Babička nechce hlídat. Problém hlavně o prázdninách
Ilustrační foto: ingimage.com

Babička nechce hlídat. Problém hlavně o prázdninách

25. 6. 2018

Čím dál více mladých lidí si stěžuje: Babička nám nechce hlídat děti. Pomalu, ale jistě totiž padá představa mnohých rodin, že babička či dědeček musí být kdykoli připraveni postarat se o vnouče.

Tady je odposlechnutý hovor dvou žen ve věku něco po třicítce:

„Tak si představ, že na ten wellnes víkend nejedeme, protože máma odmítla pohlídat děti. Řekla, že jsem jí to měla oznámit v předstihu, že už o víkendu něco má. Takhle mě vypekla vlastní máma.“

„Moje je úplně stejná. Dokonce odmítla hlídat moje dva kluky a dvě holky mé sestry najednou. Řekla, že čtyři děti prostě nezvládá, že ji z nich minule bolela hlava.“

A třetí dodala: „Holky, já si vždycky myslela, že babičky jsou od toho, aby nám pomáhaly s dětmi a ne aby chodily na výlety a do kaváren s kamarádkami. Ta moje pořád někde lítá a dokonce mi řekla, že když jsem si dítě pořizovala, měla jsem počítat s tím, že to obnáší fakt, že budu muset být doma a nejezdit po výletech. Naštvala mě tak, že teď spolu nemluvíme.“

„Dříve, když šla žena do penze, automaticky se předpokládalo, že má spoustu času a hlídání vnoučat se stane její životní náplní. Jenže dnešní šedesátnice a sedmdesátnice žijí život, jaký dříve žily ženy ve čtyřiceti, to znamená, že mají mnoho zájmů a aktivit,“ připomíná psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy stárnutí.

Kateřina Dvořáčková, která pracuje v jedné pražské mateřské školce, potvrzuje: „Často slyším, že si maminky stěžují, že jim tchyně či mámy nehlídají děti tak často, jak by si představovaly.“

V jedné ostravské rodině nedávno došlo k velké rozepři. Syn požádal mámu, aby k nim dvakrát týdně odpoledne jezdila do bytu postarat se odpoledne o děti, když se vrátí ze školy. Tak od jedné hodiny do šesti večer, aby tam pobyla. Důvod: Jeho žena se přihlásila jednou týdně na francouzštinu a jednou týdně jezdí na druhý konec města cvičit jógu. Takže se v úterky a čtvrtky dostane domů až večer a on se vrací z práce každý den až kolem páté. A děti ve věku devět a deset let přece nemohou být dvakrát týdně celé odpoledne samy. Pětašedesátiletá paní Klára odmítla. Vysvětlila synovi, že cestovat dvakrát týdně přes celé město tam a zpět je pro ni únavné. Řekla, že děti kdykoli ráda pohlídá, pokud je přivezou k ní domů. Bydlí v malém domku v jedné obci blízko Ostravy, dopravní spojení je tam komplikované, autem nejezdí. „Prostě se necítím na to, štrachat se dvakrát týdně tak daleko. Pokaždé bych se vracela domů až v sedm. A já už se od půl sedmé dívám na televizi, mám tam oblíbený seriál Ulice,“ vysvětluje.

„Tak tobě je milejší seriál než tví vnuci,“ rozzlobil se syn Jiří.

Snacha se naštvala a kurz jógy zrušila.

Korunu všemu dodala její matka, tedy Jiřího tchyně, která žije ve Strakonicích: „No vy jste chudáčci, to je škoda, že nebydlím blíže, já bych vám ty zlatíčka hlídala celé dny. Klára je rozmazlená panička, která myslí jen na sebe, to je mi jasné od prvního setkání.“

Bohužel, někteří lidé si myslí, že prarodiče jsou přístroji, které fungují podle toho, jak si je naprogramujeme. Když je třeba postarat se o dítě, stačí zavolat a babička či děda mají ihned vyrazit.

Dříve to tak bývalo, považovalo se to za normální. Potíž je v tom, že normální to částečně je. Ano, je normální, že babička a děda mají rádi svá vnoučata, těší se na ně, chtějí s nimi trávit čas. Normální však je, když se sami rozhodnou, kdy to bude. Nenormální je, pokud si mladí lidé myslí, že prarodiče jsou něco jako pečovatelská služba na zavolanou.

Ostatně, existuje spousta starších dam, které naopak vnoučata nemají nebo mají ta svá hodně daleko a hlídaly by děti moc rády. Proto vzniká čím dál více agentur, které nabízejí takzvané babičky na hlídání. Jsou mnohdy žádanější než studentky, protože lidé od starších žen očekávají přece jen více zkušeností a racionálnější přístup k dětem.

Takže mnoha rodinám nezbývá než si zaplatit cizí „babičku“, zatímco ta vlastní sedí na kávě s kamarádkami nebo šla na výstavu, do divadla, na výlet.

Je to špatně? Je to dobře? Každý ať si na to udělá názor sám. Každopádně je to pozitivní zpráva, protože dokazuje, že dnešní lidé vyššího věku si nenechají diktovat, jak mají žít, co mají dělat, co se takzvaně má či nemá.

A na závěr trochu čísel. Z průzkumu z roku 1991 vyplynulo, že sedm seniorů z deseti si tehdy myslelo, že rodiče mají pro své děti udělat takzvaně všechno, to znamená až budou dospělé, hlídat jim vnoučata a to kdykoli a také v případech, kdy jsou sami nemocní či unavení. Ovšem v roce 2008 si v dalším průzkumu toto myslela už jen polovina dotázaných seniorů, druhá polovina rozhodně nepovažovala pomoc s vnoučaty za povinnost či samozřejmost. V poslední době podobný průzkum neproběhl, ale jeho výsledky by jistě byly zajímavé.

vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Hillová
Vždy záleží na domluvě hlídala jsem a ráda ( čas tak utíká vnoučata jsou veliká )
Vladislava Dejmková
Každý člověk má právo na svůj názor i na to, jak si zařídí svůj život. Osobně si myslím, že je všechno o dohodě. Pokud děti potřebují hlídat vnoučata, prostě se zeptají, zda bych byla ochotná a zda se mi to hodí. Pokud to nejde, tak to klidně odmítnu. A oni to klidně a bez emocí přijmou a zařídí se podle toho. Pokud chci něco já, také se jich otevřeně zeptám. Vnoučata mám zatím dvě a hlídám je ráda. Není to jen o hlídání, myslím si, že nás to vzájemně obohacuje a přináší nám to hezké společně strávené chvíli. Jasně, že se pak cítím více unavená než obvykle, ale dělám to ráda. I mně pomáhaly s dětmi babičky a fungovalo to podobně.
Olga Škopánová
Jen bych chtěla za sebe říct že já mám nejrůznější aktivity ne proto že jsem to četla v časopise ale proto že mě to hodně baví a myslím že po tom co jsem vychovala 3 děti na to mám právo.
Jana Šenbergerová
Byla jsem na tom podobně jako teď moje dcera. Bydleli jsem daleko od rodičů, takže nám děti hlídala cizí paní za úplatu, pokud byly nemocné. Nechodili jsme do kina ani do společnosti, dokud nebyly děti dost velké, aby mohly být samy bez dozoru. Na prázdninách u babiček nebyly nikdy. Dokud jsem byla mladší, jezdila jsem za svými vnoučaty a ta pobývala u nás o prázdninách. Kdyby to bylo blízko, určitě bych pomáhala víc. Teď už se na dlouhé cestování necítím a myslím, že mám také nárok konečně žít podle svých představ.
Lucie Stará
Inu, nehlídejte. Pak se ale nedivte, že Vás vnoučata nechtějí navštěvovat a jste pro ně prakticky cizí lidé. Moje máti nás nechala do 6ti let u babičky, ta nás defacto vychovala. V přítelově rodině to bylo nemlich to samé. No a teď když mají dámy plnit roli babiček, tak svorně tvrdí, že mají svůj život a svoje aktivity (zřejmě vyčetli z časopisu, že takhle se to teď dělá a je to děsně moderní). Říkám jim "generace, která nevychovala žádné děti" a rozhodně to nejsou ojedinělé případy. Víte milí prarodiče, ty děti vás potřebují, rodiče to sami nezvládnou (tedy zvládnou, ale...). A děti se nikoho neptají, jestli má jiné plány. Myslím si, že pomoci s dítětem do jeho 4 až 5 ti let je v zájmu všech, nehledě na to, jaká omezení to komu přinese...
Danka Rotyková
Souhlasím s Vámi se všemi a děkuji Atrep Petrové za tak pěkný příspěvek. Já taky ještě nejsem babička, ale moc dobře si uvědomuji, že zřejmě nebudu mít tolik energie jako teď v 62 letech. Dříve měly babičky nárok na důchod o několik let dříve a rodiči se stávali mladí okolo 20 let. Dnes se založení rodiny odkládá, na což mají mladí samozřejmě právo. Ale my dříve narození se pak stáváme prarodiči v letech, kdy už bychom potřebovali spíše klid.
Ivana Krabíčková
Dnešní rodiče nevedou děti k samostatnosti. Div, že je nevozí na střední školy! Dříve šlo dítě do první třídy samo, po škole doma zatopilo )uhlím), napsalo úkoly, splnilo pracovní povinnosti vůči domácnosti a šlo ven za kamarády s hodinkama a klíčem na krku. Dnes před školou kolony aut - nikdo nezvládne cestu sám pěšky, po škole žáci v družině do pěti, kroužky, rodiče vyzvedávájí. Každé dítě školou povinné bymělo zvládnout se o sebe doma postarat a vyčkat návratu rodičů stejně jako by mělo zvládat samostatný pohyb v okolí svého bydliště.
Zuzana Pivcová
Ještě dodám, že jsem měla sestřenici, která svého synka v předškolním věku dávala dlouhodobě do péče pratetě, už dost v letech, ale čiperné a starostlivé. Tu pak ovšem i před klukem kritizovala a přímo jí nadávala, protože se jí její metody nelíbily. Tak to je pak "na zabití".
Atrep Petrová
Já tedy nejsem babička, ale mám děti. Musím říct, že i se sourozenci se o toto přeme. Dle mého jsme si děti pořizovali my, tedy se o ně máme starat my. Naši rodiče už vychovali nás, a ano, že nás dávali k babičce, to ano, ale když jsme chtěli a taky musela říct babička nejednou stop, když se nás tam sešlo 4 a více vnoučat a ještě bydlela s dědou v rodinném domě. Dnešní senioři žijí většinou v paneláku, co tam asi tam mají s dnes většinou hyperaktivními vnoučaty dělat...V neposlední řadě pak, copak naši rodiče mají ještě nějakou povinnost starat se o naše děti? No, možná my spíš máme povinnost starat se o ty naše rodiče a ne ještě po nich chtít či si někdy dokonce nutit a říkat jim, co má správná babička dělat...Lituji všechny babičky a dědečky, kteří mají takové děti a všem říkám, že každý máme svůj život a každý má právo žít život takový, jak si sám přeje a nikoli jak mu jiný diktuje.
Zuzana Pivcová
Vnoučata nemám, tak mluvím jen teoreticky. Záleží určitě na tom, jak to mají v jednotlivých rodinách vztahově oboustranně nastavené ve smyslu Brát a Dávat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.