Všechno špatně aneb Když chybí uznání

Manželská hádka obvykle začíná tak, že nejdřív jde o nějakou věc (řízek, dovolená, jablka) a brzy se hádka točí kolem obou manželů. Ten, kdo si toho všimne první, ji má utnout tím, že zmlkne, odejde, schová se. Beze slova (nebo bude další hádka a rozladěnost). Když byl ten pár ve vlaku, měl ten první (ať žena, nebo muž) prostě zmlknout a dívat se vytrvale z okna. "Ty ses urazil(a), vid?" zkusí to ten druhý. - Zavrtět hlavou a mlčet. Začít si číst noviny nebo zavřít oči. Protože jinak to nemá řešení a oba se jen zraní.

Jsou horší věci na světě. Žádný člověk není anděl. Kolikrát jsem viděla dvojici, jak se k sobě něžně vinuli a najednou se rozvedli, nebo paní si někde stěžovala, že ji manžel ubližuje. Nějaká slovní drobná šarvátka kvůli jablkům. Lidi se hádají a zase udobřují, někde to vypadá jako manželství po italsku, ale když jeden z nich zemře, druhý je z toho na psychiatra, jak vzpomíná na toho zlatého člověka. Kdo může být kritikem druhých lidí? Nikdo. Protože nikdo není dokonalý a nikdo nemá dokonalé manželství ani vztah.

Někdy se člověk opravdu sám nad sebou zamyslí a potom si musí přiznat , že by měl být vstřícnější. Moje maminka vždy říkala "Jó holka jestli chceš žít s mužem musíš stále být ve střehu a chválit a být přizpůsobivá a nikdy nedat najevo ,že muž nemá pravdu". Potom Ti manželství dlouho vydrží být šťastné a spokojené. Moc se tím neřídím ,ale přesto moje manželství už trvá od roku 1971 a dosud se máme rádi, i když se občas v něčem neshodneme.

Mrzí mne, když jsem svědkem takového nepříjemného hovoru mezi partnery. A mohou to být i cizí lidé. Bohužel se to netýká jen dlouhodobějších vztahů. I mladí si někdy zbytečně ubližují, i když jsou v přítomnosti svých dětí.

Dlouhodobý vztah je "Vysoká škola manželské diplomacie".

Zajímavá studie možného vývoje vztahů.