byl asi milosrdný.

Fanouš mohl nabídnout cukrovku, kardiostimulátor, spolehlivost, dochvilnost a zkušenosti. Dále uvedl, že se naučil stát, chodit sem a tam, čekat. Byl přijat! A tak pochopil, že s Rakouskem to musí být špatné, když do boje přibírá i kryply!

Nové pracoviště jej docela uzemnilo. Podle minulé prodejny to byla hala Hlavního nádraží.,, No těbůh!“ Paní vedoucí byl přijat chladně. Zjev nového příchozího ji nezaujal, ani nebylo v očích patrno rozčarování. Jedna prodavačka jej pak uvedla do šatny. Když si pak šel po několika hodinách pro něco do aktovky, spustil alarm! Přiběhla prodavačka a oznámila, že ten červený čudl při svazku klíčů je čidlo! Nástup do nového zaměstnání byl provázen sirénou!

Iluze výhodného zaměstnání začala rychle vyprchat. Je to majetek německé firmy a jakási všehochuť. Prodává se textil, kosmetika, bižuterie, hračky a upomínkové předměty. Je to jakýsi Blešák v luxusním provedení. Ceny jsou v několika měnách. Ostraha musí procházet celým "nádražím“, a to bez označení, v civilu. A tak Fanouš Hovorka se stal jakýmsi detektivem tohoto obchodu. A šetření je vidět na každém kroku. Zatímco v minulé malé prodejně byly tři pokladny a dvě prodavačky jako informátorky, zde jsou pokladny jen dvě! A ženy, mající službu, se nezastaví po celý den. A hlavním průšvihem jsou jedenáctihodinové směny ostrahy, neustále na nohou. A za celou tu dobu jen dvě patnácti minutové přestávky na kávu a odpočinek!

Manažer asi avizoval paní vedoucí, že nový přírůstek je osoba s výcvikem. Nikdo jí ale neprozradil, že v jeho bývalé prodejně nebyly u dveří pískače. A on má kromě pochůzek stát občas u dveří. Neví, proč to píská a čím to je! Nakonec mu jedna mladá prodavačka ukázala ten čudl třeba na zimní bundě, který neodstraněn u pokladny píská! Ostraha jenom doufá ,že to prodavačka nevykecá. Ranní troubení poplachové sirény a naprostá nevědomost ostrahy by jej mohlo klasifikovat jako pitomce. Také mu nikdo neřekl, že má asistovat u převlékacích boxů! Neví ale, jak. Nehodlá uvnitř pomáhat při převlékání.  Asi má sledovat zákazníka při vchodu za plentu a pozorovat tu změnu po východu. Ale hlavní rána se dostavila velice záhy. Romové! V bývalé prodejně zcela vymizeli. Člověk v teplácích si nejde koupit parfém za pět stovek! Zde je to tak padesát na padesát! A chodí upraveni.

Po roce sladké nečinnosti přišly obavy. Fanouš, i když chodil skoro denně na desetikilometrové procházky lesem, netuší, co s jeho nohama udělá těch jedenáct hodin v kuse. A vyfasoval hned tři jedenáctihodinové směny za sebou. Druhý člen, se kterým se bude střídat, potřeboval volno. Po první směně cítil nohy až v podpaždí. Ale tréninkem se všechno upravilo.

Tak to bychom měli. Manažer ovšem předložil smlouvu jen do konce roku.

,, Když ale neudělám nějakou pitomost, zřejmě ji prodlouží. Na tuhle práci lze získat jenom ještě schopného důchodce. Za dvanáct tisíc měsíčně by žádný mladý člověk rodinu neuživil. A já když k tomu přidám důchod, přiblížím se průměrnému platu!“

Zbývají ještě činy! První úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Při odchodu za doprovodu pískání byla zadržena paní. Nevzpírala se. Vysypala kabelku a na jednom kousku spodního prádla byl ten čip. Paní pokladní se ale omluvila, že jej v tom fofru zapomněla odstranit. První zákrok byl patřičně prezentován. Podařilo se také zachytit dámu v převlékacím boxu. Za plentou zmizela s několika bundami. Vylezlo z ní, že si jde koupit akorát rifle. Paní vedoucí vše sledovala, zjevně potěšena.

Po roce gazdování, ocitl se Fanouš Hovorka na pokraji chudoby. Když zdraví dovolí a on to vydrží alespoň rok, zařadí se mezi lepší lidi, kteří si mohou dát čas od času oběd v restauraci první cenové skupiny. A Vietnamci už nebudou stálými přispěvateli do jeho botníků a šatníků.

A tak prodejnou prochází velký, šedivý, na krátko ostřhaný chlap s vizáží mariňáka. U vchodu pak disponuje výrazem Esesáka. Je to základní výraz v poloze tváře do naštvana. Jako detektiv se do tohoto prostou jaksi nehodí. Jedna stará Romka jej požádala, aby jí u vchodu pohlídal tašku!  Ačkoliv v takovém obchodě se nezdraví, byl několikrát uctivě pozdraven příchozími děvčaty. Asi připomínal obávaného učitele.

Jednou byl dokonce osloven zjevně zdrogovaným a řetězy omotaným vousáčem. Potěšil ostrahu dotazem: ,,Šéfe,neprodáváte karty?"

A tak po několika šichtách se novici začíná v prodejně líbit. Možná tady bude někdy v budoucnu i legrace. Už začínal mít strach. Je přece známo, že třetinu života člověk prospí a třetinu je v práci. A když se do práce má chodit s nechutí, stojí pak život za starou belu. Po celou dobu se o pohodu na pracovišti snažil. A byl by velice nerad, kdyby si to skoro na konci života měl pokazit!

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Františku, hezky se to čte. Děkuju.
Marcela Broumová
Prolínání světů, konkrétní, vtipný přístup i pohled Františka.
ivana kosťunová
Třeba si s touhle paní vedoucí "sednete". Byla by to příjemná změna.
Věra Ježková
Příjemně vtipné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.