Všichni víme, že tohle není seriál nějakých vyprávění z minulosti. Je to naopak skoro živý přenos ze současných dní v různých zemích Evropy, podle toho, jak pokračuje Transkontinentální cyklistický závod z Belgie přes Rakousko a Slovinsko do Polska, Čech a dále přes Maďarsko, Bosnu a Albánii do Řecka. Fotografie ze startu a cíle byly v prvních příspěvcích, teď jsme na území Rakouska a Česka. A už i Bosny! Všechny závodníky můžete sledovat na stránce https://www.transcontinental.cc/map.
Situace dnes večer: Vedoucí jezdec, James, profičel Maďarskem a Chorvatskem a už dorazil na Bjelašnicu blízko Sarajeva, což je další povinný kontrolní bod. Björn jede hned za ním se ztrátou asi 125 km (to zní děsně, co?). Zatím vzdali 34 závodníci, 216 jich jede dál. Mezi nimi i Leoš Hrádek s číslem 83. Ten má zvláštní motiv: chce upozornit veřejnost a média na celosvětové hnutí CWA (pod heslem „právo na vítr ve vlasech“), jímž se dostává pozornosti špatně pohyblivým a často osamělým seniorům. Dobrovolníci je vozí na vyjížďky na speciálním kole. Právě na takové kolo sbírá Leoš peníze – příspěvky veřejnosti. Shromažďují se na účtu č. 2101471919 ve Fio Bance (kód banky 2010), který si může každý prohlédnout. Přímo jej najdete na https://bit.ly/2M3g6pr . Mimo to jsou do akce zapojena i některá česká a moravská města a jejich domovy pro seniory, které si chtějí koupit kola pro své obyvatele. Rádi bych však, aby kol bylo v ČR brzy co nejdřív. V mnoha zemích jich jsou desítky, ve srovnatelně velkém Irsku jsem jich napočítal devatenáct, na malém Islandu dvacet (! – viz stránka s poetickým názvem http://hjoladohadaldri.is/). V Česku zatím – nula.
Takže se mi povedlo do jednoho odstavce vměstnat skoro všechno důležité a jedeme dál. Já sám bych Leoše nejraději viděl na trase přes Třeboň a Kutnou Horu, avšak je také možné, že jako většina ostatních si zvolí cestu přes vysočinu (Jihlava, Chrudim). To se mi nelíbí, je to moc kopcovaté a kdysi vedoucí muž pelotonu právě tam shořel a musel 13 hodin odpočívat. České kopečky a špatné silnice = zkáza slabších jezdců. Avšak musíme ho nechat být, je to rozhodnutí každého účastníka. V nejbližších hodinách to už bude jasné. Nyní čeká povinný kontrolní bod č. 3.
Kam se jede? Směr Špindlerovka – Slezské sedlo
Sice se nachází v nadmořské výšce pouze 1197 metrů nad mořem, avšak pořadatelé připravili jezdcům drsný vtip: Musí se tam vyjet z polského Podgórzyna. Zprvu po silničce a hlubokým lesem, avšak postupně po cestě (bez motorových vozidel) v nejprudším stoupání na území Polska. Sérií serpentýn s dokonale rozmláceným makadamem (to je kamenivo pospojované asfaltem), s hrůzostrašnými dírami. Když tam zajedete a nedokážete vyjet, už se nerozjedete a jdete pěšky… Občas je čeká stoupání 28% - který řidič si to umí představit? (Cyklisté na Tour de France překonali letos na bájný Alpe d´Huez stoupání přes 8%, místy i více.)
Celkem jde o stoupání v délce 11,5 km, poslední dva až tři kilometry jsou nejtvrdší. Nahoře v sedle je čeká útěšná horská louka, avšak cyklisté odbočí vlevo několik stovek metrů na polskou chatu Odrodzenie. Ta má tedy příznačné jméno: Znovuzrození! Tady je místo povinné kontroly (razítečko do průkazky, kvůli tomu asi jedou J ).
Stručně tedy: začátek stoupání je v 357 m n.m., cíl 1233 m n.m., na 11,5 kilometrech je třeba vyšlapat 872 výškových metrů, neboť sedlo je v 1197 m n.m., ale pak se ještě vyjede k chatě. Leoš má zatím dost času, protože tato kontrola se uzavírá až 7. srpna v poledne. Až sem cyklisté našlapali minimálně 2060 km, avšak, jak již víme, prakticky to je o nějakou tu desítky až stovku více. zde také dojde k tomu, že pomalejší jezdci budou vyloučeni z klasifikace, ale pochopitelně, nikdo jim nemůže zabránit, aby nepokračovali dál. což také mnozí udělají, jak víme z minulosti.
Ještě se vrátím k tomu stoupání, vy to můžete přeskočit. Stoupání 25 % znamená, že na cestě dlouhé 100 metrů vystoupáte o 25 metrů vysoko. Vypadá to málo, vždyť střecha v úhlu 45° by měla stoupání již 100 %. Avšak ve skutečnosti to vůbec není málo a zkuste si po tak strmé cestě jít nebo běžet nebo jet na kole. Je to podobné jako na strmém schodišti… které by však bylo dlouhé několik kilometrů. Na silnici již s 10% stoupání musí být varovná dopravní značka. Pokud jde o jízdu na kole, tak „legrace“ je v tom, že při stoupání vyšším než dejme tomu 25% vám buď podkluzuje zadní kolo, anebo se při šlápnutí zvedá přední kolo. (A jen pro srovnání: legendární Tourmalet na Tour de France, tamní nejstrmější kopec, straší jezdce stoupavostí až 11%...) Takže znovu koukněte na Leošovu fotku se značkou 30%.
Nejlepší taktikou v tomto závodě prý není přijet od západu přes Harrachov, ale raději vyšlapat Špindlerovku od Vrchlabí, sjet do Podgórzyny a podle podmínek soutěže jet odtud zpátky. To udělá i Leoš a já bych chtěl být u toho. Podle toho, kdy tam pojede, snad v pondělí dopoledne…
A nezapomeňte, i na Islandu mají senioři fáum vind í vanga – pardon: právo na vítr ve vlasech.
Ještě k fotkám: Tentokrát jsou dvě od pořadatelů (nápaditá se západem slunce za chatou Odrodzenie a včerejší liják při stoupání na Slezské sedlo – obě bez Leoše), dvě selfie od Leoše (všimněte si hlavně té černobílé umělecké), pak vzpomínka na CWA (v prosinci v Dánsku) a mapku jsem vám přidal, protože ta má taky svoji poetiku. Ti úplně vpravo už jedou z Krkonoš do Maďarska. Vidíte tam Vídeň, Jihlavu a další města a níže vlevo číslo 83. Tak to je náš velvyslanec dobré vůle, abych tak řekl.
