Jak si plnit cestovatelské sny

Viděla jsem kus Evropy (včetně Ruska). Líbilo by se mi navštívit Řecko a severské země, ale nejde to z důvodů rodinných a zdravotních. Tak už o tom nepřemýšlím a nevadí mi to. Na vaše fotky se ráda podívám. Přeji vám šťastné cesty.

Paní Fialová, já nechtěla článkem nikoho urazit, tak proč hned ta slova o "fackující hanbě". Tohle je můj život a dovolím si tvrdit, že jsem vychovala tři samostatné jedince, kteří si opravdu svoje hypotéky splácí sami a mě fakt hanba nefackuje, že si za svoje tvrdě vydělané peníze plním své sny. Mimochodem, ještě stále pracuji. Já se ráda a zcela nezištně podělím o své cestovatelské zážitky s každým, kdo o to stojí a třeba se na dané místo z nějakého důvodu nemůže podívat. Ráda si přečtu i váš článek o cestování s vnoučaty, jsem také babička a každou inspiraci uvítám. Píši do rubriky Cestování, nikoliv do rubriky Ekonomická situace českých důchodců. Možná i tato rubrika by byla zajímavá, ale já se radši budu držet cestování.

Přestože já tímto způsobem cestovat určitě nebudu, fandím Vám a doufám, že budou cestopisné reportáže s krásnými fotkami.

Zde všude už jsem byla, ale prstem po mapě. Neznám pořádně svoji vlastní vlast a dálavy mně nelákají. Nikdy jsme na tohle neměli a mít nebudeme a kdo neprožil můj život, nemůže jej ani hodnotit...….nebo pomlouvat. Každý žijeme dle svých možností a dle svých priorit

Moje děti na tom nejsou tak dobře,abych od nich přijala příspěvky na cestování po světě.To by mě asi hanba fackovala,kdybych si jezdila na takovéto zájezdy a nechala děti léta splácet hypotéky.Mnohem radši vezmu vnoučata a jezdíme po naší krásné zemi.

Máme to doma nastavené podobně jako vy. A naprosto souhlasím se závěrem. Při návratu z cest si vždy uvědomím, jak je u nás hezky a jaké malicherné problémy řešíme.

Přestože bych já z důchodu na dalekou a poměrně dlouhou každoroční cestu neušetřila, těm, kterým se daří, cesty nezávidím. Nějak mi stačí letní výlety po naší zemi. Spíš mě někdy mrzí, že do mnoha krásných míst bych se bez vlastní dopravy dostávala s obtížemi a nebo se nedostala vůbec. Chůze se nebojím, ale nejsou všechna ta místa jen tam, kam by člověk "kamenem dohodil".

Kdybych to měla shrnout v těch 3 bodech za sebe, tak děti jsem neměla, peníze po listopadu jsem docela měla, mluvila jsem německy, ale to nestačilo, tak jsem přidala výuku angličtiny. Nebyl důvod se vymlouvat. Cestovala jsem hodně, ale většina těch cest byla služebních. Vyhovovalo mi jezdit na ně až na výjimky sama. Pak jsem začala jezdit hodně na pobytové zájezdy. Pořád se ještě domluvím, pořád se ještě uživím, ale zjistila jsem, že už mě to ven nějak neláká. Letos končím. Nemám zdravotní problémy, které by mi v cestování bránily. Zkrátka už budu u nás. Asi tak a žádné další zdůvodňování. Ale každému, kdo touží a může jet, to skutečně moc přeji.

Obecně výlet do Asie vyjde levněji než do Chorvatska k moři a děti by se měly o své bydlení postarat sami a ne na úkor snů svých rodičů. Naše děti nás v cestování podporují a třeba k Vánocům se skládají na Low cost letenku. Cestujeme nízkonákladově, o každé cestě vedu itiner včetně nákladů. Nechci, aby můj článek vzbudil nějaké negativní reakce, chtěla jsem podpořit ty, co by chtěli vyrazit bez cestovky a nemají odvahu. Hezký den.

Nechodili jsme ve značkovém oblečení,nemovitosti(starou chalupu a malý byt po babičce) jsem dala dcerám,aby měly kde bydlet,přesto takovéhle cesty můžou být pro mě jen sny.Ale jinak článek beru jako bezva návod pro české důchodce :)