Náš mozek totiž funguje jako citlivá fotobuňka a ukládá si do zásoby světlo v jasných dnech, a naopak ve chvílích, kdy dochází k změnám, tedy na jaře a na podzim, má nastřádáno světla méně a objevuje se tedy depresivní reakce (ostatně podobně jako recidivují třeba v tomto období žaludeční vředy). Deprese se objevují ale zhruba již o měsíc dřív, než kalendářní jaro či podzim, tedy v únoru a koncem srpna. To ovšem neznamená, že by se taková „světelně“ podmíněná deprese nemohla objevit v létě či v zimě, velké zkušenosti s tím mají severské státy. Hloubka deprese je individuálně proměnlivá a záleží i na předchozí osobní kondici. Světelná deprese jsou blízké tak zvaným endogenním depresím, či cyklickým depresím, které vznikají z vnitřních příčin.
Vnitřní příčiny jsou složitý mechanismus a hrají tu významnou roli chemické látky, které jsou buď v nadbytku či je jich nedostatek. V poslední době zjišťujeme, že velká část populace je stále víc závislá na změnách klimatu. Zejména prudké změny teploty, tlaku či světla působí stavy únavy, poruch spánku či zhoršení nálady. Existují přirozeně ještě exogenní faktory, například nějaký problém osobní či zdravotní, deprese doprovázejí i některé nemoci (například karcinom tlustého střeva či tyfus) a existuje i osobnostní nastavení depresivní.
Sem můžeme řadit i deprese, které se objevují generačně, tedy ve věku seniorském. Není divu, změnil se životní rytmus, postupně se vytrácejí přátelé a známí a rodina má najednou „málo času“. Senior si připadá odstrčený a vnímá takové stavy úkorně. Začíná bilancovat a hodnotit a někdy dochází k názoru, že již svým životem splnil, co mohl a pociťuje prázdnotu. To je rozhodně přesně ten okamžik, kdy by měl navštívit odborníka. Bez zásahu psychiatra či psychologa by tady zbytečně trpěl a přitom dnešní medicína dokáže takové stavy úspěšně léčit.
Bránit se sami můžeme jen u lehčích depresí, třeba s pomocí přátel, hledáním pozitivních prvků v životě, například denně si promítnout všechno, co jsme zažili a hledat tam aspoň jeden pozitivní a směšný prvek, důležitý je kontakt s přáteli, s přírodou a kulturou. U endogenní deprese je ovšem nutné užívat dlouhodobě léky, které kontrolují onu potřebnou harmonii chemických látek v mozku, proto se dnešní antidepresiva berou řadu měsíců i let.
Vyhledat pomoc odborníka není ostuda! Nemá smysl se dlouze trápit a spoléhat, že zabere nějaký „zaručeně spolehlivý babský recept.“ I s moderním autem jede majitel do značkového servisu a ne za všeumělcem do sousední vesnice, který umí opravit všechno. A přitom ani nejdokonalejší elektronika není tak citlivá jako lidský mozek a psychika.
A kdy taková situace nastává?
Když nám ubývá síla, nejsme schopni se zhostit i běžných úkolů, jsme nepřirozeně unavení, nemáme z ničeho radost a ani chuť do života a jako by nám ubývala životní síla. Základ skutečně těžké deprese je charakteristický triádou: velký smutek, útlum myšlení a útlum motorických funkcí. To však většinou spíše vidí lidé v okolí a ti na to upozorní. Skutečná deprese člověka spoutá jako pevná pavučina a nemá obvykle ani energii, aby sám vyhledal pomoc.
Deprese vždycky vyžaduje pozornost! Je možné se snažit rozptýlit depresi exogenní, kde je příčina jasná, nelze však očekávat, že nějakým rozmlouváním se může zlepšit deprese endogenní, tedy hluboká deprese z nejasných příčin. Těžko lze změnit i životní nastavení, kterému říkáme dysthymie – to jsou lidé stále posmutnělí, depresivní, s pesimistickým pohledem na život. I u nich se může někdy tato osobnostní vloha ještě prohloubit, takže připomíná skutečnou hlubokou depresi a jde od ní těžko oddiferencovat. Nejspolehlivější cesta je konzultace s odborníkem.
MUDr. Jan Cimický, CSc. se narodil 23. února 1948 v Praze.
Roku 1972 dokončil studia na Fakultě všeobecného lékařství University Karlovy v Praze, o pět let později obhájil doktorát na universitě v Paříži a stal se jejím zahraničním asistentem, v roce 1983 pak obhájil kandidátskou práci na lékařské fakultě v Praze. Od roku 1972 působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, od roku 1981 do roku 1996 jako primář. V témže roce otevřel Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde působí dodnes. Zabývá se především vlivem umění na člověka a obranou proti stresovému selhání, o čemž přednáší na různých odborných fórech u nás i v zahraničí. Je členem francouzské a italské psychiatrické společnosti, přednáší pravidelně ve Strasbourgu pro EUROCOS. Od roku 1987 se aktivně zabývá i akupunkturou. V literární oblasti je členem rady Obce českých spisovatelů a předseda české asociace autorů detektivní literatury. Je autorem řady prozaických i básnických knih, i překladů z francouzštiny.
