8 věcí, které by se nikdy neměly říkat starším lidem

Píši jako reakci na příspěvek paní Metelkové. Mám stejnou zkušenost - starší a staří lidé jsou opravdu někdy hodně netolerantní. Stýkám se spíš s lidmi o patnáct i více let mladšími (bývalé/í kolegyně/kolegové a i sousedy mám mladé) a nikdy jsem od nich takové hloupé poznámky jako jsou uvedené v článku, neslyšela. Ale od "dam" a "pánů", kteří mají patent na rozum, to je snad pravidlo - barvíš si vlasy? používáš počítač? ty šaty jsou spíš pro mladé... a další, někdy dost nepříjemné.

Už párkrát mě překvapila nějaká slečna, že mě chtěla pustit sednout v tramvaji .... To se mi do šedesátky nestalo... Ach Jo - sef

Mě včera v OC Chodov, kde jsem čekala na bankomat, míjela skupina rozjařených mladíků, jeden se po mně otočil a přidrzle mi řekl: Dobrý den, babičko! A to jsem měla na hlavě kšiltovku. No, tak jsem se usmála a řekla mile: Dobrý den. A šli dál. Byla to docela legrace, protože tohoto oslovení se mi dostalo poprvé v životě.

Když jsem si někdy po své čtyřicítce řekla, že budu stárnout důstojně, myslela jsem tím, že budu stáří přijímat klidně a nebudu se hroutit z každé bolístky, nové vrásky a oblékat se za diblíka (což jsem nedělala nikdy). A souhlasím s Ivanou a Janou Š.

Ve vlaku, když jsem ukazovala jízdenku v mobilu, tak mi průvodčí řekla, že mne obdivuje jak zvládám objednávku do mobilu. Jelikož jsem šedivá od svých 35 let, tak mi v práci kolegyně říkaly, že si mám vlasy nechat obarvit. Vždy jsem jim na to řekla, že mi to nevadí a komu moje šediny vadí ať si mne nevšímá. V žádném případě mne žádná z těchto poznámek nevadila.

Já chodím k fyzioterapeutovi, je rozhodně tak o 25 let mladší než já. Velký fešák, sportovní typ. Rovná mě a masíruje. Když řeknu, jaký mám problém, a někdy vyjeknu, jak to bolí, odpoví: Co chcete, vždyť už také máte něco za sebou, na Váš věk jste na tom dobře, nikoho jiného ve Vašem věku takhle nerovnám. On to říká trochu provokativně, ale myslí si asi, že mě tím chválí. Je ale pravda, že nějaké decentní paní by to neřekl.

Samozřejmě, že nikdo nerozhoduje o tom, co se smí nebo nesmí říkat. Hlupák mluví vždy hloupě, ať už je mladý nebo starý. Ale všechno je potřeba brát s humorem. Když mi někdo řekne, že na těch 65 nevypadám, tak řeknu: Ano, já vím, vypadám na 80, nicméně vám děkuji. Nejkomičtější byla jedna moje podřízená, mnohem mladší, která neuměla příliš ovládat počítač, já jsem celkem počítačově gramotná, a ta mladá paní mi řekla: No, na váš věk, jak vy to umíte. No, co na to chcete říct? Kdo se blbej narodil, blbej zemře.

Naštěstí jsem se s těmito výroky dosud nesetkal.

A mě by zajímalo, kdo rozhoduje o tom, co kdo může komu říkat. Ať si každý říká, co pokládá za vhodné. Že já to pokládám za nevhodné, je můj problém, ne jeho. Kdyby to nebyl můj problém, tak bych se vyjádřením někoho jiného nezabývala.

S poznámkami tohoto druhu jsem se setkala poprvé v životě právě mezi důchodci na dovolené u moře. Ne mladí lidé, ale právě ti dříve narození vynikali netolerancí a štiplavými poznámkami. Bylo to pro mě zajímavé zjištění. Samozřejmě že ne všichni. Takže když to shrnu - mladý hlupák se na stará kolena nezlepší.