Má smysl plánovat v důchodu svůj další rozvoj?

Už když jsem po revoluci začala chodit na kurs němčiny brzy jsem přišla na to, že učení mi půjde pomaleji - ale jde to. V šedesáti jsem se před výletem do Bolívie učila španělsky - a taky jsem něco zvládla. Od září mne čekají čtyři semestry hry na kytaru. Jsem zvědavá sama na sebe, budu asi potřebovat hodně trpělivosti.

Nevidím ve slově plánování nic špatného. Mám dost aktivit a ty dávám do záznamníku, aby vše klaplo a nekrylo se. Evko já bych ráda na němčinu, zda budou mít ještě volno. A když něco z plánovaných věcí nevyjde, nevadí mi to a jedu dál.

Jíťo C., vidím to velmi podobně. Ali, to, co ty, plánuju taky. Ale neříkám tomu plánování. Z toho slova mi naskakuje kopřivka. :-)

Mám na to už jen týden, abych uskutečnila svůj plán a podala si přihlášku ke studiu na Universitě 3. věku.... Jen ty nabízené obory ne a ne mne zaujmout..Podmínky splňuji, odvaha chybí... Tak šup šup...

Jak slyším slovo "plánovat", teče mi voda ze zubů. Vždy jsem měla spoustu zájmů a aktivit. Neplánovaných. Prostě jdu a udělám. A kromě toho mám spoustu povinností, které prostě musím udělat. Až když mám povinnosti za sebou, řeknu si, co ted, co podniknu? A začnu. Například v zimě háčkovat nějaké drobnosti, malovat na kamínky, uplést - většinou nějaký polštářek, než upletu vnukovi svetr, tak mi vyroste. Dva dny v týdnu mám zaměstnání - dohodu za peníze, a je to obor, kde musím stále sledovat změny zákonů a předpisů souvisejících. Není problém se něco naučit, pokud člověk skutečně chce. I když je pravda, že ve dvaceti mi to učení šlo mnohem lépe. Pokud je mozek zvyklý celý život pracovat, pokud se používá, tak pracuje dál. Každý se ve své profesi musí neustále zdokonalovat a učit novým věcem, i když už je i60. A to neplánovaně.

Alenko, mluvíš mi z duše. Dělám to jako ty. jen se mi prohloubily zájmy o pěstování balkonových květin, to místo zahrádky, kterou už nemám, ale za to mám dvě kočky, aby mi nebylo smutno. Nudu neznám, používám net, FB na mobilu,a pořád čtu knížky, na které jsem dřív neměla tolik času.

Vůbec jsem neplánovala, že v důchodu začnu fotit a psát příspěvky pro seniorský portál. A přece se to stalo, najednou tu byla první fotka a první článeček. A to mě baví, tak trochu si naplánovat, kam pojedu a o čem pak napíšu ...

Mám plno plánů a začínám je realizovat.

Tento článek má hodně společného s článkem, Vědomí a stárnutí. Mají souvislost? Tedy neplánuji, ale stále si plním své sny "za pochodu" a nevylučuje se to s tím, co jsem napsala v příspěvku níže, ani v příspěvcích u zmíněného článku.

Já teda trochu plánuju. bez toho se těžko udělá něco nového a to mě baví. Bohužel mě taky stresuje když prohraju, ale o to víc těší, když vyhraju. Tím myslím, když se splní cíl, který jsem si vytkl. Mám jich vždy několik najednou,až moc. chtělo by to soustředit se na míň věcí, ale když život vytváří tolik nových příležitostí!