Problematika „superstaříků“ trápila vědecké kruhy poměrně dlouho, ale nyní výzkumníci hlásí, že mají klíč k otázce, proč se někteří lidé drží i dlouho po osmdesátce v dobré mentální kondici a jejich kognitivní kapacita odpovídá dospělým lidem o desítky let mladším. Léta výzkumů, po která se snažili přijít na to, co tyhle superseniory odlišuje od běžných smrtelníků, přinesla své ovoce.
Extrovertní, odolní – a dál?
„Ještě donedávna jsme si mysleli, že jediná možná trajektorie, kterou se můžeme v životě ubírat, je zestárnout do senility,“ říká profesorka Emily Rogalski z americké Northwestern University. „Teď se můžeme podívat na to, co všechno je ve vysokém věku možné a jak toho ti lidé dosáhli.“ Studie totiž podle vědců ukazují, že superstaříci jsou extrovertní, málo neurotičtí a odolnější vůči nepříjemnostem života než průměrná populace. Kromě těchto vnějších znaků ale vědci popsali ještě další jev.
Našlapaní neurony
Zkoumání mozků již zemřelých superstaříků totiž odhalilo, že jejich majitelé měli oproti průměrným starým lidem více jednoho typu mozkových buněk, známých jako Von Economovy neurony. Těmi kromě lidí disponuje také malá skupina vyšších savců a vědci se domnívají, že slouží ke zlepšování komunikace. Podle Rogalski se hojně vyskytují v té části mozku, která je odpovědná za pozornost a paměť. A právě tato oblast byla u superstaříků silnější než u průměrných padesátníků až šedesátníků, zdůrazňuje paní profesorka. „K našemu vlastnímu překvapení, jsme zjistili, že superstaříci mají dokonce více Von Economových neuronů než průměrný dvacetiletý člověk,“ netají se nadšením Rogalski. „Neumíme zatím vysvětlit, jak je to možné nebo proč jsou právě tyto buňky tak důležité. Víme nicméně, že se nacházejí pouze v některých částech mozku,“ říká.
Kde se bere alzheimer
Jenže jsou tu i další rozdíly. Mozková kůra superstaříků se tenčí dvaapůlkrát pomaleji, nežli je tomu u průměrného osmdesátníka. Vědci se při zkoumání mozků superstaříků soustředili také na přítomnost proteinu zvaného amyloid a jeho tendenci se v mozku kondenzovat v plak, který je spojen s výskytem Alzheimerovy choroby. Claudia Kawas, neuroložka se specializací na geriatrii z University of California, sdělila, že pitvy ukázaly, že některé ze zkoumaných mozků obsahovali deformované proteiny, nicméně na jejich kognitivní schopnosti a paměť to nemělo vliv. Výzkumný tým doufá, že jeho objevy by mohly pomoci zjistit, co vlastně způsobuje alzheimera a další formy demence a proč jsou vůči těmto chorobám někteří lidé imunní.
Alkohol a BMI
Vědcům z jejich zkoumání také vyplynulo, že běžné lidské neřesti nemusí nutně vést k předčasné smrti. Mnozí se superstaříků si totiž dle svých vlastních slov dopřávají cigarety i alkohol. „Ptali jsme se jich, proč si myslí, že patří k výjimečným seniorům, a některé z těch vtipných dam nám řekly, že je to tím, že si každý den o páté dávají s přáteli martini.“ Jiní zase prý nikdy v životě neochutnali alkohol. Také tělesná hmotnost se jeví jako podstatný faktor. Lidé s velmi nízkým BMI se jen stěží dožijí osmdesátky. „Není špatné být hubený, když jste mladí, ale ve stáří to není příliš žádoucí,“ říká Claudia Kawas. Profesorka Rogalski ovšem dodává, že vědci rozhodně nikoho nechtějí nabádat k osvojování zlozvyků, nicméně učit se od superstaříků rozhodně můžeme. „Délka našich životů se čím dál tím víc prodlužuje, bohužel naše zdraví zatím stále zaostává. Superstaříci mají oboje vybalancované, žijí dlouho a zároveň žijí dobře,“ uzavírá paní profesorka.
Více informací na www.patalie.cz.
