Jak jsme sbírali uhlí

Jak jsme sbírali uhlí

29. 9. 2018

Padesátá léta 20.století poznamenala životy lidí v mnoha směrech. Spousta lidí bylo zavřených, v rádiu se vysílaly soudy s tzv. „ zrádci “ republiky, ve společnosti se nesmělo kritizovat vedení státu a zejména KSČ! Ta vládla všude! Každý se snad bál každého, soused i souseda! Byl nedostatek zboží potřebného k žití! Stejné to bylo s uhlím. Bylo po válce a přednost přídělu uhlí měl průmysl. Uhlí bylo na příděl. Později se tento stav trochu uvolnil, ale „ volné “ uhlí bylo zase dražší a každý si ho nemohl koupit! V rodinách se tehdy topilo hlavně v kuchyni, kde se nejen vařilo, ale také i žilo! V pokoji, alespoň u nás, se topilo jenom o svátcích, nebo v neděli odpoledne. Vzpomínám si, že jsme chodívali s maminkou na místní nádraží sbírat uhlí. Chodilo tam  více lidí! Na místním nádraží se totiž vykládalo uhlí pro Uhelné sklady. Uhlí „ šlo “ z vagónů přímo pásem na nákladní auta, která je odvážela na skládky do Uhelných skladů. Při této vykládce popadala spousta uhlí z pásu, mezi koleje. Uhlí jsme sbírali do kbelíků a sypali do jutových pytlů. To víte, že jsme byli zmazaní, ale zase jsme měli dobrý pocit, že se hezky ohřejeme! Někdy jsme nasbírali třeba i 2 pytle. Takový pytel, když byl pěkně plný, vážil i 50 kg. Pytle jsme naložili na vozík a jeli domů. Hned bylo čím přikládat do kamen. V kuchyni nám to na přikládání vydrželo nějakou dobu a hlavně jsme ušetřili peníze a také uhlí ve sklepě, které, hlavně přes zimu, rapidně ubývalo! Nedalo se to dělat často, aby to nebylo moc okaté! Tenkrát záviděli někteří lidé i takovouto činnost. Takže, ne často a hlavně za tmy!!

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivan Petroušek
Již jsem "tady na íčku" dlouho nebyl,ale vracím se abych také přiložil trošku uhlíčka.Bydleli jsme na počátku šedesátých let v Třemošné na Sklárně asi jen 50-60 m od tratě Plzeň - Žatec v býv. strážním domku pův. německého koncentr. lágru. Tehdy zimy bývaly jak mají být a protože uhlí bylo drahé,několik dětí z opravdu chudých rodin chodilo žebrat o uhlí ke kolejím.Hned vysvětlím jak. Trať z Třemošné na Plzeň ke tanici Orlík mírně stoupala a lokomotivy s nákladními vlaky v tom úseku jely opravdu krokem.Takže jsme od prvních metrů otevřeného úseku vedle kolejí popobíhali vedle lokomotivy a volali na topiče,jehož pracovní místo bylo právě na levé straně: "hodťe nám uhlí,hoďte nám uhlíI" a věřte,že málokterý topič nás ignoroval a po celém úseku asi 150 m dlouhém házel do sněhu u kolejí lopatu za lopatou kvalitního černého uhlí. I já jsem často běhal a volal,ale uhlí,které mohlo být mé,jsem nechával dětem,které doma opravdu moc tepla neměli,ani toho rodinného a to mi již tehdy docela hřálo u srdce.
Marie Ženatová
Na Drahanské vrchovině je hodně lesů, takže v této době vesničané topili hlavně dřívím, šiškami a pochopitelně nejvíce pilinami v piliňácích. Bylo mi 5 let a už jsem s dědečkem každé ráno nabíjela piliny do několika pilináků aby jsme se alespoň trochu ohřáli. A také jak píše paní Jitka jsem vždy s babičkou celý podzim sekala roští, které se svazovalo do otýpek, byla to velmi pracná, ale přitom i nádherně voňavá práce...
Libor Farský
Milé připomenutí i mého dětství.
Jitka Caklová
Na uhlí v té době jsme nárok neměli a s všudypřítomnými tajnými za zády bychom ho mnoho nenasbírali. Každý rok jsme dělali dřevo na topení, na které jsme jezdili vozem taženým koňmi až do Kuřivod. Do vánoc nám stačily piliny na topení v piliňákách, které se pak vyměnily za kaborky. Jen těch otýpek roští, co maminka každoročně nasekala. Na topení uhlím si ani moc nepamatuji.
Hana Čadová
Když přivezli uhlí, tak chlapi s putnou na zádech uhlí odnesli do sklepa a my v kýble tahali do 3 patra. Výtah nebyl.
Ivona Lachová
Moji příbuzní a známí chodili na haldy (výsypky) vybírat uhlí. Na Ostravsku to bylo běžné. Kdo ho nasbíral více, prodal sedlákovi, který neměl na uhlí nárok nikdy. A nebo také někdy směnil za slaninu, maso, sádlo nebo peníze. Byla to nebezpečná práce, lehko se přišlo k úrazu a někdy i smrtelnému. Já pak jen slýchávala, že někde není uhlí a děcka mají uhelné prázdniny. Ale mne, bydlící na Ostravsku to ve škole nikdy nepostihlo.
Jana Kollinová
Naše generace zná důležitost uhlí v domácnosti. Starost o zajištění potřebného množství byla na rodičích, ale od malinka jsem se na ukládání uhlí do sklepa podílela. Moje poslední vzpomínky jsou na dřinu přenášet 50 metráků v kbelících po schodech do místnosti v přízemí činžovního domu. Tři šupny na dvoře měli zabrané starousedlíci. Dřina neskutečná! Uhlí nás zahřálo dvakrát. Stejné to bylo s uskladňování brambor na zimu. 50 kg pytle jsem na dvoře přebírali a naopak nosili po schodech dolů do katakomb pod budovou. Fuj, těch pavouků sekáčů pohromadě jsem již nikdy v životě neviděla.
Zdenka Jírová
Moji rodiče takémchodili sbírat uhlí na nějakou výsypku. Chudáci, nadřeli se moc. Vše, co jste napsal, znám i z vlastního života. Byla jsem ještě malá, ale vím to.
Věra Ježková
Doma jsme topili uhlím dlouho, nosili jsme ho do třetího patra. Na gymnáziu jsme se sesedali v kabátech a rukavicích kolem kamen, uhelné prázdniny nepamatuji. A babička vyprávěla, jak chodila jako mladá krást uhlí na dráhu. Jednou se s ní vlak rozjel – seskočila.
Dana Kolářová
Uhelné prázdniny byly fajn.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.